2+1 IV.část

5. únor 2008 | 23.48 |
› 

Zachvíli se vrátil s obrovským kornoutem do kterého se pustili společně. Konečně měl Marty lepší náladu, ale v jeho očích byl pořád hluboce usazený smutek. Nechtěla se vyptávat na to, co se mu stalo, ale sama měla sto chutí svěřit se mu s tím, co tížilo ji. Teď, když se k sobě nakláněli a se smíchem přetahovali o zmrzlinu jí byl náhle ještě bližší než Luky. Ale proč by ho měla otravovat svými problémy? Neznají se vůbec dlouho. Navíc se konečně přiřítil Luky a to prchavé souznění mezi ní a Martym okamžitě zmizelo.

Přitiskl se k ní mokrým tělem a hned ji celou zmáčel. Položil ji na deku a zlechtal: "To máš za to, že jsi za mnou ani nachvilinku nepřišla. Nejraději bych tě hodil do vody!"

"Nééé...prosííím...mně je fakt dobře tam, kde jsem." Ještě víc se k ní přitiskl a ona ucítila jeho tvrdé vzrušení. "Cítíš, co se mnou děláš?"

"Myslíš, že já zůstávám chladná? Vypadáš tak sexy, když se ti všude po těle třpytí kapičky." Začala mu je hravě slíbávat. Zaujati sami sebou si ani jeden z nich nevšiml, že Marty se s rozteklým zbytkem zmrzliny v ruce tiše přesunul na svou deku jako zpráskaný pes.

V noci se zase celou dobu milovali, vášnivě a dychtivě. Ale ráno za svítání jej Nela i přes jeho protesty poslala do koupelny a když se vrátil byla už kompletně oblečená a chtěla jít na snídani.

"Co je to zase s tebou? Copak se stydíš milovat se se mnou za denního světla?"

"Pitomost. Jak jsi na to jen přišel?" Ale trvala na tom, že by už měli jít do jídelny a potom je stejně čeká náročná zkouška na večerní koncert. Postupem času si na to zvykl. Zjistil, že když o něčem nechce mluvit tak to z ní nevypáčí. Ačkoliv se každou noc milovali, zachovala si před ním určitý odstup. Nakonec mu to vyhovovalo. Stejně předpokládal, že až skončí léto, skončí i jejich divoký románek. Ale najednou se bál vrátit do všedních dnů. Tohle byly zatím nejhezčí prázdniny, co kdy zažil. Měl krásnou, ale i vtipnou a inteligentní dívku po svém boku a Gangee na každém koncertě sklízeli nadšení a potlesk, ačkoliv Greedy byli ještě úspěšnější a po skončení šňůry měli dokonce smluvené velké rozhovory do několika časopisů a hudební televize.

Zato vztah s Martym už nebyl takový jako dřív. Lukyho nejlepší kamarád se uzavíral víc a víc do sebe. Když mu Luky znovu navrhoval, aby se konečně seznámil s nějakou holkou, hrubě ho odbyl. Ale na baskytaru hrál pořád stejně dobře, dokonce líp. Luky cítil, že Marty své emoce ventiluje už jen v hraní.

Akorát s Nelou si Marty dokázal normálně popovídat. Luky trošku žárlil, protože měl pocit, že dívka jej bere jen jako partnera na sex, zatímco o svých myšlenkách a názorech se vykecává s Martym. Chápal, že si za to může v podstatě sám, protože jí ještě nikdy neotevřel srdce a nikdy o svých citech (pokud nějaké měl?) nemluvil. Ani to neměl v plánu, ale jako každý mužský ješita měl hluboko v sobě strach, že mu Marty konkuruje. Byla to hloupost.

Teprve když se asi po necelých dvou týdnech turné Nela i Luky opili, vybuchla v nich smršť emocí a pocitů. Ale pořád ještě nebylo ani řeči o nějaké romantice a lásce. Bylo to skoro naopak, ale přesto je to nějakým zvráceným způsobem sblížilo.

Už několik dní i nocí byla Nela neklidná. Luky ji svým nevyzpytatelným chováním přiváděl k šílenství. Nikdy jí neřekl, že ji má rád, ani se mu nikdy nezachvěl hlas jedinou známkou citu. Náhle Nelu začalo štvát, že ji pravděpodobně bere jen jako sexuální objekt a ne jako hýčkanou ženu. Pořád si musela opakovat, že přece věděla do čeho jde, když ho poprvé pustila do postele. Ten kluk není typ na lásku. Ona vlastně také ne, ale byli přece pořád spolu! Proč je k ní stále tak...ne odmítavý ani chladný, ale...cizí?!

Tu noc se po koncertě pořádně opila a nakonec se s Lukym pohádala kvůli úplné pitomosti. Byla to jejich první hádka a Nela ji vlastně vyprovokovala schválně. Jen tak, aby věděla jaké to bude. Pak trucovitě prohlásila, že chce jít okamžitě zpátky do hotelu. "To jsem nevěděl, že jsi taky taková nafoukaná slečinka," ušklíbl se Luky úplně v ráži.

"Ty o mně nevíš spoustu věcí. Ty je totiž ani vědět nechceš, nezapadalo by ti to do té povrchní představy, kterou o mně máš."

"To přece není pravda," řekl náhle tiše.

Jenom vrtěla hlavou a chtěla odejít. Marty se nabídl, že ji doprovodí, ale odmítla. Neměla na něj náladu, i když byl moc fajn. Oblečená seděla bez hnutí na posteli. Myslela si, že se zblázní. Všechny ty hotelové pokoje byly tak zatraceně stejné. Stejné neosobní postele, stejné odřené skříňky, prošlapané koberce, oprýskané zdi. Poprvé si doopravdy přála, aby turné konečně skončilo a ona nemusela celý dny trávit v autobuse se stejnými lidmi a každý druhý večer zpívat stejné písničky. Ponorková nemoc. Nakonec přišel Luky. Kouřil, přecházel po místnosti, převlékal se a ignoroval ji.

Lehla si na postel. "Vem si mě," řekla pevně. "Vem si mě hned a to pořádně drsně a hrubě. Vím, že na to máš chuť a já chci vědět jaké to takhle bude."

"Neblázni. Nejsem přece zvíře, abych si na tobě tak vylíval vztek, vždycky když se pohádáme." Tvářil se odmítavě. Vstala a pomalu k němu přistoupila. Pohlédla mu hluboce do očí: "Nedávno jsi říkal, že ti můžu povědět všechny své tajné fantazie. Tak teď ti jednu prozrazuju."

Vrátila se na postel a lehla si na záda. Naklonil se k ní a skoro bolestivě jí stiskl ňadro. Prohnula se pod ním a vydechla: "Přesně tak..."

"Mám pokračovat?"

Přikývla. Netrpělivě jí začal strhávat oblečení, kousal ji do krku. Ani když už byla svlečená nepolíbil ji, jen kousal. Když se přesunul k bradavkám, hryzla se do rtů. Nevěděla, jestli ho má odstrčit, protože to bolelo opravdu hodně, ale on ji divoce zatahal za vlasy. "Chtělas to tak, ne?" A pak chraptivě: "Otoč se." Klekla si na kolena. Než do ní vstoupil, bolestivě jí zaryl nehty do zad a sjel k zadečku, aby ho roztáhl. Pak rukama drsně sjel na druhou stranu a celou dlaň jí vložil mezi nohy. Zatímco Nelu stimuloval, postupně do ní zezadu vnikal. Musela zuby skousnout cíp polštáře, aby nevykřikla bolestí, ale pak se pomalu uvolňovala. Trhaně do ní narážel, ruce už neměl v ní, ale škrábal ji na zádech a na bocích a tiskl ji tak, že šílela. Vnímala jeho prudké pohyby, ale vůbec jí to nevadilo a dokonce ji to vzrušovalo. Tohle je přece ten nejpřirozenější sex, myslela si, takhle to dělají všechna zvířata a určitě to tak dělali i lidé, když před několika tisíci lety žili v divočině a jeskyních. Jen prudké narážení, rychlé oddychování a ani jediný polibek nebo něžné pohlazení.

Jejich hluboké steny a vzdechy splynuly v jedno. Zničehonic ji hrubě obrátil na záda, aby vyvrcholil v ní. Snažila se mu pohlédnout do očí, ale měl je úplně zastřené. Naposledy jí hluboce zaryl nehty do prsou a pak konečně povolil sevření. Tiše se zhroutil vedle ní.

Natáhla se po cigaretách. Za úplného ticha kouřili. Po chvíli típl cigaretu do popelníku a objal Nelu kolem ramen. Teď poprvé ji políbil, předtím, když se milovali (pokud se tomu výbuchu vůbec dalo tak říkat) jí nedal ani jedinou pusu. Smutně a unaveně se na něj usmála. Políbil ji znovu. Jemně a sladce Nelu hladil svými rty po obličeji. Dlouho se hladili a líbali. Přitáhl ji k sobě a ona si zamyšleně pohrávala se zakrouceným a vlhkým houštím na jeho hrudníku.

"Nechtěl jsem, aby tě to bolelo," promluvil ochraptěle.

"To je dobrý."

"Takže tě to bolelo?" zeptal se přísně. "Řekni mi pravdu."

"No, docela jo, ale mně se to líbilo. Strašně moc."

"Líbila se ti bolest?" Hořce se zasmál. "Takže jsem si začal s masochistkou?"

"Hlupáčku, nejsem přece masochistka. Chtěla jsem snad po tobě, abys mě svázal pouty nebo zbičoval?"

Povzdechl si a palcem pomalinku objel linii jejích rtů. "Mám tě ráda," řekla tiše.

Objal ji ještě pevněji. "Měla bys už spát, Nelly, ať ti není zle z toho chlastu." Poslušně přikývla.

To byla první noc během které se milovali jen jednou. Ale zároveň to bylo poprvé co v jejich milování vybuchla celá škála emocí ať už byly jakékoli.

Když se ráno probral, Nela byla zase dávno oblečená a zrovna se oplachovala v koupelně. Schválně zůstal nahý a ostře prohodil: "Proč každé ráno utíkáš?"

"Nikam neutíkám."

"Tak pojď ještě za mnou. Chtěl bych se s tebou pomazlit za světla a ne pořád v té největší tmě. Nelly, ty mi něco skrýváš."

"Blbost, prostě se nerada ráno vyvaluju v posteli. Ranní ptáče dál doskáče," zasmála se, ale hluše.

"Dobře, ale sama víš, že máme čas. Pokud mi tedy nic neskrýváš tak si svlékni to tričko. Chtěl bych konečně vidět jak na tebe svítí slunce. Prosím." Ani se nehnula. Nakonec vstal, přistoupil k ní a začal jí rozepínat knoflíky.

"Já sama," řekla nakonec a nechala tričko sklouznout z ramen. I podprsenku si svlékla a teď to konečně uviděl. Po celém trupu, i na prsou, měla popáleniny od cigaret a stopy po hlubokých ranách, už vybledlé, ale stále viditelné. Dokonce i na vnitřní straně stehen byly kulaté popáleniny a teprve teď, když ji tam podrobně zkoumal, všiml si Luky, že na opálených pažích a zápěstí jí prosvítají zbělalé zhojené řezné rány. Věděl, jak moc je jí jeho pronikavý pohled nepříjemný a tak ji pevně přivinul k sobě na postel. "Nechci, abys přede mnou měla tajnosti. Jak se ti to stalo?"

"Nemůžu...budeš si o mě myslet, že jsem blázen," řekla nešťastně.

"Proč? Udělala sis to sama?"
"Ne všechno. Ale neměla jsem mu nikdy dovolit, aby to udělal. Fakt nejsem masochistka. Měla jsem z něj hrozný strach."

"Z koho?"

"Z bývalýho. Poznala jsem ho, nebylo mi ani 15. Úplně mě ovládl. Udělala jsem, co jsem mu na očích viděla. Byla jsem jím posedlá. Jen abych ho neztratila. Přitom se mnou zametal, pořád mě i podváděl. Ty spáleniny dělal jen tak z rozkoše a řezance jsem si ze zoufalství udělala sama. Ale neměla jsem sílu se bránit ani ho opustit."

"A jak to nakonec skončilo?" zeptal se tiše, když se odmlčela.

"Před 2 lety se odstěhoval. Díky bohu, jinak bych snad ještě pořád byla s ním. Nebo mrtvá. Pomohlo mi když jsem začala zpívat a psát texty. Ale už nikdy jsem se nenaučila mít normální přístup ke klukům. S nikým nevydržím dlouho abych se zas tak nezamilovala a tak se o mně říká, že jsem děvka. A chovám se divně, já vím. Dnes v noci jsem tě vyprovokovala schválně. Dělám to jen proto, abych viděla tu reakci. Většina kluků si myslela, že jsem cvok když jsem jim začala schválně vykládat ty svoje fantazie. Ale nikomu jsem nikdy nevysvětlila PROČ. Až teď tobě. Promiň."

