Na co právě myslím: Že asi fakt půjdu na tu kolej. Ta spolužačka co jsem s ní sháněla privát mi dnes řekla, že už se byla poptat na koleji a měli by tam mít volno. Když já fakt nevím. Mám strach, že tam bude hluk a kdesi cosi. Na druhou stranu aspoň tam s člověkem nevyjebou. A navíc už jen přes 2 měsíce...hm. Přemýšlím.
Jak se právě cítím: Asi tak, že se mi zas potvrdilo, že nakonec je člověk stejně na všechno sám. Může mít kamarády, partnera, rodinu (jako by to nebylo hodně, někdo nemá nic), ale ze sraček se stejně musí vytáhnout sám. Psycholog, psychiatr? Kecy. Prášky? Berlička. Hlavně mě ale štve, že lidi tak odsuzujou sebevrahy nebo ty, co se sebepoškozují. Vždyť je to jejich věc. Třeba už neměli východisko. Ptž v tomhle světě nikdo nemůže být šťastnej. A jestli si myslí, že je, tak OK, ale nevydrží to navěky anebo to je prostě iluze (né, já nejsem nepřející :-D ale myslím si to tak). A lidi mají různý řešení. Smrt je jedním z nich. Momentálně se nechci zabíjet ani si ubližovat (hlavně nechci dostat další tělo v tomhle světě :-P), ale jsem tired...confused...broken...ALONE. Navždy sama. Každej jsme sám. A každej na to přijde až když se plácá v něčem hnusným.
Můj dnešní jídelníček:
rohlík s tav.sýrem a plátkovým eidamem
jablko
těstoviny se sójovým masem, zeleninou a kečupem
hrst lískových jader
oplatek Mila