Zachraňte Edwardse

3. leden 2013 | 22.05 |

Český dokument, 2010. Režie: Dagmar Smržová.

V roce 2007 počali manželé Šárka (zdravotní sestra) a Marcel (historik) Sladkowští vytoužené miminko. Během těhotenství však přišla nemilá zpráva-dítě bude s nejvyšší pravděpodobností trpět tzv. Edwardsovým syndromem. Zlínský genetik, který výsledky odhalil, okamžitě Šárce oznámil, a si najde porodnici, kde jí mohou provést potrat. Jenže Sladkowští se rozhodli jinak-miminko si nechají. V dokumentu o tom Marcel říká: "Šárka se mě ptala: Co budeme dělat? Co budeme dělat? Tak jsem odpověděl: A co bychom dělali? Přestaneme mu zpívat jen proto, že je nemocné?"
Rozhodnutí manželů a následný dokument, který mapuje celé Šárčino těhotenství, porod i další život nemocné Juliánky, vyvolal velkou diskuzi o nejt잚ím dilematu v životě. Na názoru, jestli je dobře dát i těžce postiženému dítěti šanci nebo jít na potrat se lidé asi nikdy neshodnou. Dokument však nikomu nic nevnucuje. Ačkoli jsou manželé věřící evangelíci, rozhodně mi nepřišli jako náboženští fanatici, kteří všechno, co se v životě stane, vysvětlují tím, že "Bůh to tak chtěl", nic fanatického od nich nezaznělo. Jeden genetik se ptá: "Proč vlastně manželé Sladkowští – tedy lidé s určitým vyhraněným přesvědčením – podstupují genetické testy, když výsledky těchto testů nic nezmění na jejich odhodlaném rozhodnutí ponechat si dítě s těžkým a s životem neslučitelným genetickým syndromem?" Takové tvrzení mi přijde nefér, zní to, jako by manželé byli nějací fanatičtí blázni žijící mimo realitu. Nebo se pana doktora dotklo, že za Boha považují vyšší mocnost než jeho? Křesanství je v ČR úplně normální náboženství, katolíci i evangelíci, kostely v každém městě a vesnici, i mladí lidé se brávají v kostele nebo znají Bibli...jsou to snad všechno lidi s určitým VYHRANĚNÝM přesvědčením, což zní jako "náboženští fanatici"?
Prostě už se nechtěli vzdát miminka na které se těšili, cítili ho kopat a tlouct jeho srdíčko.

Navíc na wiki se píše: "Je nemožné předem určit přesnou prognózu Edwardsova syndromu během těhotenství." Proto ani genetický test není podle mě vše určující a rozhodující (názor laika).

Mimochodem, Juliánka, jejíž onemocnění má být neslučitelné se životem, oslavila před pár dny 5. narozeniny. Má těžkou srdeční vadu, nerada jí sama, takže musí jíst sondou, má rozštěp rtu, ale je krásná a spokojená. Po pár letech se dočkala i zcela zdravé sestřičky Amálie se kterou si ráda hraje. A navíc-nemusí brát žádné prášky ani nechodí z operace na operaci, takže "argumenty" těch nejtvrdších materialistů ve smyslu "nezodpovědní praštění rodiče si pořídí těžce nemocné děcko, jehož léčbu platíme my všichni z daní", nemají žádné opodstatnění.
Mimochodem, netvrdím, jestli je rozhodnutí nechat si postižené dítě, dobré nebo špatné. Jelikož jsem nikdy nebyla v situaci nastávající matky, která se takto musí rozhodnout ani v roli lékaře, který je přesvědčený, že dítě bude trpět a proto je lepší potrat tak nemůžu soudit. Je ale pravda, že od té doby, co jsem věřící a zajímám se o vyšší síly, duše, převtělování apod. tak už si nejsem tak jistá jako před pár lety, protože věřím, že každá duše má důvod, proč vstoupit a žít život v tom kterém těle. A víme my, jestli jsou postižení lidé opravdu celý život nešastní a trpící? Nemůžou být třeba naopak šastní, že jim rodiče dali šanci a že je milují? Navíc Juliánka má ohromnou vůli žít, kdyby nechtěla, tak umře už během těhotenství nebo po porodu a nebude tu už 5 let.
Ano, v těchto názorech se asi od ateistů liším a proto nás mají za fanatiky, přitom tak já podle mě neuvažují jen lidé, co věří konkrétně v Boha, ale i v jinou vyšší sílu. (Netvrdím, že moje názory a víra v něco je lepší než názory a víra v něco jiného u jiných).
Navíc i testy v průběhu těhotenství se mohou mýlit. Kamarádce u prvního těhotenství řekli, že tak špatné výsledky ještě neviděli a jestli se malá vůbec dožije porodu tak umře krátce po něm. A samozřejmě jí doporučili jít na potrat. Naštěstí se včas zjistilo, že se spletli a malá je naprosto zdravá. Takže, vždycky to může být risk. I to, že půjdete na potrat se zdravým dítětem i to, že nepůjdete a bude postižené. 
Rozhodně mnohem víc odsouzeníhodné mi přijde chování ženy v tomto
článku. Je super, že my ženy můžeme (alespoň v některých zemích, včetně naší) konečně rozhodovat o svém životě, o svém těle a budovat kariéru. Že můžeme jít legálně na potrat a nemusíme skákat ze schodů, pít patoky nebo si vrážet věšáky do klína, abychom přišly o nechtěné dítě tak jak to dělaly ženy v minulosti (a někde určitě i teď). Ale jít na potrat JEN kvůli kariéře a ani o tom neříct partnerovi, zatímco stovky jiných žen si miminko přejí a nemají to štěstí anebo se lidem slušným, milujícím a se srdcem na pravém místě jako manželé Sladkowští rodí těžce postižené děti, to je smutné. Samozřejmě, i kvůli kariéře má žena právo vzdát se dítěte. Je to asi lepší, než kdyby se kvůli nechtěnému dítěti cítila zoufalá, měla deprese nebo mu to dokonce celý život vyčítala. Ale prostě mi to přijde smutné ve srovnání s tím, co jsem napsala výše. Ale proč hned potrat? Vždycky je možnost adopce-tak aspoň miminko, které je pro někoho nechtěným, prozáří život někomu, kdo svoje mít nemůže.

Ale abych se ještě vůbec vrátila k dokumentu samotnému. Přesně souhlasím s tímto hodnocením na čsfd: "Většina uživatelů ve svých komentářích, a chce či ne, hodnotí rozhodnutí rodičů, nikoli dokument. A souhlasím nebo ne, psát to sem nebudu, rozhodnutí těchto dvou lidí, nemá nikdo právo soudit. A dokument ode mne dostává 5*, protože sděluje velký příběh, sděluje obrovskou hromadu emocí, nikoho se nesnaží ovlivnit, prostě jako dobrý dokument předává informace o nelehkém tématu a předává je citlivě, a to je něco, co mnoha dokumentům, které se snaží ukázat na obdobnou problematiku chybí – cit, empatie a nestrannost."
Takže tak. A na závěr sem dávám odkaz na blog o Juliánce: 
juliankas.blog.cz/
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře

RE: Zachraňte Edwardse skaut68-piseŽvzpomina.cz 03. 01. 2013 - 23:34
RE: Zachraňte Edwardse lúmenn 08. 01. 2013 - 17:19