koktejlka: Máme teď ve škole v primě holčičku autistku. Zatím jsem to pozorovala jen tak, že ji vídám po chodbách chodit samotnou a když ji někdo pozdraví, neodpovídá. Až když ji oslovíš podruhé, nahlas a důrazně, všimne si a podívá se na tebe. Ale zároveň mimo tebe. To je časté a taky proto jsou autisti tak "zvláštní", vnímají tě a ty to víš, ale zároveň jsou taky někde jinde.
slanka: Je to smutné, ale zároveň pěkné (ten článek, ne ta nemoc..ta je jenom smutná). Jednou jsem viděla nějaký film (nebyl to Rain man) a tam byl autista, který nerad vycházel daleko od domu. Musí být šílené se o tyto lidi starat. Musejí mít režim a tak. Proto obdiv všem matkám, které mají děti s autismem.