Milana Terloeva: Tanec na troskách

14. leden 2008 | 22.37 |

MilanaTerloevaBVálečný deník čečenské dívky
Překlad: Jitka Řihánková

Milana Terloeva (30.12.1979) se narodila v malé čečenské vesnici Orechovo, 60 km od hlavního města Groznyj. Za dob SSSR se jim ještě žilo relativně dobře, i když Rusové Čečence nesnášeli a různě je utlačovali. To nejhorší však přišlo když bylo Milaně 15 let a začala první čečenská válka. Se svou rodinou se museli ukrývat ve sklepě bez tekoucí vody a elektřiny, později utekli do Grozného, které už také bylo zničené. Po skončení války a návratu do Orechova zjistili, že jejich dům je znečištěný a počmáraný ruskými vojáky a dlouho jej spravovali a uklízeli. Na začátku druhé války (1999) znovu museli utéct, tentokrát do Ingušska, kde žili v domě plném lidí. Pak začala Milana studovat francouzštinu na zničené univerzitě v Grozném a byla tak talentovaná, že ji spolu s dalšími 8 mladými studenty vybrali, aby mohla odjet studovat do Paříže. Zde studovala žurnalistiku, aby mohla psát o svých zážitcích a zemi a ukázat lidem, co se v Čečensku děje.
V knize Tanec na troskách popisuje jak se ona a její rodina cítili při útěcích z rodné vesnice, co zažívali, je očitou svědkyní krutého a povýšeného chování ruských vojáků a mnoho jejích kamarádů i příbuzných během válek zahynulo. Někteří proto, že se vydali bojovat, ale jiné třeba zabili ostřelovači při cestě do školy nebo při pouhém věšení prádla venku. Jiní její známí byli odvedeni do tz.filtračních táborů, založených Rusy v odlehlých oblastech, které jsou ne nepodobné gulagům a koncentrákům. Ač už od mládí zažívala ty nejhorší hrůzy a utrpení, které mnohý člověk nepozná za celý život, zachovala si odvahu, naději a hlavně hrdost-typický rys Čečenců, kteří zůstávají silní i když jejich národ patří dlouhá léta k nejutlačovanějším na světě.

Rusko-čečenský konflikt:
Rusové odjakživa Čečence neměli v lásce. Dřív je považovali za barbary, dnes za teroristy. To, že někteří Čečenci (i ženy, tzv."černé vdovy", jejichž manželé zemřeli ve válce) podlehli fanatismu je však typickým důkazem toho, že násilí plodí násilí. Většina Čečenců je hrdá a ač vedou proti Rusům gerilový (partyzánský) odboj jsou proti násilí na nevinných obětech, ptž sami to stále vidí kolem sebe.
Už na přelomu 18.

a 19.stol. došlo k prvním konfliktům a pokusům kolonizovat Čečensko, v té době byla čečenská populace téměř vyhlazena (ze 700 000 na 60 000 obyvatel).
Ve 20.letech 20.stol. bylo Čečensko připojeno k SSSR. Po 2.svět.válce byli Čečenci Stalinem lživě obviněni z kolaborace s německými nacisty, postříleni nebo transportováni do vyhnanství. Třetina populace (asi 170 000 osob) během těchto krutých transportů zahynula. Přeživší se mohli vrátit až o 13 let později.
Roku 1991 byl ve svobodných volbách zvolen první demokratický prezident Dudajev, který vyhlásil nezávislost Čečenska. Rusové to považují za ilegální a napětí se zvyšuje. V prosinci 1994 začíná první čečenská válka, kterou zažila i Milana. O 3 roky později jsou Rusové poraženi, je podepsána dohoda o příměří a zvolen prezident Aslan Maschadov, umírněný, moderní a velmi oblíbený ve své zemi. O 2 roky později (1999) začíná druhá čečenská válka, vyprovokovaná atentáty v Rusku. Podle Kremlu to však nebyla válka, ale protiteroristická operace nebo dokonce jen policejní operace k udržení pořádku. Roku 2003 je ve zmanipulovaných volbách vyhlášen prezidentem proruský Kadyrov, který spolupracuje s Putinem. O rok později umírá při atentátu, stejně jako Maschadov roku 2005. Do čela je "zvolen" Kadyrův syn, také ruská loutka.
Obě války z nichž ta druhá se v podstatě táhne dodnes jsou provázeny obrovskými zvěrstvy. Ruští vojáci na ulicích nebo při domovních prohlídkách brutálně vraždí, střílí, odpalují granáty (velmi oblíbená je technika svázat 2 osoby k sobě a odpálit) i děti, ženy a staré lidi. Založili také tzv.filtrační tábory, kde mučí domnělé teroristy, mnohé z nich zcela bez důkazů. Časté je kšeftování s lidmi-odvlečou nějakého Čečence do tábora a pustí jej, až když za něj rodina zaplatí tučnou sumu peněz. V Rusku se Čečencům říká "černé huby" nebo "černé zadky" i když původní "čistokrevní" Čečenci jsou bledí se světlými vlasy a očima a samozřejmě patří k bílému etniku.
Tyto hrůzy přivedly některé Čečence až k fanatismu (vůdcem těchto džihádistů je Šamil Basajev) a teroristickým útokům (nechvalně proslulé jsou zajmutí návštěvníků moskevského divadla a masakr na základní škole v Beslanu), ale samozřejmě takoví nejsou všichni Čečenci, většina z nich Basajeva nemá v lásce a terorismem pohrdají. Stejně tak jsou mezi ruskými vojáky mladíci, kteří byli odvedeni a z války jsou šokováni, snaží se Čečencům i nenápadně pomáhat. Mimo to v Čečensku žije mnoho ruských civilních obyvatel, kteří (nebo jejich předkové) sem přišli po 2.svět.válce.

Další fakta o Čečensku:
Sousedé: Dagestán, Ingušsko (Inguši jsou něco jako bratranci Čečenců, ve válkách jim pomáhali a byli také pronásledováni Rusy), Stavropolskij kraj, Gruzie
Rozloha: 15 500 km2
Počet obyvatel: 1 103 686
Jazyk: ruština, čečenština
Hl.město: Groznyj
Náboženství: islám, pravoslaví (Islám zde však není takový jak si jej představujeme z arabských zemí. Ženy nemusí chodit zahalené, naopak, hlavně mladší se malují a moderně západně oblékají, mohou normálně pracovat a studovat a ačkoli mají silné tradice tak ty čečenské se od arabských a jiných muslimských zemí samozřejmě liší.)
Hospodářství: za války zcela zruinováno, funguje jen ropný průmysl (výtěžek z něj však mají hlavně ti, co spolupracují s Rusy), primitivní zemědělství a chov hospodářských zvířat

Více na:

http://en.wikipedia.org/wiki/Milana_Terloeva

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ce%C4%8Densko

http://www.watchdog.cz


Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře