Pracovní zápřah

24. únor 2017 | 22.59 |

Tak, a po chvilkovém "zmrtvýchvstání" už jsem zase víc než měsíc nenapsala kromě jednoho článku nic. Akorát, že předchozí pauza nebyla způsobena ztrátou času, nýbrž inspirace a tím, že jsem řešila v životě takové sra*ky, že se mi s nimi ani nechtělo svěřovat. Teď jsem na tom mnohem lépe, ale je to vykoupeno tím, že než si zvyknu na dojíždění (nebo než aspoň bude ráno i večer světlo), tak jsem ráda, že večer přijdu domů, proklikám FB (ne, že bych byla takový závislák, ale mám tam vlastně i všechno zpravodajství, píšu si s přítelem a diskuzní fóra, kde jsem dřív trávila hodně času mě už nebaví, protože jsem trochu jinde než ostatní členové), zkontroluju mail, přečtu pár stránek knížky v posteli (se čtením je to naštěstí ok, v autobuse toho přečtu dost) a jdu spát třeba i v 10 (doteď pro mě byla normální půlnoc až 2 ráno, ehm). A o víkendu ještě pořád píšu články jako brigádu/přivýdělek, takže pak už nezbývá síla psát romány i na blog.

Vstávám před půl 6, bus mi jede 6:30 (v práci mám být na 7:30) a doma jsem před půl 6 večer. (Občas vstávám ve 4.15 a do práce přijdu po 6 ranní, to sice končívám dřív, ale ne vždy, v lednu jsem byla několikrát u doktora kvůli znamínkům, takže jsem si i nahrazovala). 1 cesta trvá necelou hodinu, tzn. 2 hodiny v buse a den víceméně zabitý, no. Ale jak říkám, snad to na jaře/v létě bude lepší a hlavní je, že zatím se držím. Dokonce mi kamarádka psala, že teď hledají recepční v hotelu v centru našeho města, což by bylo ideální, ale nakonec jsem se rozhodla, že tam psát nebudu, protože tam, kde jsem, se začínám chytat a nějakou dobu si prostě potřebuju odpočinout od rozesílání CV a pohovorů. A hlavně začátky jsou nejhorší, jsem ráda, že to nejhorší tady mám za sebou, natož zas zkoušet něco někde jinde úplně znovu.

V čem má moje práce ohromnou výhodu je, že nemusím osobně komunikovat s cizíma lidma. Třeba už vím, že prodavačku v obchodě bych psychicky nezvládla, loni jsem zkoušela prodavačku v knihkupectví a po 2 týdnech jsem to vzdala (ano, i když to bylo s knížkama :-( ). Za prvé kvůli dojíždění (1 cesta hodinu), tam byl ale problém v tom, že po odpolední směně byla mezera v jízdním řádu, takže doma bych byla o půl 10 večer a navíc bych tam musela jezdit i některé soboty, ale hlavně kvůli tomu, že mluvit s cizíma (občas protivnýma lidma a to nebyl Kaufland, že jo), odpovídat na všechny dotazy, pořád chodit hledat do regálů a do toho markovat na pokladně, když se dělá fronta...ne-e Bojik Možná by to bylo lepší v knihovně, já si ráda popovídám o knížkách, ale prostě prodávat něco, zatímco se dělá fronta, na to nemám vlohy a nedokážu zůstat klidná. V cestovce jsem samozřejmě taky musela jednat s cizími lidmi, hledat pro ně informace atd., ale nebylo jich tam několik naráz, ale i tak jsem vždycky měla srdce v krku, že udělám při sepisování smlouvy o zájezdu nějakou chybu, něco jim špatně nakalkuluju nebo špatně spočítám peníze, když přišli zaplatit 20 000 v hotovosti, takže kancl, kde jste jen s kolegama a s cizíma lidma komunikujete akorát přes maily (a navíc to nejsou zákazníci, ale v podstatě taky kolegové) je pro mě prostě ráj

pravy.net/images/smiles/icon_mrgreen.gif" style="cursor:pointer;" alt="Mr. Green" title="Mr. Green" border="0"> Možná proto se mi teď nechce ani do té recepční - chodí k vám CIZĺ LIDI! :-D ale samozřejmě, kdybych zas někdy byla na ÚP, tak bych mluvila jinak).

Z toho vyplývá další výhoda současné práce-procvičím si angličtinu (většinou komunikuju s Německem, občas se Španělskem-většina kolegů mluví německy, ale v inzerátu i na pohovoru říkali němčina NEBO angličtina, takže mě přijali, i když německy nemluvím a nepíšu-učila jsem se, ale nikdy jsem ji nepoužívala tak ja AJ a už jsem všechno zapomněla :-( ). Tady se musím pochlubit. V blízké době nám začnou firemní kurzy AJ, nejprve jsem kolegyním řekla, že chodit nebudu, protože bych byla o další hodinu doma později (sice jen jednou za týden, ale jak už jsem psala, unavená jsem i když dorazím v o té půl 6), ale rozřazovací test jsem vyplnila a pak přišel mail, že podle něj patřím mezi 4 nejpokročilejší lidi u nás, kteří budou mít přímo obchodně-technickou AJ, takže mi stouplo sebevědomí :-D a takto specializovaný kurz se určitě bude hodit. Jen teda nechápu, proč to už tolik let každému připadá, že umím tak dobře anglicky :-D Když mi volá někdo ze zahraničí (telefony taky nemám ráda, ani v češtině, natož v angličtině, naštěstí se to zatím stalo jen 2x) tak si připadám jak retard, nějaké časy už moc neřeším (ok, měla bych si je oživit :-D) a navíc s přítelem používám velmi jednoduchou angličtinu, což je ale nevýhoda v tom, že k ní pak mám tendence i v pracovních mailech :-D Nicméně, někteří Němci stejně odpovídají na mé anglické maily německy, někteří podle mě píšou přes Google překladač a kolegyně dělá chyby i v jednoduchých slovech a časy nedává už vůbec, takže už to tak neřeším :-D (zvlášť, když mi zas jiná kolegyně řekla, proč používám tak formální angličtinu a že opravdu nemusím psát Dear Mr XY nebo "to who it may concern" ale Hallo :-D apod.) Navíc portál, který pracovně nejvíc využívám, mám v němčině (když mě s ním kolegyně zaučovala, tak ho nechtěla přepínat do angličtiny, protože to by se zas hůř vysvětlovalo jí a už jsem ho tak nechala), takže některé speciální výrazy už znám německy, tedy některé moje maily jsou stylem "I do not see our order in Frachtbrief Avis" nebo "I do not know number of your Abladestelle" :-D

Co se týče kolektivu, samozřejmě jsou tu sklony, že se lidi občas mezi sebou pomluví nebo se chytnou ohledně toho, kdo má moc práce a kdo by si mohl ke své něco přibrat, protože toho přece tolik nemá, ale nic tak hrozného jako moje praxe v jedné cestovce ještě na VOŠ, kde jsem vydržela 3 dny, během kterých jsem si naštěstí na poslední chvíli našla něco jiného a po 3 dnech jsem přišla s kufrem, že odjíždím z Ostravy do svého rodného města, protože nakonec budu jinde, jsem naštěstí už potom nikde jinde nezažila, tam se ke mně chovali jako bych kradla nebo fetovala na záchodě, hned druhý nebo třetí den jsem brečela u stolu a spolužačce, která pak nastoupila místo mě, prý až do konce celé praxe předhazovali, jak se strašně zklamali ze studentů naši školy (mě!). To je pro mě hlavní, i kdybych brala 30 000 nebo dělala tu nejvíc naplňující práci na světě, tak kvůli špatnému kolektivu bych odešla.

Jinak máme tady hodinu přestávky, sice pro mě by kvůli dojíždění byla lepší ta klasická půl hodina (o kterou bych skončila a mohla doma být dřív), ale na druhou stranu, člověk má dost času posedět a popovídat s kolegy na obědě (+ v mém případě stihne venku stáhnout 4-5 cigaret Mr. GreenEmbarassed).
Takže až teda na to, že víkend víceméně prospím, aniž bych někam chodila pařit, protože z toho vstávání během týdne bude mít můj soví organismus deficit asi ještě hodně dlouho :-/ a přijde mi strašně krátký a najednou je zas pondělí a člověk znovu musí vstanout za tmy a jít na bus (jak to lidi zvládají 40 let? Embarassed Jako jak píšu, líbí se mi tam, ale po zbytek života počítat každý den od pondělí do pátku? Embarassed), je vše zatím snad ok, ale zas nechvalme dne před večerem, stále ještě jsem ve zkušební době Mr. Green a kolegyně mi hodně pomáhá...až po zkušebce budu zodpovědná za to, jaké máme poplatky za obaly, které mám na starosti a pak se uvidí, jestli bude spokojenost oboustranná, he he Mr. Green


 

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře

RE: Pracovní zápřah rebarbora 27. 02. 2017 - 19:14
RE: Pracovní zápřah alice 28. 02. 2017 - 21:36
RE(2x): Pracovní zápřah marieke 28. 02. 2017 - 22:27