Amos Oz: Příběh o lásce a tmě

25. červen 2010 | 13.48 |

Amos Oz, vl.jménem Amos Klausner se narodil 4.května 1939 v Jeruzalémě a patří mezi nejvýznamnější současné hebrejsky píšící izraelské autory. Napsal mnoho oceněných románů (např.Můj Michael, Fima, Černá skříňka, Panter ve sklepě), fejetonů a je také novinářem. Publikoval v izraelském deníku Davar a po jeho zániku v Jediot Achronot. Mimo Izrael publikuje např.v magazínu New York Review of Books nebo české MF Dnes. Dále je profesorem literatury na Ben-Gurionově univerzitě v Beerševě. Za literaturu získal mnoho ocenění v Izraeli i zahraničí, mj. Mírovou cenu německých knihkupců, Izraelskou cenu za literaturu, Goethovu cenu nebo Cenu prince asturského za literaturu (Španělsko). Je pacifistou celý život se snažící o rozumný mírový kompromis mezi Izraelci a Palestinci.
Příběh o lásce a tmě je téměř 500 stránkové dílo jeho vzpomínek. Je to hluboký pohled do moderní židovské historie 20.stol., začátků oficiálního vzniku státu Izrael, konfliktů s Araby, popisuje nejen své vzpomínky, ale i příběhy svých rodičů a dalších příbuzných, kteří vyrůstali ve východní Evropě, kde nakonec zůstal jen bratr jeho otce, kterého i s manželkou a malým synkem za války zavraždili nacisté. 
Rodina jeho otce Jehudy Arje Klausnera pocházela z litevského Vilna (dnešní hlavní město Vilnius). Zde jeho otec vystudoval literaturu a historii. Dlouho snil, že bude profesorem na první Hebrejské univerzitě, ale neměl štěstí a celý život pracoval jako knihovník a bibliograf. Měl mnoho přátel-intelektuálů jako on se kterými se často scházeli a diskutovali o politice a umění, což ovlivnilo i malého Amose a sotva se naučil číst zamiloval si literaturu stejně jako otec-skromný, vzdělaný, ale poněkud nepraktický muž. 
Rodina Amosovy matky Fani pocházela z ukrajinského Rovna, kde její otec vlastnil mlýn a byli na zdejší poměry bohatou rodinou. Nakonec však celá rodina postupně odešla do Izraele. Matka vychodila gymnázium a jednu dobu studovala na pražské univerzitě. Stejně jako její manžel milovala knihy a historii a občas dávala soukromé hodiny. Narozdíl od svého muže byla velmi uzavřená do sebe. Celý život trpěla depresemi, které vyvrcholily sebevraždou, když jejímu jedinému synovi-Amosovi bylo pouhých 12 let. V té době chodil do náboženské školy, ačkoli jeho rodiče nebyli silně věřící (otec se považoval přímo za bezvěrce), ale tehdy bylo v Jeruzalémě ještě málo škol a další v okolí byla socialistická, což Amosovu otci přišlo jako větší zlo než náboženská, protože byl silně pravicového smýšlení, jeden z tzv.revizionistických sionistů.
3 roky po matčině sebevraždě se Amos vzbouřil a rozhodl se odejít do kibucu Chulda. Kibucy jsou židovské osady fungující na socialistickém principu, kde lidé společně obdělávají pole, chovají dobytek a procházejí i vojenským výcvikem. Tam nakonec žil až do poloviny 80.let a po studiu učil na místní střední škole. Přijal zde nové jméno-Oz, což hebrejsky znamená síla. Našel zde také svou nynější manželku Nily se kterou má dvě dcery a syna. Nyní žijí ve městě Arad v Negevské poušti.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře