2+1 II.část

5. únor 2008 | 23.46 |
› 

"Myslíš, že bych se změnila? No, ne, že by mě nebavilo chodit se slavnými rockery a koupat se v šampaňském..." smála se Nela pobaveně.

"Hele, ty víš, jak to myslím."

"Vláďo, zastav na chvíli," požádala dívka řidiče. Když auto zastavilo, otočila se ke "svým" klukům a zatvářila se vážně: "Hned na začátku jsme si řekli, že do všeho půjdeme společně. Chce snad někdo vycouvat?" Mlčeli. "OK, takže to platí. Každá skupina chce jednou vydat oficiální cédéčko a my už ho máme skoro hotový. Myslím, že je dobrý. Totiž – já to vím! Přece nebudu makat na něčem, čemu nevěřím. A mít spoustu spokojenejch fanoušků to chce přece taky každá kapela. Neznamená to, že začneme být prodejní." Rozhlédla se po nich. "Rozumíte mi?"
"Jasně, Nelly. Řekla to úplně přesně."

"Fajn. Tak jedem, už chci být doma a spát."

Vláďa šlápl na plyn a přemýšlel o jejích slovech. Tý holce to prostě pálí. Je skvělá. Úspěchy na hudebním poli si přál především kvůli ní. A hlavně si přál, aby konečně poznala pravou lásku a pustila ji k sobě.

"Včera ses před slečnou teda moc nepředvedl," dobíral si Luky Martyho, když jej odpoledne navštívil. Marty nebyl zvyklý vypít tolik alkoholu naráz. Obličej měl smrtelně bledý a pod očima velké kruhy.

"Dal jsem jí číslo. Říkala, že by si nás chtěla poslechnout. Ale možná to byly jen zdvořilostní řečičky. Já u ní fakt nevím."

"Jakto?" divil se Marty a protáhl se. "Uáááh. Mimochodem, jaká je v posteli?!"

Lukymlčel a podíval se někam stranou.

"Hej?! Ty jsi s ní nešel?"

"Ne."

"Nekecej! Jak je to možný?"

"Nech toho.

Nemusím jít s každou. Prostě už chtěla jet domů."

"Asi měla důvod," přemítal Marty. "To si u mě hodně šplhla."

"Ty seš blbej. Kdybych tě nemusel tahat domů, tak bych šel s ní."

"To mě fakt mrzí, že jsem ti zkazil romantickej večer," pitvořil se Marty ironicky.

Lukymu to lezlo na nervy. Nebyl zvyklý na neúspěchy a hlavně nesnášel, když si ho kvůli tomu někdo dobíral. "Stejně ji dostanu, už jsem se rozhodl. A ty akorát závidíš, že se bavila se mnou."

"Co bych záviděl? Mám přece Lucku, už 3 roky."

"No právě. Už 3 roky! Leze ti to na mozek. Potřeboval by sis užívat tak jako ostatní."

"Chtěl jsi říct tak jako ty. Lukášku, ty prostě nevíš, co je to láska."

"Já vím, co je to láska," protestoval Luky. "Pěkná kravina!"

Nevolala mu. Po čtyřech týdnech ztratil naději. Bylo mu trapný vyptávat se známých v klubu, jestli náhodou nemají její číslo nebo jestli neví, co s ní je. Rozhodně nestál o to, aby se o něm začalo vykládat, že po ní jede. Hrdost mu to nedovolovala. Možná byl hrdej až moc. Ale myslel na ni často. I kdyby nechtěl, Marty mu ji schválně často připomínal: "Tak co, ještě se Nela neozvala? No ne, a to jste spolu strávili večer!" Marty nechtěl být škodolibý schválně, ostatně to ani neměl v povaze, ale bavilo jej sledovat, jak Lukášek skřípe zuby. Potřeboval srazit hřebínek. Když se pak dočetli v rockovém časopise, že Greedy vydali debutové album, Luky to vzdal. Teď už Nela v žádném případě nebude mít čas.

