English Summer Rain I

3. leden 2008 | 21.51 |

ENGLISH SUMMER RAIN

Nebyla jsem zrovna nadšená, když mi mamka navrhla, jestli bych o letních prázdninách nejela do Anglie hlídat děti nějaké naší vzdálené příbuzné, která se tam provdala. Nemám povahu na taková dobrodružstvía už jsem měla své letní plány s kamarádkami a mým klukem.

Ale mamka byla tou představou úplně nadšená – zdokonalím se v jazyce, poznám zajímavé lidi, vydělám si spoustu peněz a jestli tam nechci jet jen kvůli svému klukovi, tak to je zbytečná starost. Podle jejích vznosných slov se alespoň ukáže jaká je síla naší lásky, když budeme pár měsíců bez sebe.

Nakonec mě svým nadšením nakazila a já se začala na nové zážitky docela těšit.

Poslední den před odjezdem jsem strávila s mým klukem Petrem. Máme už rok moc pěkný vztah.

Slunili jsme se u nás na zahrádce. "Myslím, že tohle léto bude pěkné, slunečné," prohodil Peťa. "Nechceš si to nakonec rozmyslet, Gábi?"

"To nejde. Já vím, že je to málo, ale budeme si co nejčastěji psát a volat, ano?"

"Budu ti psát úplně každý den," prohlásil. "Ale je to vážně smůla, že letní prázdniny nestrávíme spolu."

"Máš pravdu, fakt mě to mrzí. Ale taková šance se mi nemusí zas naskytnout."

"No, jak myslíš. Přesto na tebe určitě počkám, toho se neboj."

"Já ti věřím," řekla jsem a políbila ho.

Teta Anna mě čekala i s autem na letišti. Čekala nás ještě dlouhá cesta k jejich domu na pobřeží. Teta mluví česky, ale její děti a manžel ne. Má tři děti – já se budu starat o pětiletou Susie a čtyřletého Dannyho, viděla jsem je už na fotce. Rozkošné děti, ale kdoví, jestli jsou takové i v reálu. Třetí ze sourozenců je David, ovšem tomu je už devatenáct, takže je o rok starší než já. Samozřejmě by své sourozence mohl hlídat on, ale teta vyprávěla, že je zaneprázdněný přípravou na univerzitní studia a sportem. Mimo to ještě chodil do školy, v Anglii prázdniny začínají až v srpnu.

Davida jsem na fotce neviděla, ale teta tvrdila, že se mi bude líbit. No jo, anglickej sportovec. Ale třeba z něj bude budoucí Beckham (David už jeJ ) a já bych tu s ním mohla zůstat a žila bych si jak typická milionářka. Musela jsem se bavit takovými hloupostmi, abych potlačila stoupající nervozitu a napětí z příjezdu a následujících dvou měsíců.

Prší. Divoké vlny narážejí na pláž. Jen kousek od ní stojí opuštěný velký dům. Je to podmanivé, ale zároveň syrové a depresivní. Kam mne to poslali?! Vždyť je to úplná výspa civilizace. Ach jo, Petře, že já tě neposlechla. Jestli tady poznám spoustu zajímavých lidí a zažiju něco vzrušujícího tak to by musel být sakra velký zázrak.

Teta zastavila auto a povídá: "Tak tě u nás vítám. To je náš dům. Možná ti připadá velký a tajemný, já jsem byla ze začátku taky vystrašená, ale ničeho se neboj. Bude se ti tu líbit, věř mi."

"No, připadá mi trochu depresivní. Ale to moře je úchvatné."

"Dneska je ošklivo. Když je hezky, tak to není tak depresivní. O víkendech tě stejně budu brát do Londýna, tam je to úplně jiné."

Zajely jsme až k domu a teta zaparkovala v garáži. "Let´s go, jdeme na to," mrkla na mě, když jsme vystoupily z auta.

"Let´s go," opakovala jsem po ní statečně, ale byla ve mně malá dušička. Do domu jsem ji následovala jako tele na porážku.

Mimochodem, ten barák stál fakt za to. Typické staroanglické sídlo, nic takového v Česku nemáme. Uvnitř to bylo stejně majestátní jako zvenku, vždyť i jen předsíň vypadala jak nějaká aula. Vůbec se tu nebudu umět chovat, říkala jsem si. Do háje, že já sem vůbec lezla. Měla jsem zůstat doma v Česku, v našem malém domku, kde bych se sice sem tam nudila, ale rozhodně bych nebyla tak vystresovaná. Navíc teta přešla do angličtiny, takže jsem byla vykulená ještě víc. Z té nervozity se mi všechna anglická slovíčka, co jsem se kdy naučila, vypařila. Odložila jsem kufr a teta mě zavedla do přepychové jídelny. Zrovna se podávala večeře.

