Marieke | Kaspar Hauser

Příběh německého chlapce, který se jednoho dne vynořil prakticky odnikud na tržišti v Norimberku dodnes přitahuje milovníky záhad, spiritisty i vědce. Někdy je Kaspar označován za tzv."vlčí dítě", ale ty většinou vyrůstaly mezi zvířaty v divočině, zatímco teto chlapec pravděpodobně strávil dlouhá léta v uzavřené a temné kobce.
Říká se, že se snad narodil v dubnu 1812 a zemřel roku 1833, byl zavražděn nikdy nedopadeným vrahem ve svých pouhých 21 letech.
Objevil se zničehonic jednoho květnového dne 1828 na tržišti v Norimberku. S sebou měl jen dopis napsaný neumělou němčinou. Pisatel v něm žádá velitele čtvrté eskadrony šestého norimberského jízdního regimentu, aby se ho ujal. Tvrdí, že mu ho jako nemluvně svěřila neznámá děvečka a že on sám ho nemůže dál živit. Prý u norimberské kavalerie kdysi sloužil chlapcův otec. Místní pochopové jej vyslýchají, ale on jim není schopen nic říct. Pak se chlapce ujmou lékaři a záhy zjistí, že musel dlouhá léta žít v tmavém uzavřeném prostoru. Slunce a denní světlo mu nedělají dobře, zatímco ve tmě se orientuje výborně. Má mimořádně vyvinutý sluch a čich, ale slabou svalovou hmotu z dlouhé doby v malé místnosti. Ze začátku také odmítá jiné jídlo než černý chléb a vodu na které byl zvyklý. Narozdíl od většiny tzv.vlčích dětí se pod dohledem gymnaziálního profesora Daumera a soudního rady von Feuerbacha, který se stane jeho opatrovníkem, učí rychle mluvit a psát. Na papír také napíše své jméno-reiter (jízdní voják) Kaspar Hauser. Když je schopen konečně více komunikovat, chce jeho okolí, aby popsal, kde dřív byl a co dělal, ale on si nic nepamatuje-celý život zažil jen tmu a samotu. Na hraní měl dřevěného koníka a nikdy za ním nikdo nechodil-jídlo a pití dostával jen když spal, pravděpodobně s drogami. Ale proč by někdo tak úpěnlivě hlídal před světem obyčejného kluka? Nebo není zas tak obyčejný? Pověst o Hauserovi začíná žít vlastním životem a objevují se první teorie o jeho původu.
Soudní rada von Feuerbach se celou dobu zabývá myšlenkou, že Hauser je ve skutečnosti potomkem nějaké velmi bohaté a významné rodiny. V roce 1832 dokončuje tajnou zprávu, nazvanou Memoir o Kasparu Hauserovi. Přichází s hypotézou, že Hauser je syn zesnulého bádenského velkovévody Karla a jeho ženy Stéphanie Beauharnais, schovanky Napoleona Bonaparta. Tento dynastický pár zplodil tři dcery a dva syny, kteří zemřeli nedlouho po narození. Jeden z jejich synů se narodil v roce 1812, což byl i předpokládaný rok narození Kaspara Hausera. Zemřel údajně po pár týdnech, aniž mu dali jméno. O velkovévodský trůn v té době zároveň usilovala hochberská větev bádenského rodu. Zejména ambiciózní Sophii Švédské by vymření rodu zähringerských vévodů po meči přišlo náramně vhod. A právě do tohoto mocenského dramatu zasazuje Feuerbach Kaspara Hausera. Tvrdí, že spiklenci usilující o trůn údajně vyměnili živého chlapce za jiné, umírající dítě a jeho samého svěřili neznámým lidem. Není však jasné, proč se ho nakonec rozhodli uvěznit, ani to, proč ho o nějakých patnáct let později kdosi z kobky propustil. Ačkoliv byla Feurbachova zpráva určena pouze bavorské královně, za chvíli o ní věděli aristokraté po celé Evropě. Stéphanie Beauharnais jela údajně