Nejprve mu chtěla zavolat asi po týdnu. Pak si pomyslela, že je to příliš brzy. Zkusí to po dvou. Jenže to už byl shon kvůli albu a nakonec se k tomu nedostala ani po měsíci. Konečně vydali první oficiální CD. Natočili levný, spíše amatérský videoklip o kterém pochybovala, že se bude někde vysílat. Ale kritiky byly dobré. Dohodli se s firmou, že turné po klubech se uskuteční během letních prázdnin. Kluci navrhli, aby s nimi jeli jejich kamarádi – kapelka s poetickým názvem Rychlá střeva. Firma s tím souhlasila a tak se Nela o Gangee nakonec nezmínila. Stejně ani nevěděla, jak hrají, zatímco s Rychlými střevy se znali už dlouho.

Byl tu ještě jeden problém – Nelini rodiče vůbec netušili, že jejich dceruška minimálně první měsíc prázdnin bude cestovat po republice s bandou "feťáků". Kluky jim sice představila už dávno, ale její rodiče k těm řvoucím rockerům stejně pořád neměli moc důvěry.

Jednou večer si Nelina maminka ze zvědavosti pustila dívčino cédéčko, ale celou dobu nad tím lamentovala: "Proč tam řveš jak chlap? Jeden by nepoznal, jestli to zpívá holka nebo kluk. Když mluvíš tak máš přece pěkný hlásek."

"Mami, lidem se líbí, jaký mám hlas. Chci takhle znít."

"Proč musíš dělat zrovna takovou muziku? Když si jen představím, jaké asi máte fanoušky – takové ty potetované udrobované hároše..."

"To jsou jenom předsudky," ujišťovala ji dcera. "Ve skutečnosti jsem mezi našimi fandy moc takových typů neviděla."

"Kéžby si raději zpívala jako třeba ta...Šárka Vaňková. Ta má pěkný hlásek a písničky."

Nela obrátila oči v sloup. Nebylo divu, že se bála, aby ji rodiče na turné vůbec pustili. Nedávno sice už oslavila osmnáctiny, ale to neznamenalo, že je zcela přestane respektovat.

Nakonec jí to prošlo. Máma sice udělala scénu, ale táta jen prohlásil: "A proč by nejela? Vždyť má prázdniny. Nebudem jí je kazit." Potom samozřejmě následovalo naléhavé varování před alkoholem, drogami a chlapy a musela svatosvatě slíbit, že každý druhý den zatelefonuje a bylo to.

Zpěvák Rychlých střev však takové štěstí jako Nela neměl. Dva týdny před začátkem šňůry dostal těžký zápal plic. Z toho se v žádném případě hned tak nevyléčí. Na shánění jiného zpěváka bylo pozdě a ze spoluhráčů nemocného mladíka si na převzetí pěveckého partu nikdo netroufal.

"Tak pojedeme sami," mínili kluci z Greedy. "Jen škoda, že nebude taková sranda než kdyby s námi jel ještě někdo."

"O někom bych věděla," prohodila Nela. "Už dávno jsem tomu klukovi slíbila, že si jejich kapelu poslechnu."

"Myslíš, že by to vyšlo tak narychlo?" pochyboval Pepa. "Určitě mají na prázdniny svoje plány."

"Jenom to zkusím. Stejně jsem mu slíbila, že zavolám."

Luky po propařené noci neměl náladu na to, aby mu hned po ránu volala neznámá čísla. Zase skončil úplně opilej s nějakou cizí holkou a pak si překvapeně uvědomil, že si v posteli místo ní představuje úplně jinou holku s červenými dredy a velkýma modrýma očima...Teď už byl doma a hlava mu třeštila jako střep.

"No?!" štěkl vztekle do sluchátka. Nesnášel, když mu volala cizí čísla. Většinou to byly nějaké uhihňané puberťačky, které se pak chlubily, že mluvily s panem Borcem. V telefonu se ale ozval klidný, trochu usměvavý dívčí hlas: "Óó. Snad neruším, nezdá se mi, že bys byl nějak dobře naladěnej."

"S kým to mluvím?" zeptal se, ale už teď mu srdce bušilo jak blázen.

Neodpověděla, ale rovnou rozhodně prohlásila: "Chtěla bych slyšet tu tvoji skupinu. Pokud možno, co nejdřív. Omlouvám se, že jsem se tak dlouho neozvala, ale jistě chápeš, že jsem měla spoustu povinností."

Klidně ji mohl poslat do háje. Neměl žádnou povinnost kvůli ní hnát své kámoše do jejich garáže, jen proto, že si na ně slečinka po několika týdnech zničehonic vzpomněla. Ale nedokázal ji odmítnout a ona to věděla. Chvilku mlčel a pak zahuhlal: "Hmmm...a kdy bys chtěla přijít?"

"Třeba dneska, když je sobota? Čím dřív tím líp."

"No jó...v kolik? Nevím, jestli kluky hned tak seženu. Třeba v šest?"

"Jasně, záleží na vás."

Ještě jí popsal v kterém komplexu garáží je ta jejich. Řekl, že v šest bude čekat venku. Když Nela ukončila hovor, musela se usmát. Usmíval se taky, ačkoliv ho nejprve trochu naštvala svou drzostí. Byla to ale milá drzost.

Nele i "jejím" klukům se zkušebna Gangee líbila. Byla velká a vzorně uklizená. To bylo z Martyho popudu, tvrdil, že není žádný rockový šílenec, kterému se líbí hrát v hromadě flašek od piva, mastných papírů, vajglů a podobných odpadků.

Gangee – tedy Luky, Marty a bubeník Kaloš – byli docela rádi, že mohou svou tvorbu předvést hezké holce, která navíc hudbě rozumí. Nela celou dobu seděla na klíně Pepovi a Luky i Marty si lámali hlavu, jestli s ním něco má. Nevěděli, že dívka má ke svým spoluhráčům už několik let blízký a pěkný vztah. Nebylo to sice víc než kamarádství, ale nedělalo jí problémy kluky často políbit, obejmout nebo jim sedět na klíně. Byli přece věrní přátelé. To byl další Nelin zásadní názor – láska může skončit kdykoli a to hlavně kvůli nevěře. Pravé přátelství však mívá pevnější základy.

Gangee hráli dobře. Očividně se sice svezli na vlně, která teď frčela, ale šlapalo jim to. Luky taky nebyl excelentní zpěvák, ale nedělal chyby. Greedy se mezi sebou domluvili pouhými pohledy. Věděli, že lepší kapelu takhle narychlo těžko seženou. A opravdu se jim nechtělo jet samotným. S více lidma to bude mnohem větší legrace.

"No, kluci," prohodila Nela, když Gangee do hráli poslední song, "máte už na léto v plánu něco jinýho nebo byste s náma jeli tu šňůru?"

A tak léto patřilo jim, léto, které zkřížilo jejich životy.

Pro Martyho nezačalo zrovna dobře. Jeho dívka se s ním rozešla. Už pěkných pár měsíců si nerozuměli a teď mu po jedné z jejich mnoha zbytečných hádek dala ultimátum – buď strávíš prázdniny se mnou nebo s nimi. Rozhodl se pro turné, protože už poznal, že jejich vztah nemá budoucnost. Přesto ho to mrzelo. Luky jej samozřejmě povzbuzoval svým typickým způsobem, který by lidi, kteří ho neměli prokouknutého, dováděl k šílenství.

"Vyser se na to, vole. Buď rád, že jsi konečně single! Máš před sebou svobodný léto. Chápeš, konečně si můžeš dělat, co se ti zachce! Třeba mít každou noc jinou ženskou. Víš, o kolik jsi přišel, když ses tak dlouho tahal s jednou a tou samou?!"

Marty měl v té chvíli chuť mu vrazit, ale nakonec nad tím mávl rukou. Luky to nemyslel zle. Navíc tušil, že ty řeči vede jen z machroviny.

Dokonce ani Luky teď neměl každou noc jinou holku. Myslel jen na jednu. Jenže ta se k němu chovala s nenápadným, ale přece jen odstupem. V tourbuse seděla na opačném konci a vybavovala se s Martym! Luky byl zmatený a trochu i naštvaný. Co si spolu můžou pořád povídat? Když se seznámili, očividně se zajímala o něj. Proč ten náhlý obrat? Nevěděl, že Nela Martyho rozhodně nesvádí. Prostě jen zjistili, že si mají co říct. A Marty nebyl takový typ jako Luky, aby si zlomené a opuštěné srdce léčil úlety. I kdyby se jej Nela (nebo jakákoli jiná holka) pokoušela v této době sbalit, zdvořile by ji odmítl a nic by si s ní nezačal. Ještě se na to necítil.

První koncert samozřejmě obě kapely cítily trému. Jestli se hned první vystoupení nevydaří, bude to velmi nepříjemné. Neměli strach jen z toho, že zklamou na pódiu, ale i z toho, že přijde málo lidí. Díky bohu byl klub úplně nabitý a fanoušci natěšení a vstřícní. Dokonce i Gangee odměnili ohromným potleskem, ačkoliv sem ovšem přišli kvůli Greedy.

Po vydařeném koncertu se kluci rozhodli pořádně zapařit (opít a zahulit). Jen Nela se dnes kontrolovala. Tvrdila, že si chce první opravdu důležité vystoupení pamatovat a nehodlala celé turné trpět kocovinou. Zato Marty to dnes znovu přehnal. Ten však zapíjel smutek. Luky si dal pár tahů z pointu, ale moc nepil. Snažil se povídat si s Nelou a trochu s ní zaflirtovat, ale to bylo nemožné, protože se kolem ní pořád někdo motal.

Kolem jedné hodiny ráno se chtěla vrátit na hotel. Klukům z Greedy ani Kalošovi z Gangee se ještě vůbec nechtělo, ale bylo třeba uložit Martyho a tak se Luky rozhodl jít taky. Byla krásná vlahá noc a hotel nebyl daleko. Domluvili se, že půjdou pěšky a Martyho předají na starost řidiči z tourbusu, aby ho odvezl.

"Bylo to fajn, viď?" prohodila Nela. "Lidi byli skvělí, jen se bojím, aby to tak nebylo naposled."

"Určitě ne. Jinak bysme přece vůbec nemuseli pokračovat."

"Když já mám pořád nějaký pochybnosti," vzdychla. "Asi jsem hrozná, ale taky mám strach, že se z toho stane stereotyp – ráno cesta busem, odpoledne ubytování a zkouška, večer koncert, v noci pařba."

"Myslel jsem, že tě to baví. Stejně máme každý druhý den volný."

"Já vím. Baví mě to, prostě jsem blbá a pořád si musím stěžovat."

"To není pravda," ujišťoval ji, trochu překvapený změnou jejího chování. Už nebyla veselá a věčně usměvavá, ale dala najevo své pochybnosti. Byl za to rád. Nechtěl se bavit s nějakou maskou a loutkou – chtěl si povídat s NÍ.

Dorazili na hotel. Nela měla pokoj sama pro sebe, Luky byl s Martym.

"Jdu se podívat na to pako ožralý, jestli mu není špatně." I přes to nelichotivé nazvání, Nela vycítila z Lukyho hlasu starost o kamaráda a pomyslela si, že i přes tu jistou namyšlenost, musí být v jádru hodný kluk.

"Jasně. Pěkně se vyspi," řekla a pohlédla na něj tak, že se zachvěl. Polkl a opětoval jí ten hluboký pohled, ale ona se náhle otočila a vklouzla do svého pokoje. Ale teď už věděl, že ji utéct nenechá.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře