Olgoj chorchoj

23. srpen 2012 | 22.38 |

Tato příšera s neobvyklým názvem (olgoj znamená červovitý přívěsek nebo střevo, chorchoj červ) údajně žije v jižní části mongolské pouště Gobi. Údajně se jedná o velkého (půl metru až metr a půl dlouhého) písečného červa, který je schopný buď jedem nebo elektrickým výbojem usmrtit psa, velblouda, ale i člověka. Ačkoli jeho existence nikdy nebyla prokázána, mongolští kočovníci z něj mají bezmeznou hrůzu a prý i vyslovit jeho název přináší neštěstí.
Každopádně před sto miliony lety byla středoasijská poušť Gobi místem, kde žily různé druhy pravěkých ještěrů, což dokládají unikátní nálezy. Ve 20.-30. letech minulého století zde vědci z Přírodovědného mu
zea v New Yorku objevili velká pohřebiště dinosaurů. Vedoucí expedice Roy Chapman Andrews byl prvním člověkem ze Západu, který se o olgoji chorchojovi pak zmínil, ale poze okrajově. V 40. letech se paleontologické výpravy do Gobi zúčastnil ruský profesor a spisovatel Ivan Jefremov, který později napsal: "Nikdo z vědců toho neobyčejného červa neviděl, ale legenda o něm je tak rozšířená a všude tak shodná, že se vnucuje myšlenka, že jejím základem je skutečná existence jakéhosi vymírajícího tvora, který je pozůstatkem z dávných časů."  Tvor se pak objevil v jedné z Jefremovových sci-fi povídek. 
Pro nás je však nejzajímavější, že tyto povídky se dostaly do rukou českého inženýra a záhadologa Ivana Meckerleho, který se rozhodl červa vypátrat, i když o něm nic moc nevěděl, jen to, že je velký, zabíjí neznámým způsobem na dálku a objevuje se jen v nejparnějších částech roku-červnu a červenci, zbytek roku spí pod pískem. Ani mongolská akademie věd nezodpověděla Meckerlemu žádné dotazy, s tím, že pátrání po mýtických tvorech se neslučuje s marxistickou ideologií (Mongolsko bylo do začátku 90. let komunistický stát). Teprve v roce 1990 mohl inženýr se svým týmem vyrazit. Většina kočovníků z Gobi nechtěla o tvoru mluvit, ale přesto se dozvěděli některé další poznatky. Vypadá prý jako kus střeva dobytka naplněného krví. Má tmavě červenou barvu asi jako salám, někdy jsou vidět i hnědé skvrny. Kde má hlavu a kde má ocas, se nedá poznat, protože na něm nejsou vidět žádné oči, nozdry nebo tlama. Žije pod zemí v písku a na povrch vylézá jen zřídka. Tam se pohybuje zvláštním způsobem. Neplazí se dopředu, ale koulí se nebo kroutí do strany, jako když něco zametá. 
"Částečně se vysune z písku a začne se nafukovat," popisovala jeho útok jedna Mongolka, která se s ním před pár lety setkala u Nojonu. "Bublina na jeho konci se neustále zvětšuje, až z ní nakonec vystříkne jed. Stačí zásah kapkou a člověk okamžitě umírá. Vše, co přijde s jedem do styku, dokonce i kov, vypadá, jako by bylo naleptáno nějakou kyselinou, a okamžitě zežloutne." Žena byla naštěstí od pouštního netvora dosti daleko a jeho útok přežila a mohla přinést tuto informaci. Vyskytly se úvahy, že současně s jedem působí kyselina křemičitá, která jedu umožní dostat se do krevního oběhu oběti.

Existují však i verze, že olgoj může zabíjet elektrickým výbojem, který je schopen nějakým způsobem vyvinout. Tato myšlenka byla podporována svědectvím o události, jež měla postihnout v Gobi ruské geology. Když uhrabávali ohniště, jeden z nich zabodl do země tyč. Vzápětí se skácel k zemi a z písku se nato vynořil olgoj chorchoj.
Olgoje se však nepodařilo vypátrat ani Meckerlemu. Je však přesvědčený, že legenda o něm nemohla vzniknout na základě pozorování známých zvířat jako ještěrka nebo had. Mohl by to být možná dosud neznámý druh z čeledi ještěrů kroužkovitých. Ti opravdu vypadají jako velcí tlustí červi. Nemají šupiny, nýbrž kůži a dosahují délky přes půl metru. Žijí pod zemí a vyhrabávají si tam dlouhé chodby, často celé podzemní bludiště. Jenomže nejsou jedovatí. Podle Meckerleho jde o živočicha, který jako druh už téměř vyhynul, ale pár jeho exemplářů ještě někde v ústraní přežívá. Odlehlá a nepřístupná místa pouště by mohla být ideálním místem. 
Tzv. "reliktní" živočichové (kteří by měli být podle všeho už vyhynutí) opravdu někde existují. V roce 1831 byla na Novém Zélandu objevena tuatera neboli haterie novozélandská-druh plaza, který byl dlouhé roky považován jen za maorskou legendu (Maoři-australští a novozélandští domorodci) v jehož existenci zoologové a vědci nevěřili a mysleli, že vyhynul už koncem doby křídové. Objevili ho až o 200 milionů let později, stále v jeho původní podobě. Podobným případem je ryba latimerie podivná žijící u Komorských ostrovů (mezi Mozambikem a Madagaskarem), která byla považována za vyhynulou 70 milionů let. Zcela náhodou byla znovuobjevena až roku 1938 mezi úlovky místních rybářů. Latimerie se tedy udržela pouze na jediné lokalitě na světě, u západního pobřeží ostrova Grande Comore. Tuatera žije jen na několika ostrůvcích u severního pobřeží Severního ostrova. Tento fakt je dostatečným argumentem proti názorům skeptiků považujících za nemožné, aby se olgoj chorchoj v případě své existence udržel na jediném místě na světě, v píscích izolované a těžce dostupné pouště Gobi.

Zdroje a více:

hn.ihned.cz/c1-37484540-olgoj-chorchoj-zabijak-z-gobijske-pouste

cryptozoologie.xf.cz/6_ostatni/02_chorchoj.htm

cs.wikipedia.org/wiki/Olgoj_chorchoj
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře