Severní Indie-moje prezentace II.část

1. květen 2012 | 20.52 |
› 

obrStručná historie (starověk II.část)

První migrace Árjů do Indie začaly kolem roku 1500 př.n.l. Pravděpodobně pocházeli ze střední Asie a do Indii přišli přes Chajbarský průsmyk směrem z Afghánistánu. Smísili se s původním obyvatelstem, zdokonalili jeho zemědělský životní styl a založili malá agrární společenství v místech dnešního Paňdžábu. Árjové s sebou zřejmě přivedli koně, rozvíjeli sanskrt a písmo dévanagrí  a zásadně změnili původní náboženství. Tyto faktory významně ovlivnily charakter indické kultury.
Sanskrt je základem většiny indických jazyků a árijské náboženství, které se rozvíjelo za védské kultury a se svým panteonem bohů a bohyň a řadou mýtů a legend se stalo základem dnešního hinduismu.
Árjové vytvořili bohaté tradice. Sepsali čtyři Védy, rozsáhlé filozofické básně, které jsou srdcem hindustického náboženství. Vytvořili také první vlády a společenské systémy. Za jejich doby se rozvinul kastovní systém, království a republiky. Tyto události jsou popsány v Rámajáně a Mahábháratě, dvou ohromných indických eposech, které vznikly asi kolem let 1000-800 př.n.l.
Postupem času se Árjové rozdělili na jednotlivé kmeny, které se usazovaly v různých oblastech severozápadní Indie. Jejich společenský systém se skládal z následujících skupin-bráhmanů (kněží a učenci), kšatrijů (válečníci), vaišjů (zemědělci a obchodníci) a šúdrů (nekvalifikovaní nádeníci). 
6.stol.př.n.l. bylo obdobím politických a sociálních bouří a změn. V této době, Vardhaman Mahávíra (599-527 př.n.l.) založil džainismus a Gautáma (Buddha) (560-480 př.n.l.) buddhismus. Tato náboženství kázala nenásilí ke všem živým bytostem, toleranci a sebedisciplínu. V následujích staletích buddhističtí misionáři a mniši rozšířili své náboženství do ostatních asijských zemí jako Srí Lanka, Čína, Japonsko nebo Korea, kde se praktikuje dodnes.
Kvůli kastovnímu systému začaly vznikat konflikty a nepokoje. Proto se začala prosazovat organizovaná moc, která postupně vedla ke vzniku plnohodnotných státotvorných systémů a z nich pak k mocným říším. 
Na konci 3.stol.př.n.l.  se většina severoindických oblastí spojila pod říši Čandragupty Maurje, který vládl v letech 322-298.
Roku 327 př.n.l. Alexandr Veliký (356-323) vstoupil do severozápadní Indie. Dobyl velkou část této oblasti dokud ho jeho nespokojení generálové unavení válčením nepřinutili vrátit se domů. Nicméně, kontakt těchto dvou kultur (indické a řecké) zanechalo nesmazatelný vliv na indické umění. Legendární Gandharská škola umění (v dnešním Afghánistánu) byla typická spojením indického a řeckého umění.
Čandraguptův syn Bindusara (vládl v letech 298-272 př.n.l.) rozšířil maurjovskou říši po celém subkontinentu. Nejvýznamnějším maurjovským císařem byl Ašóka Veliký (286-231 př.n.l.), který vedl krvavou a hrůznou válku o Kalingu (dnešní Urísa). Kvůli děsivým válečným událostem, které se mu vymkly z rukou se však nakonec vzdal zbraní a násilí, stal se buddhistou a horlivě kázal víru bez násilí a nátlaku. Po jeho smrti v roce 272 př.n.l. se říše začala rozpadat. Toho využili nájezdníci ze střední Asie. Založili několik malých království, která se však brzy rozpadla.
 Teprve za několik staletí (ve 4.stol.n.l.) vznikla další mocná říše-guptovská. Je považována za zlatý věk indické historie. Trvala více než 2 století, zahrnovala velkou část subkontinentu a její vláda byla mnohem více decentralizovaná než maurjovská. Guptovští vládci vyznávali hinduismus, což vedlo k obnovení jeho otrodoxního proudu. Guptovská říše také oživila literaturu a kulturu. Rozvíjela se gramatika, matematika, astronomie, lékařství i nauka o erotice (spis Kámasútra). Významné osobnosti tohoto období byli např.Kálídása, slavný autor divadelních her, který napsal několik sanskrtských vrcholných děl, slavný astronom Varahamihira nebo věhlasný astronom a matematik Árjabhátta. 
Po guptovské říši následovala poslední severoindická říše. V roce 606 n.l. Haršavárdhan (590-647) zdědil malý stát v horním údolí řeky Gangy. Do roku 612 založil ohromnou armádu a získal téměř celá území severně od řeky Narmady a skoro 42 let nové říši vládl. Byl vynikající válečník, který porážku zažil jen jednou v životě (s králem Pulakéšinem II. z dynastie Čalukja, který se v roce 620 snažil dobýt Dekkan). 
Hlavní město Haršovy říše, Kannauj (v dnešním Uttarpradéši) bylo kvetoucím střediskem umění a literatury. Sám Harša byl vynikající básník a dramatik. Napsal i dobře známou komedii Ratnaválí a buddhistické drama Naganada (v sanskrtu). 
Harša se narodil jako hinduista, ale přešel k buddhismu a ve svém království zakázal zabíjení zvířat. Jeho přínos společnosti byl velký-založil mnoho stúp (buddhistické sakrální stavby),  klášterů i nemocnice, které poskytovaly lékařské služby široké veřejnosti. V roce 643 zorganizoval v Kannauj velké buddhistické shromáždění, kterého se údajně zúčastnilo 20 králů a tisice poutníků z celé země. Haršův život a tehdejší doba jsou popsány v Harša-čarítě, brilantním literárním díle Bána Bhátty, dřívějšího dvorního básníka a v Si-yu-ki (Zprávy o západním světě) od čínského učeného poutníka Hiuen-Tsanga.
Když Harša zemřel, celá severní Indie po čtyřech desetiletích míru a stability upadla do anarchie a chaosu. Invaze Hunů (nomádští pastevci a válečníci z mongolských stepí, kteří ve 3. až 5.stol. terorizovali, plenili a ničili většinu Asie a Evropy) ze západu byla znamením konce věhlasné kapitoly indických dějin, ačkoli zpočátku je poráželi Guptové. Po úpadku guptovské říše se severní Indie rozdrobila na několik malých nevýznamných království, kterým vládli hinduisté. Další vlna sjednocení přišla až s vpádem muslimů.

Zdroj: indiaheritage.org/history/history_ancient_north.htm (překlad je můj)

Příště: Stručná historie-středověk (vláda muslimů)
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře