Marieke | marieke blog

Stručná historie: 15.-21. stol. (Příchod Evropanů, britská kolonie, získání nezávislosti, moderní dějiny)

Tento článek se tentokrát týká celé Indie, nejen severní části, ale z důvodu zachování kontinuity ho sem také dám.

První Evropané, kteří do Indie přišli, byli na přelomu 15. a 16. stol. Portugalci vedení slavným mořeplavcem Vasco da Gamou. Rozvíjeli s Indií velmi prosperující obchod s kořením. V jejich hlavní baště, v dnešním státě Goa se však objevovaly zprávy o náboženské netoleranci z jejich strany, nuceném konvertování ke katolicismu, ničení hinduistických chrámů apod. Druhý portugalský guvernér Albuqerque však začal podporovat smíšené sňatky, aby se místní lidé s Portugalci rasově a kulturně sblížili. Portugalský vliv zeslábl na konci 16. stol., když museli řešit vlastní spory se Španělskem.
Po nich kolonizovali zemi Francouzi, v novověku do Indie přišli také Holanďané, Arménci, Dánové. Největší a nejdelší vliv však v Indii zanechali Britové a jejich Východoindická společnost.

[ Pokračování článku ]

Stručná historie-středověk a novověk (11. - 19. stol. a Mughalská říše)

Středověké období Indie začalo s příchodem muslimů na severozápad. Poprvé dobyl Indii Mahmud z Ghazni, známý také jako Ghaznavi v roce 1000. V indické historii je dobře známý vypleněním a zničením majestátního chrámu Somnathu pojmenovaném po Somovi, bohovi Měsíce.
Poté na zemi zaútočili další nájezdníci ze střední Asie, ale jejich nájezdy nebyly příliš významné. Další významnou událostí byl roku 1192 vpád Mohameda z Ghoru (v dnešním centrálním Afghánistánu) neboli Mohameda Ghoriho, který dobyl

[ Pokračování článku ]

Stručná historie (starověk II.část)

První migrace Árjů do Indie začaly kolem roku 1500 př.n.l. Pravděpodobně pocházeli ze střední Asie a do Indii přišli přes Chajbarský průsmyk směrem z Afghánistánu. Smísili se s původním obyvatelstem, zdokonalili jeho zemědělský životní styl a založili malá agrární společenství v místech dnešního Paňdžábu. Árjové s sebou zřejmě přivedli koně, rozvíjeli sanskrt a písmo dévanagrí a zásadně změnili původní náboženství. Tyto faktory významně ovlivnily charakter indické kultury.
Sanskrt je základem většiny indických jazyků a árijské náboženství, které se rozvíjelo za védské kultury a se svým panteonem bohů a bohyň a řadou mýtů a legend se stalo základem dnešního hinduismu.
Árjové vytvořili bohaté tradice. Sepsali čtyři Védy, rozsáhlé filozofické básně, které jsou srdcem hindustického náboženství. Vytvořili také první vlády a společenské systémy. Za jejich doby se rozvinul kastovní systém, království a republiky. Tyto události jsou popsány v Rámajáně a Mahábháratě, dvou ohromných indických eposech, které vznikly asi kolem let 1000-800 př.n.l.

[ Pokračování článku ]

Za tímto skvělým souborem povídek britských autorů stojí deník Daily Telepragh a skotský spisovatel Andrew O´Hagan, který už takový projekt realizoval, akorát s jiným tématem. Všichni autoři napsali své povídky bez nároku na honorář a výtěžek z prodeje knihy jde na konto UNICEF. Jako hlavní téma byla zvolena Kalkata (nově Kolkata), 3.největší město Indie, známá svou chudobou, špínou, diovokou automobilovou dopravou, vedrem a Matkou Terezou, která zde působila. Pocházeli však odtud i významní spisovatelé a filmaři, ve městě rostou nové luxusní hotely a s oblibou se tam hraje kriket. V každém případě fascinovala každého, kdo ji navštívil a povídky z tohoto souboru jsou fascinujícím vhledem do její historie i současnosti, bídy i tepajícího života.
Nejvíc se mi líbily:

[ Pokračování článku ]

Značka na čele má v Indii hodně významů, věří se, že je spojena s Božským štěstím. Tilak se umisťuje doprostřed mezi obočí, což odkazuje na adžňu (ajnu)-čakru mezi obočím na čele (viz www.lenkaknag.com/adzna-ajna-cakra-chakra/). Hinduistický symbol Tilak znamená vítězství, úspěch a štěstí. Tilak se používal už před dávnými lety. Existují různé druhy Tilaku, některé se vyrábějí ze santalové pasty, kumkumy (červený prášek, který se používá při hinduistických rituálech a obřadech), posvátného popela (vibhúti) a turmeriku (kurkumy) neboli indického šafránu (druh koření). V mnoha hinduistických rodninách se nosí denně, před odchodem z domu, aby zajistil zdraví a bezpečí. Jiní lidé ho zas nosí jen při zvláštních náboženských příležitostech.

[ Pokračování článku ]

Jiddu Krishnamurti se narodil roku 1895 v Madanapalle (jižní Indie) v chudé bráhmanské rodině. Jeho otec zastával skromnou funkci na finančním úřadě, který byl tehdy jako celá země pod britskou správou. Jako malý byl Jiddu často nemocný, trpěl záchvaty malárie a zaostával ve škole. Dvacet let před jeho narozením vzniklo v Americe jako reakce na materialismus a moderní vědecký humanismus hnutí zvané Theosofická společnost, které založila tehdy populární ruská jasnovidka Helena Blavatská. Tato společnost zaujala i radikální socialistku Annie Besant, která se pod vlivem jejího učení přestěhovala do Indie a později se stala prezidentkou společnosti. Roku 1909 jí Krishnamurtiho otec, nedávno penzionován z vládní služby a ovdovělý, nabídl, že by pro ni mohl pracovat jako úředník za ubytování a stravu. Přivedl s sebou i své děti. Malý Krishnamurti zaujal prezidentku i jejího kolegu C.W.Leadbeatera a rozhodli se z něj vychovat budoucího Světového učitele-Maitréju, něco jako nového Buddhu. Chlapec byl poslán na přípravku, aby mohl studovat v Oxfordu, ale jeho učení nebavilo. Měl však dobrý sluch na jazyky a miloval poezii. Nakonec tedy studoval francouzštinu a hudbu v Paříži. Čím byl starší tím víc však nesouhlasil s úlohou, pro kterou byl vychováván a celkovým smýšlením Theosofické společnosti. Zamiloval si místo Ojai v Kalifornii, kde v klidu studoval a meditoval.
Později začal psát a pořádat přednášky. Vybudoval i několik duchovních škol, ale byl odpůrcem organizovaného náboženství, dogmat a autoritářství. Zdůrazňoval, že pro duchovní život nemůže být žádná legitimní autorita: žádná písma, žádný guru, žádný rozhodčí duchovního pokroku, žádná hierarchie. Každá lidská bytost si musí svobodu nalézt jinak.

[ Pokračování článku ]

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi