20.02.08

20. únor 2008 | 19.39 |
are you sure.jpCo jsem dnes dělala: Tak je ze mě commuter...2 hodinky tam, 2 zpátky...everyday? Hm, asi jo. Dneska jsem po dlouhý době dorazila na privát (vstávala jsem 6.40 pak busem do Ovy, cvíko a po něm na privát). OK, zapnu si notebook, sice je tam šíleně pomalý net, ale snad ten čas nějak zabiju (škola končila už půl 1). Jo, jenže smolka. V tom novým pokoji kde teď jsem totiž nebyl skoro žádnej signál a net prakticky nefungoval. A nebudu tam čučet do zdi, že. Tak jsem se sebrala a jela domů. A zítra? Zítra začínám v 9, to abych vstávala o půl 6. Ale lepší než drátem do oka (nebo bejt tam...). No, doma jsem šla se psem, najedla se, napsala úkol do školy a půjdu brzo spát.

Na co právě myslím: Že asi fakt půjdu na tu kolej. Ta spolužačka co jsem s ní sháněla privát mi dnes řekla, že už se byla poptat na koleji a měli by tam mít volno. Když já fakt nevím. Mám strach, že tam bude hluk a kdesi cosi. Na druhou stranu aspoň tam s člověkem nevyjebou. A navíc už jen přes 2 měsíce...hm. Přemýšlím.

Jak se právě cítím: Asi tak, že se mi zas potvrdilo, že nakonec je člověk stejně na všechno sám. Může mít kamarády, partnera, rodinu (jako by to nebylo hodně, někdo nemá nic), ale ze sraček se stejně musí vytáhnout sám. Psycholog, psychiatr? Kecy. Prášky? Berlička. Hlavně mě ale štve, že lidi tak odsuzujou sebevrahy nebo ty, co se sebepoškozují. Vždyť je to jejich věc. Třeba už neměli východisko. Ptž v tomhle světě nikdo nemůže být šťastnej. A jestli si myslí, že je, tak OK, ale nevydrží to navěky anebo to je prostě iluze (né, já nejsem nepřející :-D ale myslím si to tak). A lidi mají různý řešení. Smrt je jedním z nich. Momentálně se nechci zabíjet ani si ubližovat (hlavně nechci dostat další tělo v tomhle světě :-P), ale jsem tired...confused...broken...ALONE. Navždy sama. Každej jsme sám. A každej na to přijde až když se plácá v něčem hnusným.

Můj dnešní jídelníček:
rohlík s tav.sýrem a plátkovým eidamem
jablko
těstoviny se sójovým masem, zeleninou a kečupem
hrst lískových jader
oplatek Mila

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře