Marieke | Yeah!

Dneska mi bylo strašně líto, proč mám pocit, že jsou všichni kolem mně tak namyšlený. A že mi chtějí pořád připomínat jaká jsem dřív byla, že jsem chlastala a jedla maso a nevím co všechno. Že místo toho, aby řekli, že jsem dobrá, že jsem se toho dokázala vzdát nebo že se o to aspoň snažím tak se spíš chovají jako bych se radši měla léčit. Ale teď jsem na to kápla. Nebo spíš se sluníčkou mojí jsme na to káply, ptž já to tak ještě hezky nevidím jak ona. Problém je totiž v tom, že oni to nedokážou překousnout, že už nejsem ten tragéd, kterej má furt depky. Že jsem se dokázala z toho nejhnusnějšího dostat. Proto mi furt předhazujou, že mi hrabe (dřív mi každopádně hrabalo mnohem víc a ani mysl jsem neměla čistou) a snaží se mě zviklat.
Jak to teď čtu tak to zní pěkně paranoidně :-D Ale jak jinak si to mám vysvětlit, že.
A je mi nanic z toho jak jsou všichni nafoukaný. Najednou vidím ty jejich pózy a přetvářky a hnusnou namyšlenost a aroganci ze který je mi blbě. Naštěstí ještě existujou lidi, co jsou pokorní, hodní, milí a mají dobré čisté srdce. A já chci být jako oni. To bude ještě dlouhá cesta se spoustou překážek. I lidi samotní jsou bohužel překážky, kor když člověku vůbec nepřejí aby si šel za svým štěstím a změnil se k lepšímu. Ale to všechno mě právě nabuzuje a dává mi sílu :-P Jj, je to tak, už nejsem ta slabá depkoidní troska, heč :-DDD