"Za co se omlouváš? Já tě chápu."

"Jasně, že nechápeš."

"Proč ne? Ty si myslíš, že jsem povrchní sexem posedlej blbeček. Ale já chápu hodně věcí a souvislostí. Díky, že jsi upřímná a v podstatě mi řekla, že mě zřejmě brzy opustíš. Ale teď bych ještě chtěl být s tebou pokud je to možný."

"Copak bys mě nenechal po tom, co jsem ti řekla?" zeptala se zmateně.

"Ne. Ty si totiž nezasloužíš trestat se za to, co ti udělal nějakej bezcitnej hajzl. Proč to děláš? Nemáš na tom vinu." Jemně ji hladil po tváři a pořád ji pevně objímal. Cítila z něj bezpečí. Ale byl to muž. Mohl jí kdykoli ublížit. A ona by byla hloupá kdyby si to zase nechala líbit. Přesně to mu i řekla: "Mám na tom vinu, protože jsem se mu nebránila."

"To je hloupost, zlato. Bylas zamilovaná. A láska může bejt zatraceně slepá."

Vážně se na něj podívala: "Tys toho taky hodně zažil, co?"

Oči mu trochu potemněly. "Možná. Ale nic tak bolestného jako ty." Sklonil se nad ní a něžně ji líbal na stará poranění. "Nejprve se znovu nauč milovat samu sebe pokud jsi to teda vůbec někdy uměla. Až pak budeš moct milovat i někoho jiného. A neobviňuj se. Prosím." A pak se konečně milovali i za denního světla, úplně jinak než včerejší noc, táhle a opatrně. Když mu potom příjemně unavená položila hlavu na hrudník, pomyslela si, že on je ten kluk se kterým by chtěla zůstat mnohem déle než s těmi ostatními za ty poslední 2 roky. I přesto, že on jí o sobě vlastně nikdy nic neřekl. Dokud se jí taky on neotevře, nebude mu, bohužel, moct tak důvěřovat jako svým chlapcům z kapely...a Martymu. Ačkoli ho taky ještě moc neznala stačilo pohlédnout do jeho upřímných očí a hned bylo jasné, že Marty je klenot mezi kluky – milý, ochotný a s velkým srdcem. Zároveň byl mnohem předvídatelnější než Luky, jenže Lukyho nevyzpytatelnost ji neuvěřitelně přitahovala. I přesto všechno, co už zažila, netoužila ještě po klidu, ale po vzrušení a hlavně velké lásce. To druhé však nedokázala Lukymu přiznat. Ne, dokud z něj nebude cítit to samé.

Poslední koncert. Kdoví kdy se zase všichni společně sejdou. Kluci z Greedy chtěli zbytek prázdnin strávit se svými přítelkyněmi, Luky a Marty měli v plánu brigádu a Nela by ráda načas zůstala v Praze se svými rodiči. V Praze totiž měli poslední koncert turné a potom ještě pár rozhovorů, i do hudební televize.

Poslední noc na hotelu se s Lukym celou dobu objímali. "Bojím se, že na mě zapomeneš. Léto je přece teprve v půlce, určitě ještě poznáš spoustu holek. Teď jsi přece populární," dodala se smíchem, ale zněl smutně.

"Ty si myslíš, že jsem takovej děvkař? Že to pro mě nic neznamenalo? To od tebe není fér. Slíbil jsem ti snad, že ještě pojedeme na dovču. Nebo ty nechceš?"

Přikývla, ale nevěřila mu. Zatím se nedomluvili na ničem konkrétním, pochybovala, že to vyjde. Nevěděla, že Luky nesnáší plánování. Když se pro něco rozhodl, bylo to vždy spontánně a všechno si zařizoval na poslední chvíli. Jenže Nela měla pocit, že se rozhodl na ni zapomenout, protože posledních pár dní byl zamlklý a odtažitý. Ale on na ni nechtěl zapomenout, on prostě nenáviděl loučení. A tohle bylo o to horší, že mu Nela přirostla k srdci víc než chtěl. Vždyť byli celé turné spolu. Věděl, že na ni bude pořád myslet. Ale úplně nejhorší bude návrat do všedních dnů až zase začne jemu práce a Nele škola a léto skončí a venku bude zničehonic zima a sychravo.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře