5.2.10

5. únor 2010 | 21.06 |

a518674a27_12213023_uOpět nachlazená :-/ Přes týden jsem šíleně smrkala, teď se mi to usadilo v krku a na průduškách, fakt klasika, už toho mám plné zuby, taky by ta zima a mrazy mohly někdy skončit :-/  Naštěstí se mi po minulém pátku ani nikam ven nechce :-D Ale je tu nuda (na netu), nikde nikdo skoro :-( 
Rozešla jsem se s přítelem ve středu, v poslední době mi fakt už lezl na nervy, bohužel je to takový typ "všechno vím, všecho znám" a někdy mi přišlo, že si o mně myslí, že jsem hloupá a že on všechno umí nejlíp. Ve škole se chová jako takový ten aktivista, co si rozumí víc s učiteli než se spolužáky a moc se nedivím, že ho většina spolužáků moc nebere. Jako když vám někdo řekne, že ta zkouška byla fakt těžká, když má trojku i ON...(já jsem měla dvojku, btw, ale já známky vůbec neřeším). Plus náš propastně odlišný vztah ke zvířatům. Někomu to může přijít divné, ale pro mě je opravdu důležité, aby můj partner měl rád zvířata nebo se k nim aspoň choval s respektem jako k cítícím bytostem. 
Ale to je jedno, nechci to tu vypisovat všechno, řešila jsem to už hodně se známýma na a., spíš jde o to, že jsem se po našem rozchodu skoro sesypala, byť jsem ho iniciovala já, zatímco on byl relativně OK, dokonce mě musel utěšovat, chudák Embarassed První dny jsem brečela, kudy jsem chodila a měla jsem chuť se k němu hned vrátit, on by nebyl proti. Teď už je mi líp, ale říkám si, jestli jsem neudělala chybu, když se máme oba rádi? On je jinak hodnej, slušnej, stará se o mně a tak. Nevím. Ale lepší bude, když budeme chvíli fungovat jako kamarádi a pak uvidím, jestli mi víc vyhovuje jako kamarád nebo jestli mi pořád chybí a  budu to chtít ještě zkusit partnersky. Každopádně jako kamarádi jsme snad OK, pořád si píšeme tak jako předtím (dnes třeba celý večer) a bylo by hloupé se nějak okázale ignorovat, když spolu chodíme do třídy, ale je mi smutno.
On je totiž u mně asi nejhorší strach ze samoty Embarassed Tak jak má někdo fobii z výšek, prostor, společnosti...já mám fobii, že do konce života zůstanu sama a ten strach mě úplně ochromuje, že nedokážu racionálně uvažovat. Co on, on si určitě najde jinou slečnu, není mu ještě ani 20, jakožto chlap může mít dítě prakticky kdykoli...ale já. Ehm. Jsem tragéd.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: 5.2.10 constricted 06. 02. 2010 - 11:30
RE: 5.2.10 marieke* 06. 02. 2010 - 14:19
RE: 5.2.10 toruviel 08. 02. 2010 - 10:40