Haruki Murakami: Kafka na pobřeží

14. duben 2010 | 11.52 |

Magicky realistický příběh mistrného vypravěče Murakamiho vypráví o 15letém Kafkovi Tamurovi, který utekl z domova-a v hloubi duše doufá, že třeba najde svou matku a sestru, které odešly, když byl maličký a nechaly ho samotného jen s otcem-extravagantním šíleným sochařem. Na cestě se Kafka seznámí s dívkou Sakurou, ale nakonec zakotví v soukromé knihovně, kde ho pod svá křídla vezme sympatický pan Óšima, člověk nevyhraněného pohlaví a orientace, ale zato velmi inteligentní a přemýšlivý a správkyně knihovny, slečna Saeki, která stále žije ve vzpomínkách na svého milence, který tragicky zahynul před třiceti lety.
Druhým hlavním hrdinou, jehož příběh se s Kafkovým prolíná, aniž by se ti dva někdy seznámili, je důchodce Nakata. V dětství zažil nikdy nevysvětlenou příhodu, která část jeho osobnosti odnesla někam do neznáma. Když se probral z kómatu, neuměl číst ani psát a celý život vyráběl nábytek, žil skromně a sám. V důchodu si přivydělává hledáním zatoulaných koček se kterými dokáže mluvit. To ho přivede k muži-Kafkově otci, který je brutálně zabíjí a vyrábí píšťalu z jejich duší. Přinutí Nakatu ať jej zabije. Ten poté utíká a na cestě se setká se sympatickým mladíkem Hošinou, který starého pána po čase natolik oblíbí, že se s ním pouští do všech tajemných dobrodružství, která je čekají.
Nakata je sice prostý, ale tím vlastně žije mnohem opravdovější a hezčí život než mnozí ostatní lidé. Zato Kafka mi na svůj věk přišel přemoudřelý, nezdá se mi, že by 15leté dítě dokázalo mít takové myšlenkové pochody. Každopádně je to fascinující příběh, kde se prolíná psychologické drama s erotickými pasážemi, horor o zabíjených kočičkách s thrillerem o tajemném lese a nadpřirozeném vchodovém kameni, reální (byť velmi specifičtí lidé) s postavami, které vystupují z reklam a lidmi bez vzpomínek a duše, to vše okořeněno i jemným humorem když jsou Nakata a Hošino na své cestě. 

O autorovi:
H.M. se narodil 12.ledna 1949 v Kjótu, ale většinu života strávil v Kóbe. Patří k nejvýznačnějším současným spisovatelům z Japonska. Narozdíl od ostatních je ovlivněn nejen domácí-japonskou, ale hodně i západní kulturou, což se prolíná i v jeho dílech.
Jeho rodiče byli učitelé japonské literatury, on sám studoval divadelní umění na univerzitě v Tokiu. Přivydělával si v obchodě s hudebními nahrávkami a několik let se svou ženou vedl jazzový klub. 
Hned první román Slyš vítr zpívat, který vyšel v roce 1979, byl oceněn japonskou literární cenou Gunzo pro začínající autory. Již v době, kdy publikoval třetí román Hon na ovci a získal za něj roku 1982 Nomovu cenu pro talentované autory, se začíná mluvit o fenoménu Murakami. O tři roky později obdržel prestižní Tanzakiho cenu. V roce 1987 vychází román Norské dřevo, za který autor sice neobdrží žádné literární ocenění, ale překonává všechny dosavadní rekordy - jen v Japonsku se prodalo přes čtyři miliony výtisků. Podobný úspěch sklidila i další díla. Murakamiho romány byly přeloženy do více než 20 jazyků. Kromě nich vydal i několik sbírek povídek a literatury faktu. Do japonštiny přeložil některá díla F.S.Fitzgeralda, Trumana Capoteho nebo Johna Irvinga.
V říjnu 2006 obdržel cenu Franze Kafky.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře