Různí autoři: Titanic-fakta, fikce, film

9. září 2012 | 23.51 |

V pátek jsme byly s kamarádkou v kině na 3D verzi jednoho z našich nejoblíbenějších filmů-TitanicuTo 3D tam sice moc poznat nebylo, ale i tak bylo super vidět ten film po 15 letech zase na velkém plátně *dojatý smajlík* O filmu asi psát nemusím, pokud ho fakt někdo ještě neviděl, tak o něm určitě slyšel, ale rozhodla jsem se podělit se s vámi o knížku, kterou jsem tehdy v dobách svého titanicového šílenství :-))) dostala od našich. Navíc letos (konkrétně v noci ze 14. na 15. dubna) uplynulo přesně 100 let od této nejznámější katastrofy všech dob. Přestože při tragédii zemřelo kolem 1500 lidí (celkově jich na palubě bylo přes 2220) nešlo o největší námořní neštěstí, bylo však nejznámější proto, že Titanic byl nejluxusnějším a největším parníkem své doby a lidé věřili, že je nepotopitelný a byla podceněna i bezpečnostní opatření (např. nedostatek zácharnných člunů a nezpomalení během cesty ledovým polem). Po srážce s ledovcem zemřeli nejen chudí lidé na palubě 3. třídy, ale i boháči a prominenti své doby (milionář J.J. Astor, průmyslník B. Guggenheim, majitel obchodního řetezce I. Straus s manželkou a další). Ještě dlouhé roky po tragédii byl Titanic přitažlivou záhadou, protože desítky let se nenašly jeho trosky. Vrak byl objeven teprve roku 1985 v hloubce 4000 m jižně od ostrova Newfoundland. V roce 1997 Titanic připomněl svým 11 Oscary ověnčeným velkofilmem režisér James Cameron.

Kniha českých autorů je rozdělena na tři části. První část-Fakta napsal Petr David. Nejprve čtenáře stručně seznamuje s historií paroplavby. Na přelomu 19. a 20. stol. nastal boom v přepravě lidí přes Atlantik z Evropy do USA a zpět. Původní malé parníčky poháněné ještě částečně i plachtami se začaly postupně nahrazovat velkými luxusními parníky. Největšími paroplavebními společnostmi a konkurenty byly americká Cunard Line a britská White Star Line. Poté, co Cunard Line vyrobila parníky Mauretania a Lusitania, které dokázaly pojmout přes 2000 cestujících a téměř 900 členů posádky a poskytovaly velký luxus se White Star Line rozhodla postavit lodě, které ty americké ještě předčí-a to Olympic a Titanic. Obě se stavěly v loděnici v severoirském Belfastu. Hlavním konstruktérem byl Thomas Andrews. Olympic na svou první plavbu i s cestujícími a posádkou vyplul roku 1911, necelý rok před Titanikem. Olympic splnil očekávání, zájem bohatých Američanů o luxusní 1. třídu často převyšoval možnou kapacitu. Již na jeho první cestě si však generální ředitel WS Line, Bruce Ismay, dělal poznámky jak ještě vylepšit následující Titanic.

RMS Titanic dokončený na konci května 1911 byl svým způsobem zdokonalený Olympic a největší lodí své doby-dlouhý skoro 260 m, široký přes 28 m, měl výtlak přes 52 300 tun a ponor přes 10 m, výkon byl odhadován na 55 000 koní, max. možná rychlost na 25 uzlů. Devět ocelových palub hostilo 3 třídy-1. nejluxusnější měla kapacitu přes 1000 osob, 2.

přes 500 a 3. také přes 1000. Posádku tvořilo přes 70 osob, ve strojovně jich bylo přes 300 a přes 500 osob tvořilo hospodářské oddělení.

Lístek 1. třídy stál 100 liber, dvě milionářská apartmá, která byla vrcholem luxusu 870 liber. Lístek na 3. třídu stál několik liber a i tato třída byla pohodlná, s elektrickým osvětlením, vytápěním a větráním, kuřárnou, společenskou místností, jídelnou a prostornou promenádou. Většina pasažérů 3. třídy (většinou chudí Irové nebo cizinci, hledající štěstí v Americe, často na lodi měli všechen svůj majetek) prý v životě zažila takovou hojnost jídla až na Titaniku.

První (a poslední) plavba Titaniku začala 10. dubna 1912. Parník za velké slávy vyplul z anglického Southamptonu, měl ještě zastávku ve francouzském Cherbourgu a irském Queenstownu (Cobhu) a mířil do New Yorku. Kapitánem byl Edward J. Smith, který na lodích WS Line sloužil přes 30 let. Velmi zkušení byli i ostatní členové posádky. Ale bohužel i oni všichni se nechali zaslepit vírou, že Titanic je nepotopitelný a nepřipouštěli si žádné problémy. 
Začala pohodová plavba a smetánka na lodi rozproudila společenský život (k dispozici byly třeba i tělocvičny, sauny nebo bazény, k večeřím hrál orchestr-traduje se, že hudeníci byli Češi, ale ve skutečnosti to byli Britové a jeden Francouz). Kromě již výše zmínených milionářů byli na palubě i další prominenti své doby, např. Margaret "Molly" Brown, jejíž manžel pohádkově zbohatl jako zlatokop v Americe (v Cameronově filmu patří mezi výrazné postavy a údajně skutečně patřila k lidem, kteří se po ztroskotání chtěli vrátit se záchranným člunem hledat přeživší ve vodě), sir Cosmo Duff-Gordon a jeho manželka, módní návrhářka Lucy, hraběnka Rothes, asistent prezidenta USA major A. Butt, spisovatel J. Futrelle, herečka němého filmu D. Gibson, viceprezident železniční společnosti J. B. Thayer, plukovník A. Gracie, ocelářský magnát A. Ryerson a mnoho dalších.

Počasí bylo příjemné, ale pravidelně od okolních lodí přicházela upozornění na ledovce. Titanic však dál plul nezměněnou rychlostí-21 uzlů. Kapitán lodi i ředitel rejdařské společnosti snili, že první plavba největšího a nejluxusnějšího parníku všech dob by mohla být i nejrychlejší...První závažnou chybou bylo, že přepracovaný radista Phillips ignoroval večer 14. dubna varování parníku Mesaba, který oznamoval spatření velkého množství ledových hor a polí. Radista by měl takové varování předat kapitánovi, ale odložil jej. Předchozí varovná depeše z parníku Baltic se sice ke kapitánovi dostala, ten ji předal i Ismayovi, ale pak se na ni zapomnělo. Poslední vážné varování pocházelo o půl 12 v noci z parníku Californian. Phillips však vysílání nechal přerušit, protože neodhadl jeho závažnost a radista z Californianu šel spát.

O pouhých 9 minut později spatřili námořníci, kteří měli zrovna hlídku ledovec přímo před lodí. Třemi údery zvonce signalizovali "předmět přímo před námi". Zvuk zvonce vyburcoval 1. důstojníka Murdocha, který měl hlídku na můstku. Murdoch po vyslechnutí zprávy okamžitě přikázal strojovně "STOP" a kormidelníkovi Robertu Hichensovi velel "Docela vpravo", což v lodní terminologii roku 1912 znamená záď doprava, příď doleva. Sled vydaných povelů však byl pro Titanic tragický. Moody potvrdil provedení Murdochova rozkazu "Docela vpravo". Následně Murdoch vydal povel strojovně "Plný zpětný chod" a ke kormidlu "Docela vlevo". Titanic měl velkou hmotnost a tedy i velkou setrvačnost, malé kormidlo, ledovec byl zpozorován pozdě a 1. důstojník nevydal úplně správné povely. To mělo za následek, že se Titanic velmi pomalu začal odklánět od svého původního kurzu, přídí doleva. Změna kurzu nestačila k tomu, aby se Titanic ledovci vyhnul. Titanic narazil do ledovce pravým bokem hned za přídí. K nárazu došlo v okamžiku, kdy důstojník vydal povel ke zpětnému chodu strojů a vzápětí uzavřel vodotěsné přepážky. I když posádka a cestující nepocítili přímý náraz, ale pouze chvění lodi v průběhu 10 vteřin, vznikla trhlina pod čarou ponoru, ale nad úrovní dvojitého dna, v délce 90 metrů, která zasahovala až do vodotěsné komory č. 6, zásobníku uhlí pro pátou kotelnu.Trhlina se táhla přibližně ve výšce 3 metrů nad kýlem.
Ihned po nárazu přišel kapitán Smith na můstek, aby zjistil, co se stalo. Ještě předtím uzavřel 1. důstojník vodotěsné dveře v přepážkách jednotlivých komor.Komory však byly vodotěsné pouze mezi sebou, ale shora, směrem k palubám, tomu tak nebylo. Plnící se přední komory zatěžovaly trup lodi tak, že ten začal klesat přídí pod hladinu a voda se postupně začala přelévat do dalších komor přes horní hranu.
Náraz vyburcoval i generálního ředitele WSL Ismaye a šéfkonstrukéra Titanicu Andrewse. Ten také jako první poznal, že parníku nepůjde pomoci. Odhadoval hodinu, nanejvýš dvě času, než kolos půjde ke dnu. 

Začala záchranná operace, velmi dramatická. Hlavním problémem byl samozřejmě samotný nedostatek člunů. Bylo jich jen 20 o celkové kapacitě 1 178 osob, to je zhruba 1/3 celkové kapacity Titanicu. V době katastrofy bylo na Titanicu přes 2 200 osob. Dále, posádka nebyla na záchranné práce školena, někdy měla i problém vůbec čluny spustit na vodu. Mnoho jich bylo poloprázdných, protože se báli přetížení, což byl ovšem nesmysl, protože čluny byly předtím testovány se silnými muži na jejich palubách. Po obsazení všech člunů se pouze jeden jediný (vedený 5. důstojníkem Lowem) vrátil hledat přeživší ve vodě, ostatní se báli nebo něvěřili, že ještě někdo v ledovém severním Atlantiku přežil...

Nejbližší lodí, která mohla Titanicu vyplout na pomoc byla Carpathia patřící rejdařství Cunard, ale i ta byla vzdálena téměř 4 hodiny cesty. Naproti trosečníkům dorazila chvilku po 4 hodině ráno 15. dubna, to už byl Titanic 2 hodiny pod hladinou. Se zachráněnými pak obrátila zpět do new Yorku, i když původně měla opačný směr.

Dodnes je záhadou role lodi Californian. Z podaných svědectví kapitána Stanley Lorda a třetího důstojníka C. V. Grovese vyplývá, že z paluby lodi byla jižním směrem pozorována světla jiné lodě, pravděpodobně osobního parníku. C. V. Groves v 23:10 ukončil službu. Ještě v 23:30 se radista Cyril Evans na palubě parníku Californian snažil Titanic varovat před ledovci, ale ten na jeho varování nereagoval. Z paluby Californianu pozorovali loď, jejíž světla poblikávala a zdálo se, že se otočila zádí k pozorovatelům. Taktéž na rozkaz kapitána S. Lorda byly z Californianu odvysílány zprávy pomocí Morseovy lampy v čase 23:30 a 01:15. Na tyto zprávy však neznámá loď neodpověděla. V zápisu je taktéž uvedeno, že Morseova lampa na Californianu byla viditelná na vzdálenost 4 mil (asi 6 km), takže na Titanicu nemohla být vidět. V 23:30 šel kapitán Lord spát a na palubě zůstal 2. důstojník Herbert Stone. V 01:15 oznámil kapitánovi, že zahlédl světlici a po ní další čtyři. Všechny světlice však měly bílou barvu, takže podle barvy světlic nebylo možno určit loď lodní společnosti, která rakety vystřelila. Kapitán Lord pouze nařídil další sledování neznámé lodě a odvysílání další Morseovy zprávy lampou a šel opět spát. V 01:50 byly z paluby Californianu pozorovány další světlice, důstojník Stone přitom poznamenal, že neznámá loď vypadá podivně, jako nakloněná. V 02:15 se kapitán Lord opět dotázal na neznámou loď a její světlice, opět dostal odpověď, že jsou bílé.
 Californian se do záchranné akce zapojil teprve v 05:30 kdy radista Cyril Furmstone Evans opět zapnul radiostanici a Californian obdržel rádiový příkaz od generálního ředitele George Stewarta k pomoci Titanicu; teprve tehdy se kapitán Lord dozvěděl o potopení Titanicu. Pozdější vyšetřování britské komise ztotožnilo tuto neznámou loď s parníkem SS Californian a komise obvinila kapitána Lorda a jeho důstojníky z hrubého pochybení. Kapitán Lord toto odmítal a po celý zbytek života se pokoušel očistit své jméno od rozsudku, který mu zničil kariéru. Odmítal, že by loď, kterou on a jeho důstojníci viděli z můstku, byl Titanic, podle nich se mezi Californianema Titanicem nacházela třetí loď, kterou viděly obě strany, a která odplula ještě před tím, než se Titanic potopil. I když neexistují přímé důkazy pro jeho obhajobu, je toto pravděpodobnější než závěr vyšetřovací komise. Chybou však zůstává, že kapitán Lord nenechal vzbudit radistu a nepřikázal mu zjistit, co se v okolí děje; toto opomenutí stálo životy mnoho lidí. Parník SS Californian byl nejbližší lodí k potápějícímu se Titanicu, a to ve vzdálenosti 19,5 mil (31,4 km).


Nacházela se mezi Titanicem a Californianem opravdu ještě jiná loď? To se dodnes také s jistotou neví. Nejzajímavější teorií je přítomnost norské lodi Samson (to se zjistilo po nalezení dokumentů z pozůstalosti jejího kapitána). Z nich vyplývá, že v ten den vezl Samson náklad tuleních kožešin. Když posádka spatřila uviděla vystřelované rakety, domnívala se, že vplula do amerických výsostných vod a je vyzývána k zastavení. Kapitán se bál, že přijde o cenný náklad a tak dal rozkaz ke zhasnutí světel....Potvrzení, že to byla právě tato loď, ovšem už nikdo nezíská.

Ačkoli v první chvíli nemohly okolí lodi, rejdařské společnosti, novináři ani příbuzní trosečníků a obětí uvěřit, že "nepotopitelný" Titanic skutečně skončil na dně oceánu, velmi brzy se rozjelo vyšetřování, jak v USA tak v Británii. V průběhu vyšetřování bylo zjištěno, že mnoho bezpečnostních předpisů bylo již zastaralých a nevyhovujících; to vedlo k aktualizaci předpisů podle nových potřeb. Při vyšetřování se také zjistilo, že cestující třetí třídy ani nevěděli, kde se na palubě Titanicu záchranné čluny nacházejí a ani nevěděli, jak se dostat na horní, člunovou palubu. Imigrační zákony USA taktéž v té době nařizovaly, že cestující třetí třídy mají být odděleni od ostatních cestujících, toto pak vedlo ke ztíženému přístupu z třetí třídy na horní paluby. Problémem byla i samotná konstrukce. Loď byla projektována tak, aby se při zaplavení libovolných dvou komor udržela na hladině, neměla se potopit ani při zaplevení prvních čtyř komor. Paluby však vodotěsné nebyly-ve všech byla řada průlezů, schodišť a šachet, kterými mohla voda pronikat. Nikdo však ani ve snu nepředpokládal, že by někdy mohlo dojít k většímu poškození trupu. Dalším faktorem ovlivňujícím rozsah trhliny byly nýty, držící trup pohromadě. Některé nýty totiž byly křehčí, než se předpokládalo. Loď také neměla dostatečně velké kormidlo. V závěru britské vyšetřovací komise je uvedeno, že "rozsah ztrát po kolizi s ledovcem ovlivnila i nadprůměrná rychlost lodi" a překotný vyhýbací manévr při srážce s ledovcem. 

Hlavní příčinou tragédie byla však lidská pýcha (která, jak víme, předchází pád). Z nejúžasnější lodi světa zbylo 13 člunů. Zemřeli kapitán, tři ze sedmi palubních důstojníků, všichni strojníci, konstruktér Andrews, 8 pracovníků belfastské loděnice, kde se Titanic stavěl, hospodář a jeho pomocníci, všichni zaměstnanci lodní pošty, lodní lékař i jeho zástupce, 8 muzikantů lodního orchestru, až na jednu výjimku celý personál francouzské restaurace, většina z 57 milionářů cestujících 1. třídou a z pasažérů 3. třídy se zachránilo jen 25% osob. Ti všichni se utopili, zmrzli ve vodě nebo zemřeli kvůli různým zraněním (pád obrovských komínů, jeden zabil třeba milionáře Astora, jehož rozdrcenou mrtvolu pokrytou sazemi se podařilo identifikovat jen díky prstenu s iniciálami nebo při pádech na klesající a rozlamující se palubě).