"Ahoj, lidi," povídá teta anglicky. "Tak to je Gábina."

"Hello," pípla jsem tichounce.

"A to je můj manžel Paul, Susie, Danny a David," představila mi svou rodinu teta.

Její manžel vypadal docela "oukej". Smál se na mě, vybídl mě ať si sednu ke stolu a ptal se jaká byla cesta. Něco velmi stručného jsem vykoktala.

Seděla jsem naproti Davidovi. Byl vysokej, opálenej a blonďatý vlasy mu padaly do zářivě modrých očí. Měl v obličeji takový ten ospalý "macherský" výraz, co mají všichni kluci, kteří ví o tom, že jsou dost pěkní a že se holkám líbí a taky si všímají jen těch holek, které vypadají jak modelky. Pan Superbezva. O mě ani pohledem nezavadil. Ovšem, já jsem jenom husička z Čech a ačkoliv mám (prý) moc pěkné, velké a zářivě zelené oči a záplavu světlehnědých kadeří, rozhodně nepatřím k dívkám o kterých sní přitažliví britští fotbalisté.

"David má určitě radost, že se nebude muset otravovat se Susie a Dannym," podotkla teta a hodila na své nejstarší dítě typický varovný pohled všech matek na světě – chovej se k hostu slušně!

"Ta paní nás bude hlídat?" zajímalo Dannyho, kterému jsem se očividně líbila víc než jho bratrovi a ušetřil ho tak odpovědi.

"Bude si s vámi hrát, když budeme s tátou v práci. Už jsem vám to přece vysvětlovala. Vaše guvernantka, miss Jones, si chtěla udělat prázdniny, tak jsme sehnali Gábinu."

Prý guvernantka. Docela jsem britské děti litovala. Zvlášť ty z bohatých rodin, ke kterým patřila i tetina, se už odmalička učily být dokonalými anglickými gentlemany a dámami. Je to sice lepší než aby z nich vyrostli burani, ale nic se nemá přehánět.

"Umíš mluvit dobře anglicky?" zajímalo Susie. "Máš legrační přízvuk."

"Já vím, Susie. Určitě se ještě pobavíme, než mě naučíš mluvit správně," usmála jsem se na ni. Při konverzaci s dětičkami jsem se cítila jistější a nakazily mě svou bezprostředností. Všichni se zasmáli, kromě Davida. "Vidím, že mé sourozence bude vychovávat úžasně pedagogický talent", řekl suše. "To bylo vtipné. Omluvte mě, musím se jít učit." Odkráčel z jídelny.

"Vůbec se mu nelíbím," prohlásila jsem.

"Je strašně náladový," řekl tetin manžel, Paul, nazlobeně. "A předvádí se."

"Don´t worry," uklidňovala mě teta. "Jsi tu kvůli dětem, ne kvůli němu. Zachvíli bude litovat, že si hraješ s malýma a ne s ním," zasmála se.

"Ale teti," zrudla jsem.

"Vážně, Gábi. Kdyby ses mu nelíbila, tak by nepředváděl jaký je odměřený borec."

Nádobí ze stolu sklidila hospodyně. Já si nejprve myslela, že budu muset dělat i uklízečku a kuchařku, ale teta mi ještě před odjezdem vysvětlila, že má práce bude skutečně jen péče o děti.

Měla jsem krásný pokojík v patře, kousek od Davidova pokoje. Těšila jsem se až si půjdu lehnout, protože jsem byla velmi unavená po cestě, ale ještě jsem Petrovi napsala dopis o svých prvních dojmech. Dům je krásný, velký, ale poněkud depresivní, zato hned u moře. Teta a Paul jsou fajn, dětičky roztomilé, akorát nejstarší syn je pěkný protiva!!! (To aby Petra ani nenapadlo na něj žárlit). Samozřejmě, hlavně jsem psala o tom, jak je mi už teď smutno, jak na něj pořád myslím a tak dále. To jsem ještě ani nevěděla, že už brzy nebudu mít čas na něj pořád myslet, protože má pitomoučká hlavička bude nabitá úplně jinými věcmi.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: English Summer Rain I mirka 26. 01. 2008 - 17:39