Domácí násilí

10. srpen 2011 | 21.24 |

Po nedávné brutální vraždě populární spisovatelky Simony Monyové (manžel ji po dlouholetém týrání ubodal) se opět rozhořely diskuze na téma domácího násilí-proč od něj neodešla už dávno, proč policie nic nedělala (spisovatelka jim kdysi volala, že manžel před jejíma očima brutálně utloukl kočku a vyhrožoval, načež jí policisté řekli, že může být ráda, že se nic nestalo jí) atd. Ačkoli toto téma není naštěstí už tak tabuizované jako ještě před pár lety, pořád je to velký problém-ženy neví, kam se obrátit, mnoho lidí je nechápe ("proč od násilníka neodešla už dávno, může si za to sama, kráva"), policie je nečinná. Prostě, kdo nezažil, asi tu bezmoc a strach nikdy nepochopí.
Co vlastně všechno spadá pod domácí násilí? Proč je tak těžké agresora opustit? Kam se v případě týrání obrátit? (Píšu sice všeoebecně-týraná žena x agresor muž, ale samozřejmě i žena může být agresivní k muži, domácím násilím jsou dále ohroženi hlavně senioři a děti).

Co všechno spadá do domácího násilí?

Domácí násilí (DN) není jen bití. Patří sem i:
►psychické násilí (nadávky, urážky, ponižování, zesměšňování, výhrůžky-"Když mě opustíš, když to někomu řekneš, tak...", odepírání základních potřeb)
►sexuální násilí (znásilnění, donucování k různým sex.praktikám, které druhá osoba odmítá)
►sociální izolace (zakazování scházení se s jinými lidmi, neustálá kontrola, počítání času, jak dlouho byla oběť třeba na nákupu, chorobná žárlivost)
►ekonomická kontrola (omezování přístupu do společného rozpočtu, kontrola výdajů, oběť musí prosit o peníze na základní potřeby apod.)
Toto může být samozřejmě kombinováno.

Další specifika DN jsou:
►soukromí, odehrává se beze svědků (v rodině však jsou často svědky děti)
►opakování a dlouhodobost (mohou však nastat i "klidové" fáze, kdy se manžel/partner snaží chovat jako zamilovaný studentík)
►eskalace (od nadávek přes psychické ponižování a výhrůžky po fyzické útoky ohrožující zdraví a život)

Mýty o DN
►agresor nemusí být jen nevzdělanec nebo alkoholik z nízké sociální vrstvy, ale třeba i úspěšný, vystudovaný manažer. Mnoho psychopatů na veřejnosti působí sympaticky a jsou ve společnosti oblíbení. Stejně tak obětí se může stát kdokoli, nezávisle na sociálním prostředí, vzdělání, úspěchů v kariéře nebo vzhledu.
►alkohol a jiné drogy mohou chování agresora ovlivnit, ale nejsou omluvou
►oběť si za to může sama, popř.jí to vyhovuje, když hned neodešla-tím se dostáváme k dalšímu bodu⇒

Proč je pro oběť tak těžké agresora opustit?
►ekonomická situace (má málo peněz, nemá kam jít, zvlášť když jde o rodinu s dětmi...)
►má strach, protože násilník vyhrožuje, že to bude ještě horší, když odejde nebo o týrání někomu řekne
►má také strach z reakcí okolí, že jí nikdo neuvěří (psychopaté umí přesvědčivě lhát) a vzhledem k dlouholetému tabuizování tohoto problému, i blízká rodina opravdu nemusí oběti věřit :-( a nejhorší je, že i policie může být nečinná
►pocit viny, sebeobviňování ("Můžu si za to sama"), zlehčování situace ("Vždyť se zas tak moc nestalo")
►stále věří, že se násilník změní k lepšímu, uvěří mu, když se jednou za čas omluví a přinese květiny nebo dárky...

Kam se obrátit
Pokud se oběť rozhodla svou situaci řešit, měla by udělat následující věci:
►sbírat důkazy (fotografie rozbitých věcí během rvačky, vlastní poranění), sehnat si důvěryhodného svědka
►navštívit lékaře, který ošetří zranění a napíše o nich zprávu pro policii
►obrátit se na policii (od roku 2006 může být agresor vykázán ze společného bydlení na dobu 10 dní, oběť mezitím hledá další formy pomoci a pro start do nového života, lhůta může být prodloužena až na 1 rok)
►obrátit se na intervenční centrum nebo azylový dům (Bílý kruh bezpečí, Dona linka, o.s. Rosa a další)
►nyní je trestný i stalking (nebezpečné pronásledování), takže i tyto případy lze na výše uvedených místech řešit

Zdroje a další info, rady a kontakty:

www.nasilidoma.cz/

www.domacinasili.cz/

www.rosa-os.cz/

Já osobně jsem, díky Bohu, zažila jen zlomek toho, co může DN obsahovat, ale navždy ve mně zůstane zahořklost vůči policii a přestupkové komisi, která mi vůbec nepomohla a vlastně jsem se tam cítila jako lhář a debil. Přesto doufám, že takových policistů je menšina a naopak většina dělá to, co dělat má a co teď mají i na autech-tedy POMÁHAT a CHRÁNIT!
A byla bych ráda, kdyby všechny týrané ženy našly odvahu odejít, i když to není lehké, vždycky existuje někdo, kdo jim dokáže pomoci a i když se bojí toho, že nebudou mít tolik peněz jako u manžela, kde bydlet apod. tak tím, že odejdou, svým dětem (pokud je mají) prokážou taky službu, protože děti jako svědci DN na to taky celoživotně doplácejí (více třeba na 
www.nasilidoma.cz/dite_svedkem_domaciho_nasili).
Všechno se dá řešit!





 


 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Domácí násilí skaut68-pise®vzpomina.cz 11. 08. 2011 - 01:04
RE: Domácí násilí veruce 11. 08. 2011 - 16:42