NEW YORK, 1998
Kamarádi ze střední školy začínali mít podezření, že jsem jim nevylíčil úplný příběh svého života.
"Proč jsi odešel ze Sierra Leone?"
"Protože je tam válka."
"Zažil jsi ty osobně nějaké boje?"
"To v té zemi každý."
"To znamená, že jsi viděl kolem sebe pobíhat lidi se zbraněmi a střílet po sobě?"
"Jo, pořád."
"Cool."
Trochu jsem se pousmál.
"Mohl bys nám o tom někdy vyprávět."
"Jo, někdy."
Tímto prologem začíná smutný příběh, naštěstí se šťastným koncem (i když bohužel většina takových příběhů happyendy nemá :-( ), který vypráví otevřeně a upřímně sám autor-dnes 29letý Ishmael z africké země Sierra Leone, dlouhá léta zmítané občanskou válkou, jenž byl v pouhých 13 letech zverbován vládní armádou a musel za ni bojovat.
Na začátku 90.let byl Ishmael malý chlapec, který žil s otcem a starším bratrem (maminka a mladší bráška žili jinde, ale stýkali se) ve vesnici Mogbwemo, chodil do školy a s kamarády milovali rapovou hudbu z Ameriky. Pořádali i hudební vystoupení a právě jedna cesta na něj do vedlejšího městečka se jim stala osudnou. Okolí obsadili bojechtiví povstalci, kteří vraždili civilisty, znásilňovali ženy a pálili vesnice...parta mladých chlapců včetně Ishmaela musela dlouhé měsíce prchat a skrývat se v pralesích.
Jen málokdo jim občas pomohl a nechal je u sebe přespat a najíst se, protože ve válečné atmosféře měli lidé strach i z dětí-nikdy nevěděli, jestli to nejsou naverbovaní vojáci. Zažili hlad, strach, jeden z nich zemřel zřejmě na nervové vyčeprání, ale to nejhorší mělo teprve přjít-po několila měsících putování (nebo spíše útěku) se setkali s několika známými bývalými sousedy, kteří jim ukázali cestu k vesnici, kde se zrovna měly zdržovat rodiny chlapců, které byly také na útěku. Ale dorazili pozdě-místo šťastného shledání byla vesnice zrovna vypálena vojáky a ti, co se zachránili utekli. Vojáci (tentokrát ne povstalci, ale vládní amráda) odvedli chlapce do svého tábora, kde mohli na nějaký čas zadarmo bydlet a jíst. Jak se ale situace zhoršovala, museli být také zverbováni. Ishmael se tak naučil zacházet s puškou, granáty a dalšími zbraněmi, střílel povstalce, viděl jak jeho kamarádi-někteří i mladší než on-umírají v palbě a permanentně byl pod vlivem drog-marihuany, brown brownu (mix kokainu a střelného prachu) a různých tabletek, aby měl energii a necítil výčitky.
Teprve po dvou letech byl humanitárními pracovníky vybrán do programu rehabilitace v hlavním městě SL, Freetownu. Místní pracovníci nejprve nebyli na dětské vojáky připraveni-většina chlapců trpěla abstinenčními příznaky bez drog, traumaty a často se krvavě prali. Nakonec se ale Ishmael spřátelil se zdravotní sestřičkou Esther a pracovníkem Lesliem, kterému se ve městě podařilo najít chlapcova strýce. Tak žil Ishmael u něj a nevlastní rodiny a poprvé navštívil New York, kde na konferenci OSN hovořil o svých zážitcích. Pak ale přišla další rána-strýc náhle zemřel a SL povstalcům se podařilo dobýt Freetown a opět vypukly krvavé boje. Ishmael měl hrůzu, že ho znovu naverbují, když se sotva jakž takž vyrovnal se svým traumatem. Proto podnikl další dobrodružnou cestu, tentokrát, aby válkou zdecimovanou zemi opustil definitivně. Dnes žije v New Yorku, kde se ho ujala facilitátorka Laura Simms a stala se jeho náhradní matkou.
O autorovi:
I.B. se narodil 23.listopadu 1980 v Sierra Leone. Roku 1998 se přestěhoval do USA a dokončil poslední 2 roky střední školy v Mezinárodní škole OSN v New Yorku. Roku 2004 absolvoval Oberlin College a získal titul v oboru politologie. Je členem Human Rights Watch Children´s Rights Division Advisory Committee a zasazuje se za práva dětí zasažených válkou u různých nevládních organizací. Několikrát hovořil i v OSN a setkal se např.s Billem Clintonem nebo Nelsonem Mandelou.
Rozhovory s ním můžete najít třeba na youtube www.youtube.com/results.
Oficiální stránka knížky: www.alongwaygone.com/
Více o Sierra Leone: cs.wikipedia.org/wiki/Sierra_Leone