Helena Blavatská

22. únor 2011 | 21.20 |

Helena (psáno také Jelena) Petrovna Blavatská se narodila 12.srpna 1831 v Jekatěrinoslavi (nyní Dněpropetrovsk) na Ukrajině, která tehdy byla součástí carského Ruska. Pocházela z velmi dobré rodiny, otec Petr Alexejevič Gan byl generál a potomek meklenburského šlechtického rodu a matka Helena Andrejevna Fadějovová byla úspěšnou spisovatelkou, přezdívanou i "ruská George Sandová". Když bylo malé Heleně osm let, zemřela a jelikož otec sloužil v armádě, poslal dceru na výchovu k babičce, rozené kněžně, vystudované slavné botaničce, která ovládala pět jazyků, dopisovala si se světovými přírodovědci a dobře malovala. Babička i matka byly pro Helenu jakožto silné osobnosti velkým vzorem. Byla oblíbená i u otcových vojáků u nichž se prý naučila výborně jezdit na koni a když na ni dolehly těžké časy údajně občas vystupovala jako krasojezdkyně v cirkusech. O jejím dětství však existuje celá řada legend, které si Madam Blavatská zřejmě ráda přibarvovala, protože zdědila romanopisecké nadání od matky.
U babičky se o ni staralo pověrčivé služebnictvo, které v ní odmala podporovalo víru v parapsychologické schopnosti. Malá Helena prý byla náměsíčná, jasnovidná, hovořila s duchy a přírodními elementály, vyhledávala místní čaroděje a léčitele, zajímala se o knihy o magii a alchymii.
V 17 letech se provdala za generála Nikifora Vasilijeviče Blavatského, ale po pár měsících utekla do Turecka. Některé prameny tvrdí, že měla několik mimomanželských románků, otěhotněla a narodilo se jí postižené dítě jménem Juri, ona pak prohlásila, že ono dítě bylo jejích přátel a zemřelo v 5 letech, přičemž ztratila víru v ruského pravoslavného Boha. 
V letech 1848-58 cestovala, strávila několik let v Tibetu, kde se učila od významných mistrů o lamaistické a indické mystice, ve Střední a Jižní Americe se seznámila s předkolumbovskými kulturami. Roku 1858 se na chvíli vrátila do Ruska, ale brzy odešla s italským operním zpěvákem Agardi Metrovičem. Roku 1871 spolu pluli lodí do Káhiry, výbuch lodi si však vyžádal jeho život. Helena ale pokračovala do Egypta sama a založila zde Societe Spirite, která však byla brzo zrušena, když si lidé stěžovali na její podvodné aktivity.
O 2 roky později odcestovala Helena do New Yorku, kde na mnoho lidí učinila svými údajnými okultními činnostmi dojem. Během své kariéry tvrdila, že je schopna provádět psychické schopnosti, která zahrnovaly božský (nebeský) zrak, vysílání vědomí z těla, telepatii, levitaci, božský (nebeský) sluch a materializaci, což znamenalo vytváření objektů z ničeho. Ačkoli o sobě tvrdila, že je mistrem těchto schopností, její zájem ležel v oblastí teorie a zákonů, podle kterých tyto schopnosti fungují, nikoliv v jejich předvádění. Na krátko se opět provdala, po rozvodu se roku 1878 stala naturalizovaným občanem USA.
Osudové bylo setkání s Henry Steele Olcottem, známým novinářem, právníkem, plukovníkem a filantropem (na Šrí Lance založil tři vysoké a asi 250 základních škol a v hlavním městě stojí jeho socha), který se navíc vášnivě zajímal o spiritismus a okutismus. S ním, právníkem W.Q.Judgem a několika dalšími založila Helena Theosofickou společnost, která se stala moderním gnostickým hnutím konce 19.stol. Její učení vycházelo z hinduismu a buddhismu a ve 20.stol.se jím inspirovalo New Age nebo antroposofická společnost Rudolfa Steinera.  
Předmětem jejího zkoumání je vztah mezi lidstvem a vesmírem, vesmír znamená v theosofickém pojetí Boha. Od svého počátku měla Theosofická společnost tři cíle: 
1) Vytvořit univerzální bratrstvo bez ohledu na rasu, náboženství či společenskou třídu; 
2) Studovat starověká náboženství, filosofie a vědu; 
3) Zkoumáním přírodních zákonů odhalovat a rozvíjet božské a psychické síly dřímající v člověku. 
 

V 80.letech 19.stol.pobývala Blavatská v Indii, která se stala sídlem TS. Evropské sídlo založila v Londýně rok před svou smrtí. Zemřela 8.května 1891 v Londýně, trpěla už mnoha nemocemi-srdce, ledvin, nemohla chodit a měla komplikace s chřipkou. Její tělo bylo spáleno, třetina popela zůstala v Evropě, třetina byla poslána do USA a zbytek do Indie, kde byl rozprášen v řece Ganze. 8.květen slaví theosofové jako Den bílého lotosu.
Napsala také několik knih, hlavním dílem je Tajná doktrína (Tajná nauka) soustřeďující se na symbolismus starodávných mystických náboženství a čerpá z tibetských písem, hlavně tajemného manuskriptu zvaného Kniha Dzyan (Kniha Dzyan prý fyzicky nikdy neexistovala a ani neexistuje. Podle celé řady zasvěcenců jde speciálně o energo-informační pole do kterého lze vstoupit pouze po předchozím speciálním tréninku pod dohledem zasvěcených osob. Takový trénink prý svého času podstoupila i Helena Petrovna Blavatská v době kdy pobývala v Tibetu). V Tajné doktríně hovoří např.o tom, že předtím než člověk dosáhl svého nynějšího stádia prošel "životem" minerálů, rostlin a zvířat na různých planetách, z nichž poslední (před Zemí) byl Měsíc, o němž  tvrdí, že je starší než Země, což je údaj, který současná analýza hornin dopravených z Měsíce nepochybně potvrzuje. Vypráví také, jak se člověk v průběhu své evoluce měnil až do své dnešní podoby, s pomocí zvláštního "duchovního sestupu" určitých bytostí pocházejících z Venuše. Dívá se na člověka jako na komplexní soustavu, nejen fyzickou, nýbrž sestávající také z jiných subtilních těl. Oživení proudů energie v těchto subtilních tělech by člověku poskytlo schopnosti, na nichž není nic zázračného, nýbrž představují jen probuzení přirozených potenciálů. Varuje však před velkým nebezpečím používání těchto sil v praxi, dokud není dosaženo určitého stavu očištění a vědomí.
Další její knihou je např.Odhalená Isis, jejíž autorství je však sporné, pravděpodobně se na ní podílelo více autorů, včetně Olcotta, který se jakožto zkušený redaktor minimálně podílel na její konečné verzi. Podle něj psala Helena některé pasáže formou tzv.automatického psaní. Ve svých Old Diary Leaves Olcott vzpomíná: "Nejperfektnější byly části rukopisu, které za ni byly napsány zatímco spala. Takovýmto příkladem je začátek kapitoly o prastarém Egyptě. Skončili jsme jako obvykle asi ve dvě ráno, oba příliš unavení než abychom si ještě pokouřili a popovídali, než se rozejdeme. Když jsem ráno přišel k snídani, ukázala mi kupku asi třiceti nebo čtyřiceti papírů, v jejím nejlepším rukopisném stylu které, jak prohlásila, za ní napsal - tedy, jeden z Mistrů, jehož jméno nebylo tolik zprofanované jako jména těch ostatních. Bylo to naprosto perfektní ve všech směrech a k vydavateli se to dostalo beze změn. Zvláštní je zejména to, že každé změně ve stylu rukopisu Blavatské, předcházelo buď to, že na chvilku odešla z pokoje nebo že se ocitla v transu či v abstraktním stavu, ve kterém její oči jakoby hleděly skrze mne kamsi do prostoru, aby se skoro hned vrátila do normálního stavu bdělosti. To bylo provázeno viditelnými změnami osobnosti nebo spíše osobních zvláštností, v jejím způsobu chůze, mluvy, v živosti jejího projevu a, zejména, v její náladovosti... Jakoby jeden člověk opustil místnost a jiný se vrátil. Ne tak, že by se její hmotné tělo nějak změnilo, lišily se ale její pohyby, mluva a celkové způsoby; změnila se pronikavost její mysli, měla na věci jiné názory, jiné pravopisné schopnosti v angličtině, jiné nářečí a jiný, velmi, velmi jiný temperament. "

Helena Blavatská byla řadou lidí považována za šarlatánku, ale nelze jí upřít vliv na řadu lidí a duchovních hnutí jak v 19.stol. tak dodnes. Byla charismatickou a vzdělanou ženou a na svou dobu nekonformní ženou, kterou i dnes následuje mnoho lidí a považuje ji za svůj velký duchovní vzor.

Zdroje a více:
cs.wikipedia.org/wiki/Helena_Petrovna_Blavatsk%C3%A1
esoteric.mysteria.cz/blavatska.htm Velice podrobný článek o jejích vzpomínkách, díle a okultismu
things.magick.cz/via/opatstvi/index.php Stručnější životopis a rozbor díla Tajná doktrína
Anglické stránky: 
www.blavatsky.net/ a www.blavatskyarchives.com/l

helena_blavatsky_4

 Obrázek www.logoi.com/pastimages/helena_blavatsky.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře