Hildegarda z Bingenu

1. listopad 2010 | 18.00 |
Přezdívalo se jí také "rýnská Sibyla". Narodila se roku 1098 v Porýní, ve vesnici Bickelheim jako desáté dítě z vážené rodiny a již od dětství ji rodiče zasvětili církevnímu životu: v 8 letech ji poslali do kláštěra. Už od 3 let prý mívala občasné vize, které jí umožňovaly nahlédnout i do budoucnosti. Okolí na tyto její sklony reagovalo rozpačitě, ale abatyše Jutta v klášteře si uvědomila její nadání a podepřela její sebevědomí. Roku 1136 po Juttině smrti byla Hildegarda zvolena novou abatyší. 
V té době k ní docházelo k silným vizím týkajících se lidské duše, podstaty Boha, propojenosti vesmírných jevů, hříchu a vykoupení. Slýchala hlasy, které ji nabádaly k různému jednání, mj.i k literární činnosti, s kterou začala se svolením mohučského biskupa, jenž se skupinou teologů potvrdil její vize za skutečné.
Její první kniha se jmenovala Scivias (něco jako Znej cestu) ve které zaznamenala některé své vize. Byla napsána  kultivovanu latinou s vysokou intelektuální úrovní: popisuje v nich vesmír jako kouli (nebo vejce), upozorňuje na různá osidla hříchů a někde se dokonce odvažuje prorokovat věci příští. Je to dílo velice humanistické, kde všechny živé bytosti jsou "jiskry vzešlé z vyzařování Božího jasu" a "vycházejí z Boha jako paprsky slunce". Kniha byla schválena tehdejším papežem a Hildegarda se stala známou mezi duchovenstvem a vzdělanci své doby. 
Přestěhovala se pak do kláštera v Rupertsbergu, a roku 1165 založila nový kláštěr v Eibingenu a oba svědomitě spravovala. Cestovala po Evropě, kde kázala klerikům, učencům i šlechticům, zajímala se o lékařství: stala se vynikající léčitelkou, kombinovala přirozené léčitelství se znalostí bylinných směsí i diet podle svých vizí, znala léčivou moc kamenů a sepsala dvě lékařské knihy. Daleko v těchto znalostech předběhla svou dobu, např.se zabývala i blahodárnými účinky hudby v léčitelství a pro lidskou pohodu (hudbu považovala za vrcholnou oslavu Boha) a sama složila přes 70 písní a básní, napsala řadu církevních her, stovky dopisů a celkem 9 knih, hlavně teologických a životopisy svatých. Vynalezla i svůj vlastní jazyk, který používala k postižení vědeckých problémů a ve svých dílech, která jí "nadiktoval svatý Duch" se pouštěla i do odvážné kritiky papežství a požadování církevních reforem. Dávno před Mistrem Janem Husem odsuzovala zkorumpovanost církve i ve světském životě. O křesťanské, ale i židovské a muslimské církvi prohlašovala, že jsou "vyprahlé" a že v nich není soucit pro strádající bližní a nešetřila ani papeže a vysoký klérus.
Nedlouho před svou smrtí dala na posvěcené půdě svého kláštěrního hřbitova pochovat člověka, který byl vyobcován z církve, čímž porušila zákon zakazující pohřbívání exkomunikovaných osob do posvátné půdy. Když jí biskup přikázal, aby tělo zase vykopala a odstranila, odmítla a snažila se vysvětlit, že pochovaný mladý muž se ze svých hříchů před smrtí kál. Za to byl její klášter dán do klatby a ona ani ostatní jeptišky nesměly vykonávat žádné církevní obřady, ale Hildegarda se nevzdala a nakonec dosáhla toho, že klatba byla z jejího kláštera sňata.
Jejím dalším přínosem k soudobému nazírání, byla obrana ženství v životě i teologii, kdy byla žena žena hluboce podceňována a kladlo se jí za vinu prvotní selhání člověka v ráji. Hildegarda ve svých dílech tvrdila, že Eva nebyla hlavním viníkem, že ji zneužil ďábel. Žena je pro ni bytost veskrze kladná a lidsky krásná a lidská sexualita je pro ni obdivuhodné duchovní spojení dvou lidí.
Božské ženství oslavuje i ve svých dílech v Sofii-ztělesnění moudrosti, v Ecclesii, Panně Marii a v jiných ztělesněných ctnostech.
17.července 1179, Hildegarda z Bingenu, výjimečná žena nejen pro svou dobu, zemřela v požehnaném věku 81 let. 
Zdroj
Ervín Hrych: Velká kniha magie a čarování (Regia, 2000)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře