Rozešla jsem se s přítelem ve středu, v poslední době mi fakt už lezl na nervy, bohužel je to takový typ "všechno vím, všecho znám" a někdy mi přišlo, že si o mně myslí, že jsem hloupá a že on všechno umí nejlíp. Ve škole se chová jako takový ten aktivista, co si rozumí víc s učiteli než se spolužáky a moc se nedivím, že ho většina spolužáků moc nebere. Jako když vám někdo řekne, že ta zkouška byla fakt těžká, když má trojku i ON...(já jsem měla dvojku, btw, ale já známky vůbec neřeším). Plus náš propastně odlišný vztah ke zvířatům. Někomu to může přijít divné, ale pro mě je opravdu důležité, aby můj partner měl rád zvířata nebo se k nim aspoň choval s respektem jako k cítícím bytostem.
Ale to je jedno, nechci to tu vypisovat všechno, řešila jsem to už hodně se známýma na a., spíš jde o to, že jsem se po našem rozchodu skoro sesypala, byť jsem ho iniciovala já, zatímco on byl relativně OK, dokonce mě musel utěšovat, chudák 
On je totiž u mně asi nejhorší strach ze samoty