koktejlka: Nejsem si jistá, jestli by šestileté dítě něco takového napadlo... ale když budu předpokládat, že jo, tak je to... "silný". Však mi asi rozumíš... Silný a smutný, protože je to realita. I když já si docela často stěžuji na přesně opačný problém. Extrémy nejsou vždycky dobrý.
soletka: Tohle znám, akorát s tím rozdílem, že v příběhu nefigurovala matka, nýbrž otec. Každopádně...člověku to až vhání slzy do očí.