Zednářská lóže

27. červenec 2010 | 22.34 |

Zednářské lóže (označovány také jako svobodní zednáři) je tajné sdružení lidí (během staletí, co existují i slavných) opředené mnoha mýty a konspiračními teoriemi. V současné podobě vzniklo zřejmě v 18.stol.v Londýně 24.června (na sv.Jana Křtitele) 1717. Podle tzv. Chrámové legendy se zednářství odvozuje od Hirama Abiffa, stavitele Šalamounova chrámu, podle jiné hypotézy se svobodní zednáři měli snažit navázat na odkaz řádu Templářů, který byl zrušen 12. října 1307 na příkaz krále Filipa IV. a papeže Klimenta V.
Zednářství je organizováno systémem tzv.lóží (klasických a velkolóží). Mistři jsou svobodně voleni členy lóže a sami volí velmistry vyšších lóží. Základním článkem je Lóže, která musí být tvořena nejméně sedmi činnými členy, z nichž alespoň jeden má hodnost mistra. Činní členové jsou takoví, kteří se povinně účastní všech zasedání. Schůze v lóži se koná nejméně jednou měsíčně. Jedná se o přijímání nových členů a dále slavnostní, smuteční a poradní shromáždění. Schůze se tradičně označují jako práce. Krom tradičních rituálů jsou hlavní součástí prací tzv. kresby, jakési přednášky o zednářské symbolice a jejím filozofickém významu, případně i o dalších tématech.
Kritici Svobodné zednáře často považují za náboženskou organizaci, oni sami toto spojení odmítají a označují se jako bratrstvo. Postoj k náboženství se liší podle doby a regionů, svobodní zednáři vyznávají či mohli vyznávat rozdílná náboženství. Současný postoj katolické církve ke svobodnému zednářství je obsažen v deklaraci Kongregace pro nauku víry z roku 1983. Deklarace uvádí, že katoličtí křesťané náležející ke svobodnému zednářství se nacházejí ve stavu těžkého hříchu a nemohou přistupovat ke svatému přijímání.
Příznivci konspiračních teorií často útočí na tzv."židozednáře", což mají být příslušníci spiknutí vedeného Židy proti křesťanům, popř. "árijcům". V negativním smyslu se slovem "zednáři" označují i tajné organizace, které jsou hypoteticky napojeny na vlivné osoby a toho využívají k nekalým nebo nelegálním záměrům.

Zednářství v Česku:
Historicky první zednářská lóže byla v českých zemích založena v Praze dne 24. června roku 1726 v pražském paláci hraběte Františka Antonína Šporka za přítomnosti anglického velmistra Anthonyho Sayera.Tato první zednářská lóže v Čechách se jmenovala U Tří Hvězd. K vrcholnému rozkvětu došlo za vlády Josefa II. a jeho bratra Leopolda II. v osmdesátých a na počátku devadesátých let 18. století, s nástupem císaře Františka na trůn však bylo zakázáno (roku 1794) v souvislosti s obavami z revolučních myšlenek z Francie. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 došlo po více než stodvacetileté odmlce i k legalizaci řádu. Opojeni nabytím samostatnosti, soustřeďovali se českoslovenští zednáři na službu vlasti a republika v nich zase spatřovala jakýsi elitní předvoj nově budované republikánské společnosti.

Spíše než bohaté tradice 18. století působily na československé bratry vzory velkých zednářských obcí především ve Francii a Velké Británii. Postupně se zde shromažďovali představitelé československé inteligence, lékaři, vědci, diplomaté nebo státní úředníci. Početní převahu si však uchovala německá velkolóže složená z lóží československých Němců, ale objevovaly se i jazykově smíšené lóže-česko-německé nebo slovensko-maďarské. Pod tlakem nacistického ohrožení ve 30.letech dosáhli čeští i němečtí příslušníci řádu velmi úzkých a bratrských vztahů. Samotné "československé" zednářství začalo ztrácet svůj původně vyhraněný nacionální charakter, který je do určité míry stavěl do rozporu s pojetím bratrského řetězu obepínajícího Zemi. Dnešní české zednářství, které po odmlce zaviněné desetiletími vlády totalitních režimů již deset let v zemi opět působí, navazuje na slavné historické tradice, především však hledá své místo v moderní společnosti.
Z historie byli známými zednáři např.Alfons Mucha, Edvard Beneš nebo Jan Masaryk. Roku 1993 vznikl tzv.Veliký Orient Český.

Další charakteristiky a definice zednářství:
Cílem jeho činnosti je morální a intelektuální zdokonalení lidstva prostřednictvím aktivní práce členů na rozvoji své osobnosti. Samo o sobě není žádnou doktrínou, žádným učením nebo filozofickým směrem, které by své adepty vzdělávalo formou definic a pouček. Jeho úkolem je naučit zednáře nalézt si svůj vlastní názor, vybudovat si svoji vlastní životní filozofii, která se může odlišovat ode všech existujících "filozofií". Za tímto účelem vede svobodné zednářství své členy tak, aby pracovali sami na sobě, aby se z vlastní iniciativy snažili hledat a nalézat. 
Svobodní zednáři jsou lidé jako všichni ostatní. Žijí svým soukromým a profesním životem, mají rodiny, které živí, a kromě zednářství mohou mít i mnoho dalších osobních zájmů. Ve svém vystupování na veřejnosti jsou povinni jednat ve shodě se svým svědomím a zákony země a společnosti, v níž žijí. Dále musejí respektovat hranice svědomí a svobodu přesvědčení svých bližních.
Zájemce o členství musí být především plnoletý, tj. nejméně 18 let věku, často se však požaduje věk o něco vyšší. Dále je nutné, aby to byl člověk, který má zájem hledat a nalézat, který se nespokojuje s tím, co mu nabízí konzumní společnost a příslušnost k bezejmenné mase lidí. Musí mít zájem rozvíjet svoji individualitu aktivní prací sám na sobě. Pokud o toto jeví zájem, pak lze předpokládat (ovšem nikoli zaručit), že ho zednářství svým iniciačním obsahem osloví. (Členem Velikého Orientu Českého se může stát třeba jen muž starší 21 let).
Členem se člověk stane po rituálním zasvěcení. Během iniciace je adept podrobován různým zkouškám, musí překonávat překážky, které prověří, zda je zasvěcení hoden. Po úspěšném překonání všech nástrah složí přijímaný přísahu, v níž se zaváže na svou čest a svědomí, že bude řádně plnit povinnosti ze zasvěcení vyplývající a nikdy neprozradí žádné z tajemství, jež mu byla svěřena.
To, co nazýváme zednářským tajemstvím, je dvojího druhu: předně jde o různá poznávací znamení, jimiž bratři prokazují svoji příslušnost k řádu. Svobodní zednáři mají zakázáno tato tajemství sdělovat nezasvěceným osobám. (Je však třeba dodat, že tato znamení slouží především k rituálnímu prověření např. neznámých návštěvníků lóží; na veřejnosti se používat nemají.) Druhým typem tajemství je samotný emocionální prožitek zednářského rituálu a osobní zkušenost ze zasvěcení a z běžných lóžových prací. Toto tajemství je tudíž svou povahou nesdělitelné, neboť každý je vnímá zcela odlišně v závislosti na svém vlastním vědomém i podvědomém duševním světě.
Tzv.zednářské rity jsou v jistém smyslu způsob naplňování zednářské ideje. Je to styl, jakým se zednářská idea uvádí do praxe rituální formou. Na celém světě existuje řádově několik desítek různých ritů, z nichž některé jsou rozšířeny pouze místně, jiné celosvětově.Každý ritus má svůj iniciační obsah. Iniciačním obsahem rozumíme souhrn esotericky formulovaného vzdělávání, které je zasvěcencům předáváno jednak během rituálu iniciace, jednak jejich vlastním studiem a rozjímáním nad tím, co je jim během rituálních lóžových prací nabízeno. Protože tento obsah je zpravidla velmi rozsáhlý, rozdělují jej rity do různého počtu zasvěcovacích stupňů.

Zdroje a podrobnější info:
cs.wikipedia.org/wiki/Svobodn%C3%A9_zedn%C3%A1%C5%99stv%C3%AD
http://www.templumsapientiae.cz/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2008040003
http://www.zednari.cz/historie_.html
http://svobodnazednarskaloze.webgarden.cz/




 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Zednářská lóže svesticka®pismenkuje.cz 28. 07. 2010 - 09:22
RE: Zednářská lóže marieke 28. 07. 2010 - 11:13
RE(2x): Zednářská lóže svesticka®pismenkuje.cz 28. 07. 2010 - 14:24
RE: Zednářská lóže libor 28. 07. 2010 - 12:44
RE: Zednářská lóže marieke 28. 07. 2010 - 13:19
RE: Zednářská lóže libor 28. 07. 2010 - 13:22
RE: Zednářská lóže j. 24. 01. 2011 - 08:23