Druhou část knihy tvoří rozbor uznávané astroložky Zoši Kinkorové. Podle tehdejšího postavení planet, Slunce a Měsíce hvězdy Titaniku nepřály. Zmiňuje i předtuchy některých lidí, kteří se nakonec nenalodili, např. bohatí manželé Vanderbiltovi. Zajímavostí je, že plavby se nezúčastnil ani bohatý finančník J. P. Morgan, který stavbu lodi financoval-na psolední chvíli onemocněl.

Poslední část Zdena Kubiny je věnována filmovým adaptacím slavné katastrofy. Už měsíc po ní byl natočen film Zachráněná z Titanicu, k němuž napsala scénář a hrála jednu z hlavních rolí herečka Dorothy Gibson, která nehodu přežila. Zatím posledním ztvárněním je televizní minisérie z letošního roku. Vznikla i nacistická verze (v roce 1943), kde je Bruce Ismay zobrazen jako chamtivý Žid. Vzniklo i pár dokumentů. Nejslavnější adaptací je však Cameronův velkofilm z roku 1997. Zkušený režisér (mj. režíroval další slavné filmy jako Terminátor, Vetřelci, Propast, nejnověji pak Avatar) nenechal nic náhodě. Tvůrci filmu strávili více než 5 let zkoumáním lodi, v roce 1995 si najali ruskou vědeckou loď Keldyš s ponorkami Mir 1 a 2 způsobilé sestoupit až do kýžené hloubky (50% záběrů vraku tvoří skutečný vrak Titanicu), inspirovali se i kopiemi originálních Andrewsových plánů a model filmové lodi byl jen o 30 m kratší než skutečná loď. Ta byla umístěna na mexickou pláž Rosarito, kde byly postaveny atliéry za 40 milionů dolarů. Ohromné náklady na výrobu filmu byly bohatě vráceny z tržeb za vstupné (jen v USA přes 300 milionů dolarů, celkově skoro 2 miliardy) a samozřejmě získáním 11 Oscarů. 

Další zajímavosti: Studio chtělo do hlavní mužské role obsadit Matthewa McConaugheyho, ale Cameron trval na DiCapriovi. Uvažovalo se i o Macaulay Culkinovi.*Kresba, kterou postava Jacka nakreslila byla ve skutečnosti prací Jamese Camerona a jsou to i jeho ruce, které jsou v záběru vidět. Nakreslil i všechny ostatní kresby v Jackově sloze. *James Cameron trval na tom, že nechce žádnou písničku během filmu, dokonce ani během závěrečných titulků. James Horner ale se Celine Dion napsal "My Heart Will Go On" a pustil Cameronovi demo. Skladba vyhrála posléze Oscara (původně měla hudbu k filmu složit Enya, ale ta to odmítla).*Na natočení některých scén, kdy se valí voda měl štáb jenom jeden pokus, protože voda ničila interiér i nábytek.*Film s největším počtem nominací na Oscara, který nevyhrál v žádné herecké kategorii.*Jde o film, který se nejdéle nepřetržitě vysílal v amerických kinech. Nasazen byl 19. prosince 1997 a stažen 25. září o rok později. V kině se promítal 281 dní. (A letos se v kinech vysílala 3D verze). Více na www.csfd.cz/film/1250-titanic/ (komentář don corleone).
A kdo je stejný nadšenec jako já, ať si na YT najde Titanic-deleted scenes, jde o krásné scény, které už se ale do víc než 3hodinového opusu nevešly :-)
Další info: cs.wikipedia.org/wiki/Titanic (česky) nebo www.encyclopedia-titanica.org/ (anglicky)
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Různí autoři: Titanic-fakta, fikce, film boudicca 10. 09. 2012 - 15:31