František Kožík: Největší z pierotů

14. červenec 2011 | 15.07 |

Do ordinace doktora Ricorda vstoupil  jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty.
"Jste nemocen, pane?"
"Ano, doktore. Myslím, že smrtelně."
"Co je vám?"
"Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát."
"To není smrtelné. Vím o léku pro vás."
"Jaký je to lék?"
"Lék, který vás z toho všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!"
Bledý muž se uklonil a řekl smutně:
"Já jsem Deburau, doktore."

František Kožík byl známější jako básník, tento román však patří k jeho nejslavnějším dílům. Jedná se o strhující životopis francouzského divadelního herce českého původu Jana Kašpara Deburau (vl.jménem Jan Kašpar Dvořák, fr.Jean-Baptiste Gaspard Deburau), který se narodil 31.července 1796 v Kolíně francouzskému vojákovi Filipovi, který zrovna sloužil v Čechách a české děvečce Kateřině. Pár let po sňatku se Filip rozhodl opustit armádu a s manželkou a jejich několika dětmi se začali věnovat komediantství. Cestovali po Evropě a nakonec se usadili v Paříži, kde získali angažmá v divadle Funambules na bulváru du Temple. Tam Kašpar nakonec vystupoval až do své smrti.
Kašpar byl odmala nešikovnější než jeho sourozenci, kteří chodili po laně, jezdili na koních a tančili. Jeho prvním vzorem byl šašek Giacomo. I jemu se ostatní za jeho nešikovnost smáli nebo se zlobili. Kašpar však z toho časem udělal přednost a zaujalo ho pantomimické komediantství. Ve Funambules začal hrát vysmívaného sluhu Pierota v klasických komediích dell'arte, kde vystupují další konkrétní postavy jako milenci Harlekýn a Kolombína a pánové Leandr a Kasandr.
Po smrti rodičů a poté, co se jeho sourozenci rozutekli do různých koutů Evropy, zůstal Kašpar v Paříži sám. Jako neznámý herec byl velmi chudý, vážně uvažoval o sebevraždě. Pořád ale věřil v lidské dobro a svým hraním chtěl šířit radost mezi obyčejnými lidmi-do Funambules chodili hlavně dělníci a dělnice, tovaryši, prodavačky a jiná nižší vrstva. Po čase si v divadle i v obecenstvu začali všímat Kašparova neobvyklého talentu, ale teprve článek v novinách od kritika a spisovatele Julesa Janina vzbudil zvědavost široké veřejnosti, Kašpar získával více a více fanoušků, jeho Pierot se stal nejoblíbenější postavou her (často si své úlohy psal Kašpar sám) a celé divadlo díky němu kvetlo. Janin pak napsal i první Kašparův životopis. Lidé ho měli tak rádi, že hlavně díky jejich přízni a zájmu, byl Kašpar zbaven obvinění za neúmyslné zabití mladého tovaryše, který v opilosti urážel jej a jeho manželku.
Kašpar Deburau je dodnes vzpomínán jako nejvýraznější představitel evropské pantomimy 19.stol.
Co se týče jeho osobního života, první láskou mu byla o něco mladší dívka Margot. Po jedné společně strávené noci se jejich cesty rozešly a později se Kašpar oženil s Désirée se kterou měl dvě děti-dceru Rosinu Agatu a syna Karla, který se, i když mu to otec v dětství zakazoval, také stal hercem a mimem. Přelétavá Désirée, které navíc vadilo, že manžel tráví tolik času v divadle ho nakonec opustila a utekla s malířem. Kašpar zůstal i s dětmi sám, po čase se však opět setkal s osudovou Margot, vzali se a žil s ní šťastně až do své smrti. Zemřel 17.června 1846 v Paříži, na jeho náhrobku na pařížském hřbitově Pére-Lachaise je vytesám epitaf, který si sám zvolil: "Zde lež ten, který všechno řekl, ač nikdy nepromluvil."
Pozn.: F.K.pak v doslovu píše, že jména manželek pozměnil a na wikipedii píší, že Kašpar měl dva syny, ale i tak v knize najdeme historické reálie Francie-konec napoleonských válek a návrat francouzských králů z rodu Bourbonů na trůn, což prostí lidé nesli velmi těžce a objevují se tu i další skutečné postavy jako spisovatelé Victor Hugo (Kašpar se v příběhu přátelí s jeho neúspěšným bratrem Evženem, který pak zemřel v blázinci), Honoré de Balzac nebo George Sandová.
Hlavně je to však velký román o divadelnictví, umění, lásce, zradách, vášních i lidském dobru.

O autorovi:
F.K., básník, dramatik, prozaik a významný představitel českého historického románu, se narodil 16.května 1909 v Uherském Brodě. Vystudoval práva, filozofii a dramatickou konzervatoř. Od roku 1933 pracoval v brněnském rozhlase pro který psal hry. Celoživotně se věnoval dramatické tvorbě, v mládí krátce působil i jako herec, byl členem voicebandu E.F.Buriana.
Do literatury vstoupil roku 1930 poezií, napsal také knihu fejetonů, protiválečný román Sejdeme se? a roku 1939 vyšel Největší z pierotů, kniha, která se stala nejčtenější za okupace a jednou z nejúspěšnějších českých knih vůbec.
Zemřel 5.dubna 1997 v Telči.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: František Kožík: Největší z pierotů laďka k. 19. 10. 2011 - 16:32
RE: František Kožík: Největší z pierotů marieke 20. 10. 2011 - 21:50
RE: František Kožík: Největší z pierotů jája 22. 03. 2012 - 16:16