Tunguzská katastrofa

16. říjen 2011 | 22.24 |

30.června 1908 v 7 hodin 17 minut místního času došlo na Sibiři v oblasti osady Vanavara k mohutné explozi. Tu způsobilo žhavé těleso, jehož let a dopad doprovázely neobyčejně silné zvukové (dunění, rachot, rány) a světelné projevy. Výbuch nebyl okamžitý, těleso se v jeho průběhu pohybovalo po své dráze ještě asi 20 kilometrů. Exploze trvala několik desetin sekundy a byla 2000x silnější než výbuch v Hirošimě. Rázová vlna vyvrátila les na rozloze asi 2150 km2 (poničila asi 70-80 milionů stromů!), obešla celou zeměkouli a způsobila otřesy zaznamenané v Taškentu, Irkutsku, Petrohradu a Jeně, dokonce i v Londýně a jiných místech západní Evropy byly po výbuchu pozorovány tzv.světlé noci a stříbrité oblaky. Byl způsoben lesní požár. Není ale známo, že by někdo přišel o život.
Dlouho se o výbuch nikdo nezajímal, Rusko tehdy muselo řešit spoustu jiných problémů. Teprve v letech 1921-22 proběhla expedice vedená mineralogem Kulikem zaměřená na sběr meteoritů v oblasti. Během expedice provedl Kulik výslech některých očitých svědků události a zjištěná fakta jej ještě více utvrdila v přesvědčení, že severně od osady Vanavara dopadl do tajgy obrovský meteorit. Rád by se jej vydal hledat, ale finanční prostředky již byly vyčerpány, takže musel vrátit.
Po návratu se Kulik pokoušel zorganizovat novou expedici, která by se vydala za Tunguzským meteoritem. Jeho závěry o dopadu velkého meteoritu však byly přijímány se značnou nedůvěrou, takže vysněnou expedici se mu podařilo zrealizovat až v roce 1927. Rozsahem události, která se zde musela odehrát, byl ohromen. Pro nedostatek potravin však nemohl krátery o kterých předpokládal, že byly vyhloubeny dopadem tělesa, prozkoumat a musel expedici ukončit. Během dalších expedic tedy Kulik zkoumal povahu kráterů a byl nakonec nucen uznat, že se v nich žádné meteority nenacházejí. Jeho pátrání po Tunguzském meteoritu následně přerušila druhá světová válka během které zemřel.
Ačkoliv Kulik nikdy žádný zbytek Tunguzského meteoritu nenalezl, přesto vykonal velmi cenný kus práce, počínaje zmapováním oblasti polomu (včetně leteckého průzkumu) a výslechy očitých svědků události konče.
Teprve po válce vzbudila ohlas širší veřejnosti sci-fi povídka jednoho ruského spisovatele, který v ní představil hypotézu, že Tunguzská katastrofa byla způsobena havárií meziplanetární atomové lodi, jež měla být k Zemi vyslána civilizací z Marsu.
První poválečná expedice se za záhadou vypravila až roku 1958. Během ní se ale ukázalo, že nelze najít žádné kusy meteoritického železa. Jen ve vzorcích půdy se podařilo nalézt množství nepatrných magnetitových a silikátových kuliček, které mohly mít spojitost s katastrofou. Dalším důležitým zjištěním bylo, že k explozi nedošlo na zemském povrchu, ale spíše několik kilometrů vysoko v atmosféře.
Nesmíme však opomenout, že v okolí byla rovněž zjištěna zvýšená radioaktivita-radioaktivní uhlík v rašelině, který se však v přírodě běžně nevyskytuje (pouze na místech zasažených jaderným výbuchem nebo ve vesmíru).

 Přestože radioaktivitu v půdě se nepodařilo přímo prokázat, o zasažení oblasti radiací ovšem vypovídá výskyt mutací borovic a některých druhů hmyzu, jejichž genetický kód byl změněn, urychlený růst rostlin, neobvykle silné přírustky letokruhů stromů po roce 1908. Domorodci z oblasti (Evenkové) hovoří o výskytu bílých vlků bez srsti a o podobně zmutovaných zvířatech.
V oblasti byl zaregistrován zvýšený magnetismus půdy. V okamžiku výbuchu tedy muselo na oblast působit extrémě silné elektromagnetické pole. Stromy v oblasti jsou povalené směrem od středu výbuchu, v epicentru stojí stromy ohořelé, bez větví, holé, mrtvé, ale stojící jako telegrafní sloupy, přesně jako budovy v Hirošimě.
Teď si řekneme něco o hypotézách, co mohlo výbuch způsobit.
První hypotézou, ještě před meteoritem, byl střet Země s kosmickým hvězdným prachem, který způsobil jevy v atmosféře (polární noci apod.), které už byly popsány výše. Teorie kosmického prachu vzala za své, v okamžiku, kdy byl prokázán výbuch tělesa. Žádný vědec totiž nedokázal vysvětlit, jak může kosmický prach explodovat. Jak už ale víme, mineralog Kulik, který s možností exploze meteoritu přišel jako první, žádné stopy po meteoritu nenašel.
Už krátce po katastrofě se objevila hypotéza o srážce s kometou. Připisovaly se jí světelné noci. Tehdy se však o kometách téměř nic nevědělo, natož aby se tušilo, že svit komety je jen odrazem světelných paprsků a že má zmrzlé jádro. V 60.letech byl učiněn pokrok ve zkoumání komet a bylo zjištěno, že jádro komety se skládá z kovů a zmrzlých plynů. Tím sice byl vyvrácen argument, že žhavá kometa zapálila tajgu, ale zato se objevil nový argument. Zmrzlé plyny by se pravděpodobně v naší atmosféře začaly prudce zahřívat, což by mohlo vést k explozi. Kometě nahrálo i další zjištění. Při průzkumu stříbřitých oblaků bylo zjištěno, že obsahují vzácné ytterbium a spoustu dalších kovů, které se shodují s nálezy v Tunguzce. Tyto oblaky souvisí s průniky těles z vesmíru do atmosféry, zejména meteoritů a meteority jsou produktem rozpadu komet. Při výbuchu v Tunguzce byly tyto oblaky pozorovány. Proti kometě však svědčí nalezení srostlice grafitu s diamantem a vzácných diamantů se šesterečnou strukturou. Ty se ovšem bežně v přírodě nevyskytují a už vůbec ne na povrchu Sibiře. K jejich vzniku je zapotřebí vysokých teplot a velkých tlaků, které je pak nutné v okamžiku snížít (tuto operaci ovšem obvykle nepřežije grafit). Tyto podmínky se nacházejí v epicentrech jaderných explozí, v zemském jádře (kde ovšem chybí to potřebné snížení teplot a tlaku), v hvězdných jádrech, ale ne v mrznoucích kometách.
Pro jaderný výbuch svědčí zejména nepřímé důkazy, ve formě mutace živočichů a rostlin, seismologické záznamy, podobnost zpustošené krajiny s Hirošimou. Nebyl však dosud nalezen žádný přímý důkaz, tj. radioaktivita v půdě. V rašelině sice radioaktivita nalezena byla, ale je záhadou, proč ne i v půdě, která by v případě klasického radioaktivního výbuchu tam být měla.
Zmiňuje se však ještě jedna zajímavá hypotéza. Ta souvisí s geniálním vědcem Nikolou Teslou (více např.zde 
marieke.pise.cz/135582-nikola-tesla.html). Tesla sestavil malý kapesní transformátor, kterým za pomocí vibrací vyvolal v New Yorku poblíž jeho laboratoře vysoký stupeň zemětřesení. Vibrace, získávání energie a její následná distribuce byly jeho hlavními výzkumy. Na Long Islandu vystavěl dvě vysoké věže fungující jako transformátory a jejich pomocí prý byl schopen posílat energii na přesná místa určení. Na Tunguzku prý opravdu dopadl obrovský meteorit a nebýt Tesly, jeho dopad by byl tragický. Tesla prý vysílal energii do zmíněné oblasti několik týdnů před dopadem (jeden německý profesor vždy od 18 hodiny až do 1.30 zachycoval silné chvění), aby posílil obranyschopnost země. Zemská kůra byla v Tunguzce nalomena z dávných dob a těsně před dopadem z prolomeniny vytryskl proud energie, který meteorit zničil. 
Je ovšem otázka, jak by se Tesla dozvěděl o tom, že má na Zemi dopadnout meteorit? Možná to souvisí s jeho vnímavostí nebo snad jasnovidectvím, jeho osobnost byla opravdu geniální a fascinující, někteří lidé jeho doby ho dokonce považovali za mimozemšťana. Domorodci žijící v Tunguzské oblasti též byli dva měsíce předem informováni svým šamanem, aby opustili své domovy.
Odborníkům hypotéza o vlivu Nikoly Tesly přijde směšná, ale nahrává mu jeden z jeho vynálezů, tzv.Teslův skalní interferometr. Tato zbraň měla být schopna zničit paprsky objekty vzdálené i stovky kilometrů. Spojitý režim interferometru se nazýval Teslův štít. Štít byl polokulovitou trojrozměrnou neproniknutelnou slupkou chránící velkou oblast. Jakýkoliv předmět, který do slupky narazí, je zasažen ohromným výbojem elektrické energie a okamžitě se vypaří.

Nejnovější zkoumání z oblasti pocházejí z roku 2007, kdy odborníci z univerzity v italské Bologni přišli s tím, že kráterem způsobeným dopadem meteoritu by mohlo být jezero Čeko, které se rozkládá kousek od epicentra. Ti během průzkumných prací na jezeře zjistili, že jeho charakter (např.profil dna) je na místní poměry značně neobvyklý a navrhli, že by mohlo být impaktního původu. Jednoznačný důkaz však zatím neexistuje a bude potřeba jezero dále zkoumat.
Nejpravděpodobnějším vysvětlením katastorfy je tedy zatím střet Země s malou kamennou planetkou nebo částí kometárního jádra. Tento scénář zároveň ilustruje potenciální nebezpečí hrozící od "malých" těles sluneční soustavy.


Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Tunguzská katastrofa monica otmili 30. 10. 2011 - 14:42