Marieke | Internet je mocná věcička

A také dobrý sluha, ale zlý pán. Vezměme si příklad současného dění kolem ne/vyznamenání pana Jiřího Bradyho. Kromě ohromné podpory, která se mu dostala, se setkávám i s názory "v životě jsem o něm neslyšel, co udělal tak zásadního, aby dostával vyznamenání? Holocaust přežilo víc lidí, než jen on..." Pardon, ale vyznamenání se fakt neudělují podle toho, jestli o dotyčném Lojza z Horní Dolní někdy slyšel nebo ne a především, tento argument není v dnešní době validní. I kdybychom o někom nikdy neslyšeli, můžeme si prakticky kohokoli vygooglit. Tak se třeba hned dozvíme, že pan Brady kromě toho, že přežil Terezín a Osvětim, je ústřední postavou knihy Hanin kufřík, která vznikla na základě jeho vzpomínek na jeho sestru Hanu, která takové štěstí neměla. Kniha byla dokonce před pár lety i zfilmována.

Dále mu někteří div ne "vyčítají", že brzy po válce emigroval a vlastně pro naši zemi nic neudělal, protože tu nežil! Panebože, to je zas názor přesně vystihující tu "naši" malost a omezenost. V dnešní době je slovo emigrant, resp. imigrant skoro sprosté, ale áno, i Češi a Slováci v několika vlnách sem tam emigrovali, např. z Rakouska-Uherska, po převzetí moci komunisty v roce 48, po okupaci v roce 68....a asi to nedělali jen tak ze srandy nebo nedejbože z nějakého slabošství, ale z vážných důvodů. Já bych teda emigrovala taky. Ale to je jedno, pan Brady se i jakožto emigrant nakonec stal úspěšným podnikatelem, přitom ovšem pomáhal dalším krajanům, kteří stejně jako on odešli z Československa do Kanady. Takže pro "naše lidi" určitě toho udělal spoustu a co je hlavní, celý život cestuje a beseduje s lidmi o svých zážitcích z války a vzpomínkách na holocaust, především se studenty, protože na nich a celkově na nás, poválečných generacích, záleží, jestli zapomeneme nebo ne.

Takže prosím vás, pokud umíte používat Facebook, stahovat filmy a hudbu, koukat na videa nebo hrát počítačové hry, tak jistě zvládnete použít i ten vyhledávač. A ještě jednu věc na internetu vřele doporučuji - dokáže vás během 5 minut spojit s kýmkoli na světě. Když jsme se rozešli s posledním bývalým, zjistila jsem, že mi chybí s někým mluvit anglicky. Anglicky čtu a překládám si z ní, ale každodenní konverzace (by) mi chyběla a nakonec stačilo pár kliknutí, abych našla přátele, se kterými je to možné a dokonce i někoho speciálního, který by mohl být konečně tím popudem odtud vypadnout. Nehledě na to, že se tak člověk zbaví všelijakých předsudků a rozšíří si obzory o různých národech, když si povídá přímo s někým konkrétním, kdo někde a nějak žije.

Ale ještě zpět k panu Bradymu. Bohužel existují lidé, pro které internet není ten dobrý sluha, ale naopak zlý pán. Dokud jsme neměli možnost diskutovat pod každou zprávou, o Facebooku nemluvě, lidi nadávali v hospodě u piva nebo v obýváku u televize. Na tom není nic špatného, občas si člověk postěžovat musí. Ale svoboda slova kombinovaná tím, že najednou kdekdo může psát kamkoli (třeba i marieke, he he :-D ) některé osoby opravdu zbavila jakékoli slušnosti, protože si asi myslí, že jak se říká, papír (v tomto případě internet, resp. sociální síť) snese všechno a to, co by se dřív nikde říct neodvážili, najednou můžou vykládat ve veřejném prostoru (což internet je) a zřejmě jim to i zvyšuje sebevědomí...tak se stane, že člověk v tomto prostoru občas narazí na takové milé dámy a nestačí se divit. Takže jako všude, všeho s mírou! Většina z nás ji naštěstí má, ale někteří berou internet jako místo, kde se bez následků můžou vylít ze zloby, zášti a frustrace, aniž by si uvědomili, jak směšný a zároveň smutný pohled pak na ně je.