již 3. dubna 1832 se svými dcerami do Ansbachu, kde Hauser žil, a tajně ho pozorovala z křoví. Když si všimla zarážející podoby se svým zesnulým manželem, velkovévodou Karlem, upadla do mdlob. A když Kaspar pobývá v domě profesora Daumera, kreslí tvář neznámé ženy, která je nápadně podobná mladé velkovévodkyni Stéphanii. Také namaluje neznámý erb a popisuje, že se mu ve snu zdálo o jakémsi zámku. Legenda je na světě. (v roce 2002 provedl profesor Bernd Brinkmann z Ústavu soudního lékařství v Münsteru rozbor DNA několika vzorků dochovaných Hauserových vlasů a srovnal ho s genetickým kódem Astrid von Medinger, která je potomkem zähringerské větve bádenského rodu. Genetické řetězce Hausera a von Medinger sice nebyly vyhodnoceny jako identické, ale relativně vysoké procento shodných genetických informací vedlo vědce k závěru, že příbuzenství rozhodně nelze vyloučit).
Vlna nevídaného zájmu o osobu Kaspara Hausera se však zdvihla ještě před tímto Feuerbachovým odhalením. Od léta 1830 žije Hauser v paláci barona Gottlieba von Tuchera. Jeho prostřednictvím se seznamuje s anglickým aristokratem, synovcem britského ministerského předsedy Williama Pitta lordem Phillipem Henrym Stanhopem. Angličan okamžitě vystavuje darovací listinu na pět set zlatých, které získá ten, kdo odhalí příčiny Kasparova věznění i pokusu o vraždu; v případě, že se tak do tří let nestane, patří peníze Hauserovi. Stanhope si také povšimne, že Hauser umí některá maďarská slova, a zorganizuje výpravu do Prešpurku (Bratislavy), aby se pokračovalo v pátrání. Chlapce zahrnuje obrovským bohatstvím a slibuje mu, že spolu odjedou na jeho panství do Anglie. 
V roce 1833 záhadně umírá von Feuerbach-říká se, že byl otráven arzenikem. Jeho vnuk pak z vraždy obviňuje právě Stanhopa. Ale ani Kaspar nemá dáno jej o moc déle přežít. V prosince téhož roku je v zámeckém parku pobodán. Ostatně už krátce poté, co se jej ujal lord Stanhope, začal Kaspar tvrdit, že trpí nesnesitelnými bolestmi hlavy, které mu způsobuje jakýsi tmavý muž v černém kabátě. Stejně tak popisuje člověka, jenž jej napadl. O 3 dny později, 17.prosince 1833 na následky zranění umírá. Ani jeho smrt se neobešla bez otazníků. Na místě vraždy se objevil papír se vzkazem "Hauser vám řekne přesně, jak vypadám a odkud jsem. Abych mu ušetřil námahu, řeknu vám to sám. Přišel jsem od bavorské hranice - od řeky. Povím vám dokonce, jak se jmenuji. Mé jméno je M.L.Ö." Brzy se ukazuje, že tato stopa nikam nevede, ba co víc, že postrádá jakoukoliv logiku. Navíc svědci tvrdí, že v době útoku se v okolí nikdo takový jako jej Kaspar popisoval, nepohyboval. Kasparův domácí učitel Meyer, který chlapci vyčítal sklony k hysterii tvrdí, že šlo o demonstrativní sebevraždu, která se mu vymkla z rukou, psychiatři si myslí, že trpěl schozofrenií, rány si způsobil sám, ale myslel si, že jej někdo napadl.
Na jeho náhrobku stojí: Zde leží Kaspar Hauser, hádanka své doby. Původ neznámý, smrt tajuplná.

Zdroje:
www.reflex.cz/Clanek32406.html

http://lumenn.blog.cz/0906/zahadni-lide-bez-minulosti-kaspar-hauser-a-karel-novak

Česká monografie o K.H.: Radomil Hladil-Jmenuji se, nakolik je mi známo, Kaspar Hauser
Filmy o K.H.: Kaspar Hauser (1993), Každý pro sebe a Bůh proti všem (1974)