Duše a karma vs.věda

31. leden 2008 | 14.37 |
Včera jsem několik hodin diskutovala s jedním známým o tom, jestli existuje duše, jestli je správné věřit vědě ve všem, co nám předkládá atd. Byla to zajímavá diskuze, ptž jsme oba na opačném pólu-on materialista, realista, já jsem to brala z duchovního pohledu (btw, na duši a karmu jsem věřila už dřív, nevtloukli mi to do hlavy "krišňáci" :-P). Podle toho známého prý duše neexistuje. Tvrdí o sobě, že je jen tělo a mozek. Duše prý neexistuje, ptž ji nikdo nikdy neviděl. (Btw, co je tedy těch 21 gramů o které se tělo ihned po smrti zlehčí? Dokonce i ti jeho vědci, kterými se tak oháněl, to změřili). Typicky materialistický přístup :-) Nevidím to, neumím si to představit takže to neexistuje. Podle mě to je o něčem jiném. Naše smysly jsou nedokonalé. Je spousta věcí, které nemůžeme vidět nebo si je neumíme představit. To ale neznamená, že neexistují. To je jen naše řešení-zamést to pod koberec a nevěřit. Proto taky není dobré věřit ve všem vědě a vědcům. Ptž i vědci jsou obyčejní lidé. Mohou být inteligentní, mohou být i geniální, ale jejich smysly jsou nedokonalé stejně. Tím netvrdím, že věda je na nic a že si jí nevážím. Vědce obdivuju a vážím si jich, zvláště těch, kteří bojují proti nemocem. Taky uznávám, že nebýt vědeckých pokroků nežili bysme si tak dobře jako teď a umírali ve 40 letech na banální nemoci. Ale i to je relativní. Věk ve kterém žijeme je věk Kali-jugy, hádek a nepokojů. Člověk se může cítit šťastný a spokojený, ale dokud se nezačne starat i o svou duši a nejen o tělo tak mu něco chybí, i když si to nemusí uvědomovat. Podle zákonů karmy tedy jeho duše bude cestovat z těla do těla dokud nedostane takové tělo, které se o ni bude starat, očistí ji a teprve potom se dostane do věčně blaženého života na planetu Vaikuntha. Tedy podle HK je to Vaikuntha, kde duše navždy bude žít v míru a lásce u lotosových nohou Šrí Kršny. Podle jiných učení to zas může být něco jiného, ale ten základ tu zůstává-existuje konečný cíl kam se duše může dostat, aby nemusela po smrti každého těla stále cestovat do jiného. To je zákon karmy, stejně jako když se člověk chová jak zvíře, dostane jeho duše v příštím životě tělo zvířete. Každému, co si zaslouží :-)
Ano, zní to neuvěřitelně a ne každý na reinkarnaci a karmu věří. I proto, že si své minulé životy nepamatujeme. A jak už jsem psala-mnoho lidí nevěří tomu, co nemůžou vidět. Možná by ale bylo dobré zamyslet se nad tím proč to nemůžou vidět. Co když to není tím, že duše, karma, Bůh neexistuje, ale tím, že naše smysly jsou nedokonalé? To si ale nechceme připustit, ptž si bohužel myslíme Jsem člověk, takže jsem dokonalý. Ale není někde chyba? Lidé se považují za pány světa, ubližují zvířatům, ničí přírodu, posmívají se a odsuzují lidi, kteří chtějí žít duchovně. A přitom ani nevěří v to, že mají duši. Žijí jen proto, aby uspokojovali své smysly a tělo. To je pro ně primární. Je jim jedno, že kvůli tomu ničí okolí. Takhle ale nikdy štěstí nedosáhnou, i když si myslí, že ve svém pomíjivém těle a pomíjivém životě šťastní jsou.
Je mi jasné, že člověk, který spoléhá na vědu a důkazy řekne, že zákony karmy, nějaká Kali-juga a tyhle věci jsou úplná pitomost. OK, jeho názor. Stejně jako já mám svůj. Ale přece jen...není na tom duchovnu, karmě a duši něco? Stojí to za zamyšlení :-)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Duše a karma vs.věda hanča 25. 03. 2009 - 09:20