12.2.10

Babičce je zas zle, tentokrát ji chytly záda a musela na pohotovost...Možná si ji nechají v nemocnici takže mamka k nim rovnou jela, kdyby musela hlídat Emču přes noc, protože děda je na noční. Tak jsem sama doma, ven nemůžu, protože musím být s Eliškou (ale nijak mi to nevadí) a je mi smutno. Zjišťuju, že jsem fakt blbá. Teď už bývalý psal, že včera poznal fajn holku ve vlaku a dokonce spolu byli i na pivo a přidali se na FB do přátel a já zjistila, že mě to moc trápí. I když mi psal, že kdybych chtěla tak se k sobě hned můžeme vrátit a že má srdce pořád jen pro mě, tak se bojím  Znám lidi, kteří by mi řekli, že je to jen strach z toho, že on bude někoho mít a já ne a proto to radši píšu jen sem. Samozřejmě, že by mi bylo smutno, kdyby si někoho našel, ale přála bych mu to a je snad tak divné, že je člověku po rozchodu smutno? Spolužačka, která nás oba zná líp než nějací lidi z netu, mi napsala, ať se dobře a rychle rozhodnu nebo se může stát, že si nechám štěstí protéct mezi prsty a že může být zachvíli pozdě. Hodně na to myslím a má pravdu. A samozřejmě mi pořád chybí a mám ho ráda. No, uvidíme, jak to dopadne. 
Dnes už radši končím, stejně bych psala bláboly. Přeju všem pěkný víkend :-)