Psi a kočky-láska na celý život :-)

13. leden 2011 | 12.54 |

K založení této rubriky mě inspirovaly dva blogy-1000awesomethings.com/ a 1000veci.blogspot.com/ Ten první mi je tedy sympatičtější. V každém článku jeho autor popisuje věci, které má rád nebo ho potěší. Druhý je opakem-autoři popisují, co je štve. Hned prvním článkem (1000veci.blogspot.com/2010/11/final-1-haters.html) si naprosto odporují, protože dělají přesně to samé jako ti, které v něm kritizují :-D Nehledě na přehršli zbytečných vulgarit a nesnášenlivý tón. Ok, ale všichni máme něco, co nás štve a něco, co nás těší. Tak proč se neinspirovat obojím? A abych nezačala negativisticky, tak první článek bude věnován tomu, co miluji nejvíc. Zvířátka.  
m14Miluju prakticky všechny, kromě komárů a klíšťat. Nezbožňuji pavouky, ale nezabíjím je a už jsem si na ně i vcelku zvykla, u přítele na chatě je jich celkem dost a když je některý obzvlášť "pěkný" tak je přítel i fotí. Mno. Ale nejradši mám pejsky a kočičky. Odmalička jsem pejskař z pejskařské rodiny a sen mít i kočičku jsem si splnila u současného přítele.
Můj první pes byl pražský krysařík Diček. Resp.byl babičky a dědy, ale my s mamkou jsme u nich dlouho bydlely. Diček se narodil ve stejném roce jako já a moc mě nezbožňoval, protože jako malinká jsem ho praštila kufříkem s hračkama, když mi bral z ohrádky a piškoty a málem mu vyrazila oko (no, ehm, znáte děti Embarassed). Já se na to nepamatuju, on ano, takže občas na mě byl nevrlý a jednou mě na oplátku kousl do nosu. Ale měla jsem ho ráda, i když kvůli svému minivzrůstu trpěl napoleonským komplexem k lidem a hlavně větším psům a hlavně jsem milovala procházky.jáadiček
Můj druhý pes byl francouzský buldoček Meginka. To už jsme s mamkou bydlely samy a vzaly si ji od paní, když Megi byly 4 roky, protože ji už nemohla mít kvůli svému psycho synovi. Tak se buldočci stali mou životní láskou. Jsou úžasně přátelští, milují dospělé i děti, nezkazí žádnou legraci a i když na to nevypadají, mají rádi dlouhé procházky. Ale umějí být tvrdohlaví jako mezci a Meginka byla krom toho i urážlivá, když jsme si jí zrovna nevšímaly (buldočka můžete mazlit celý den a pořád nebude mít dost) nebo šly někam bez ní tak se otočila zády a trucovala u svého oblíbeného žužlacího polštářku. Umřela v necelých 13 letech, což už je na buldočka nadprůměr, ale dlouho jsme bez psa nevydržely.


Stavík 079aPo pár měsících jsme si pořídili buldočku Elišku, která mi teď chrápe za zády na křesle. Eliška byla z velkochovu a majitelé ji chtěli evidentně prodat, protože už nerodila dost štěňat. Dodneška má obrovské cecíky, veterinář říkal, že určitě musela rodit 2x za rok, chuděrka :-( Taky byla starší než avizovali, později jsme zjistily, že jí někdo přepsal datum v očkovacím průkaze (!) a ve skutečnosti jí nebyly 3 roky, ale 4 a půl, když jsme si ji vzaly. Ale už jsme ji samozřejmě nevracely, je naše a má se tu mnohem líp než v množírně. Na rozdíl od Meginky, Eliška byla ze začátku vyhublá a bojácná, když ji člověk zavolal, nepřišla k němu normálně, ale plazila se. Teď je to tvrdohlavá drzá potvora, miluje uštípávat knoflíky z povlečení a prokusovat si díry do svých dek, jednou mi ohryzala knížku z knihovny, ale jinak je to přítulný miláček ;-) V říjnu jí bylo 9 a krátce předtím musela na kastraci kvůli zánětu dělohy (štěňata jsme jí samozřejmě už nepořídily), kde jsme s ní skoro pomalu loučily, protože pro buldočky je každá narkóza obzvlášť riskantní, kvůli jejich krátkému čumáčku a Eliška dýchá ještě hůř než jiní buldočci, ale zvládla to na jedničku. Sice už šediví a má pár bulek v bříšku (naštěstí nezhoubných), ale jinak je zdravá, spokojená a hodně žere (ťuk ťuk).
Mým dalším miláčkem je současný pes babičky a dědy, ufonek...pardon mopsík Emilka. Přinesla jim ji sousedka, která ji objevila v podobných podmínkách jako byla Eliška. Ze začátku jenom ležela (byla i po pár operacích), nechtěla maso, ale jedla kůrky z chleba, teď je to cvalík s velice šťastnou povahou, ale hodně na svých páníčcích visí a musí mít řád na který je zvyklá, jinak panikaří. Její nejlepší kamarád je nádherná (a opravdu obrovská) bordeauxská doga oné sousedky.emista
U přítele jsme měli 2 kočky. Bohužel Berta asi před 2 měsíci zmizela a už nevěřím, že se vrátí :-( Teď máme jen kocoura Helmuta. Psi a kočky jsou opravdu úplně jiní a proto je tolik lidí, co buď milují psy anebo kočky. Pes si s vámi hraje a mazlí kdykoli vy chcete. Kočka si s vámi hraje a mazlí když má ona náladu a když nemá a vy si dovolíte ji otravovat, tak vás bez milosti sekne. Když pes něco provede a vy mu vynadáte, tváří se provinile a je smutný (což neplatí o buldočcích, aspoň ti moji se nikdy provinile tvářit neobtězovali). Když kočka něco provede a vy jí vynadáte, podívá se na vás stylem A co jako a hrdě si odkráčí po svém. Je to ale krásný pocit, když má náladu a lehne si vám na břicho, vrní jak blázen a slastně zavírá oči. Helmut a Berta mě navíc brzo přijali, když zjistili, že nová panička jim na rozdíl od páníčka všechno dovolí. Berta díky mně mohla občas zůstat na noc vevnitř a dokonce spát v posteli. Bylo krásný, když mi jednou dovolila ji asi půl hodiny škrabkat na bříšku, do té doby se jí to nelíbilo a vztekala se. Helmut je teda teď zvyklej skákat mi po hlavě a lozit na stůl když jím, ale za to si můžu sama :-D Když ho odstrčím tak stejně zas vyskočí zpátky jako jo-jo. (Kočky jsou možná hrdé, ale co se týče jídla, jde, aspoň u našeho kocoura, všechna hrdost stranou :-D). Je to ještě pubertální bambula, dupe po schodech, padá z poliček, bojí se mých psích bačkor a když si spolu "hrajeme" tak se pak domů vracím s rukama jako emař, ale je to zlatíčko.
Až budu bydlet u přítele a nejezdit tam jen na víkend, plánuju alespoň 2 kočky a stejný počet psů (samozřejmě buldočka a ještě nějaké větší plemeno-asi retrívra/labradora. A možná se jednou splní i můj sen z dětství-mít vlastního koně :-) Místa je tam dost.

helmutek  

Fotky: odshora dolů Meginka, Diček a já (ano, je to opravdu hodně stará fotka!), Eliška, Emilka a sousedovic Stavík a pod článkem Helmut
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře