renata ochodková: mě potkalo to stejné taky byli srostlé jak ti slovenští chlapci ale misto hrudí a bříškem byli srostlé bříšky a panví a holčičky to byli.ja nejsem věřící ale taky jsem se rozhodovala těžko zda aspon minimální šance nebo naděje na to že by bylo zachraněno a zdravé aspon jedno miminko.Jenže doktoři mi doporučili těhotenství ukončit.tak přes těžké rozhodování jsem se rozhodla podstoupit indikaci potratu.byla jsem již v 17 TT když na to přišli ultrazvukem.bolelo to hlavně na duši a psychicky jsem se držela statečně.i přítel a všichni blízcí mě hodně podrželi a moralně pomohli se s tím smířit a vyrovnat.miminko bylo ¨plánované a chtěné.ale dopadlo to takhle bohužel.je to rok co se to stalo celkem to přebolelo ale bolet to bude až do konce života.ja jsem se rozhodla tak aby se netrapili zbytečne ještě vic i já a přítel.děti chcem mít ale ještě tomu damé nejáky ten čas aspon rok dva.ja bych radila pokud opravdu je to lepší tak jit na potrat než se trapit pak zbytečně víc.