English Summer Rain III

3. leden 2008 | 21.53 |

Takhle jsem tedy seděla pozdě večer u stolku, když někdo zaklepal. Předpokládala jsem, že to bude teta nebo děti a zavolala jsem ať vstoupí.

"Dobrý večer, Gabrielle, " ozvalo se ode dveří. "Doufám, že neruším." Dave. A já mám na sobě jen noční košilku. Otočila jsem se na své kolečkové židli jako na obrtlíku."Ehm...potřebuješ něco?"

"Chtěl jsem tě akorát pozvat na svůj zítřejší fotbalový zápas," řekl aniž spustil oči z mých oblin vzdouvajících se pod skoro průhlednou košilkou. "A na tu diskotéku v Londýně. Pojedeme na fotbal i s malýma, stejně by se tu v sobotu otravovali, ale máma je po zápase vyzvedne a my někam vyrazíme. Pokud tedy budeš chtít."

"Já...no jasně. Díky, budu se těšit."

"Já se budu těšit víc. Dobrou noc, Gabrielle."

Páni, úplně jsem se zpotila! Jednal se mnou jako úplný anglický gentleman (teda, až na ty zvědavý pohledy, ale to by si zřejmě neodpustil žádný kluk). A říkal mi Gabrielle. To je krásné, zní to mnohem líp než naše české Gábino nebo Gábi. Když jsem zachvíli usínala, měla jsem před očima proti své vůli jeho obličej a v uších mi znělo jeho galantní: "Já se budu těšit víc. Dobrou noc, Gabrielle." Dobrou, dobrou noc, Davide. Ale to už jsem si šeptala jen pro sebe.

Davidovi kamarádi byly docela v pohodě. Čekala jsem namyšlené fotbalisty, kteří mají ve svalech to, co ostatní v hlavě, ale byla s nimi zábava. Navíc vyhráli a David dal dva góly. Susie a Dannyho to nadchlo tak, že s námi chtěli jet i na následnou oslavu do Londýna, ale teta Anna to samozřejmě zatrhla. "Gábina se s vámi nebude pořád tahat. Co byste tam, propána, dělali?! Jen jeď, Gábi, s klukama, ať se o víkendu pobavíš." Paráda, tohle mi říct moje máma, tak koukám, jestli nespadla z višně. Teta je v tomhle směru očividně o kus dál.

"Netušila jsem, že jsi tak dobrej," prohodila jsem k Davidovi, když nás jeden kluk odvážel malým autobusem na party do Londýna.

"Musel jsem se přece snažit, když mě sledovala tak krásná slečna," usmál se.

"Která?" zasmála jsem se.

"Myslím, že se jmenuje Gabrielle." Trochu víc se ke mně naklonil a dodal: "A nádherně voní.

" Pořád jsem se usmívala, ale nenápadně jsem se od něj odtáhla. Jsme tu nějak moc natěsnaní.

"Hele, nechte toho, hrdličky!" zavolal na nás některý z Daveho spoluhráčů. Prý hrdličky! Oni si snad myslí, že spolu chodíme.

V klubu se mi Dave neustále snažil podstrkovat vodky s džusem a coly s rumem. Nakonec jsem mu jednu skleničku naštvaně vrátila a povídám: "Mě neopiješ, Davide. Co tím sleduješ?"

"Dobře, nebudu se tě snažit opíjet. Jen vidím, že jsi hodně tvrdohlavá."

"V čem myslíš?"

"Však ty víš." Za ruce mě držel celou dobu, to mi nevadilo, ale teď se mě snažil políbit. Ucukla jsem, takže polibek přistál někde za mým uchem. "Kvůli tomuhle jsem s tebou nejela," povídám varovně.

"Tak sorry," urazil se. "Nemůžu za to, že se mi líbíš. MOC líbíš."

"Děkuji."

"To je všechno, co mi na to řekneš?!"

"Ty asi nejsi zvyklý, že by tě holky odmítaly, co?" bavila jsem se. "Já nejsem ten správnej typ pro nějaké hrátky."

Od té chvíle se David už o nic nepokoušel. Choval se sice galantně, ale odtažitě a po cestě domů nedošlo k žádnému pokusu o znásilnění, zaškrcení a zakopání. Jenže na druhý den mě začal zvysoka přehlížet, tak jako když jsem tady přijela a mě to mrzelo.

Se začátkem druhého měsíce mého pobytu tady začaly i jemu prázdniny, jenže nepřinesly pěkné počasí. Nad mořem se valily těžké šedivé mraky, dusno k zalknutí a ačkoli bylo jasné, že přijde pořádná přeháňka, šla jsem se projít na pláž. Děti zůstaly doma s rodiči, byla neděle. Potřebovala jsem alespoň chvíli být úplně sama a utřídit si myšlenky, které jsem měla v poslední době, nevím proč, tak zmatené. Když konečně začal padat hustý, ale teplý anglický letní déšť, natáhla jsem se do mokrého písku, zavřela oči a nechala si smáčet obličej.

A pak přišlo hrozný leknutí. Někdo mi totiž vtiskl polibek na rty. Trhla jsem sebou. David. Naštvaně jsem po něm vyjela: "Strašně jsi mě vylekal. Vůbec jsem tě neslyšela přicházet."

"To mě mrzí," odpověděl, ale očividně ho to moc nemrzelo, drzouna. "Pořád se na mě zlobíš?"

"Já přece nebyla naštvaná. Ale..."

"Nemám rád slovo ale. A nechci s tebou mít jen ‚nějaké hrátky‘."

Už jsem se nebránila, když mě položil do písku a znovu, tentokrát vášnivěji, políbil. Zajela jsem mu rukama do mokrých zlatavých vlasů, přejížděla mu po krku. Měl zavřené oči a na řasách kapky deště a já si jasně uvědomovala, jak neuvěřitelně mě jeho pravidelně rýsovaný opálený obličej přitahuje, jak mě (v hloubi duše a naprosto bezděčně) přitahoval už dávno.

Nakonec jsem se tomu cele poddala, milovali jsme se na mokré pláži a pršelo na nás a slyšela jsem jen hučení moře a naše tlumené vzdechy a pevně jsem ho objímala, zatímco do mě pravidelnými pohyby zajížděl a vedl nás oba k vrcholu, i když jsem nevěřila, že se ještě někdy uvidíme až se vrátím domů. Bylo mi líto Petra, že jsem taková potvora, ale Petr byl daleko a Dave byl tady a byl stále něžný, galantní a pozorný, tak jiný než kluci u nás. Takže tohle je můj první opravdový letní románek, myslela jsem si, tak proč bych si ho nevychutnala?

Poslední týden prázdnin jsme opravdu jeli stanovat na skotská blata. Bylo to to nejnádhernější, co jsem kdy prožila. Milovali jsme se každou noc až do rána a přes den jsme lezli po skalách, rybařili, plavali v jezeru a chodili na túry – byly to ty nejhezčí prázdniny s nejhezčím klukem.

A pak najednou konec. Poslední den. Bylo stejně deštivo jako když jsem přijela a jako když jsme se s Davem poprvé milovali.

Susie s Ranným by nejraději vyvěsili černé fábory jak byli smutní a ubrečení. Byla jsem už pro ně skoro jako člen rodiny. Teta a Paul doufali, že přijedu i příští prázdniny, ale já si netroufala odhadnout, co bude. Na letiště mě vezl David. Kdyby mi řekl, ať tu zůstanu, u nich, tak bych to snad udělala. Ale on nic takového nenavrhl a já si musela pořád připomínat, že mě doma čekají rodiče, kamarádi, studia a hm...Petr.

"Loučení je mi hrozně trapný," zahuhlal Dave a objal mě. "Bude se mi moc stýskat, má krásná Gabrielle."

"Mně taky," vzdychla jsem.

"Napíšu ti," sliboval. "A teď už radši běž nebo se zblázním." Poslední dlouhý polibek. Jen nerada jsem se od něj nakonec odtáhla. "Nezapomeneš na mě?" nedalo mi to, ačkoli to znělo jak z hollywoodského slaďáku.

"To víš, že ne."

"Já taky nezapomenu. Nikdy," šeptala jsem.

O 3 měsíce později

Petr na mě čekal a všichni mi upřímně tvrdili, že věrně. Nezasloužím si ho. A nakonec jsem udělala dobře, že jsem se mu, pod tíhou svědomí, začala záhy vyhýbat a přitom čekala na aspoň jeden jedinej pitomej dopis z Anglie.

Venku prší. Skláním se nad toaletní mísou – je mi tak zle. Klečím tam v modlitbách za měsíčky, které měly přijít někdy v tu dobu, kdy jsem se vrátila. Tak takhle velký má být trest za úlet pod anglickým letním deštěm?

KONEC

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: English Summer Rain III mati 02. 02. 2008 - 13:54