Na jedné ze svých osamělých procházek po Paříži se Lou seznámí s mladičkou bezdomovkyní se záhadným jménem-No. Z dívky, která je pro ni nejprve "studijní materiál"-chce pomocí rozhovorů s ní napsat seminární práci o ženských bezdomovkyních v ulicích Paříže se pomalu a opatrně stává kamarádka a Lou začíná snít o tom, že by se No mohla stát její novou sestrou, seznámit se s jejími rodiči a žít u nich. Ale pro lidi, kteří už jednou zakusili život na ulici je složité zařadit se zpět do běžné společnosti.
Dojemný příběh plný krásných zamyšlení ("Lidi dokážou sestrojit nadzvukové letouny a vypouštět rakety do vesmíru, identifikovat zločince z jediného vlasu anebo nepatrného kousíčku kůže, vypěstovat rajče, které vydrží tři týdny v ledničce a ani trochu neseschne, uložit do mikroskopického čipu miliardy dat. Dokážou nechat lidi umřít na ulici.") byl mj. oceněn i v odborných kruzích, přeložen do pětadvaceti jazyků a roku 2010 vznikla jeho filmová adaptace.
O autorce:
Delphine de Vigan (nar. 1966) pracovala 20 let jako ředitelka výzkumu v jedné francouzské firmě, nyní se věnuje pouze literatuře. Její první román Dny bez hladu vyšel roku 2001 pod pseudonymem-obsahuje autobiografické prvky a vypráví o dívce bojující s anorexií. První literární ocenění získala Delphine za prózu z roku 2006 Jednoho prosincového večera. Světového úspěchu dosáhla románem No a já (2007).
Několikrát byla nominována nebo získala na několik prestižních francouzských ocenění za literaturu.
Zdroj obrázku: http://www.beletrie.eu/knihy/no-a-ja.html