2+1 VI.část

7. únor 2008 | 13.20 |
› 

Asi za hodinu někdo zazvonil. Nela se nejprve nehnula z postele, ale zvonek drnčel znovu a znovu. Teprve po chvíli si uvědomila, že rodiče odjeli pryč takže otevřít musí ona. Ach jo, který blázen na ni může vyzvánět v takovým počasí, zrovna když se venku spustila opravdová letní bouřka?

Stál za dveřmi, v ruce kytici růží. Vlasy i oblečení měl úplně promočené, voda z něj doslova crčela. Nela se musela rozesmát: "Ty teda vypadáš. Pojď uschnout dovnitř."

Vrazil jí kytici do rukou a hned ji políbil. Obličej měl taky úplně mokrý, ale to vůbec nevnímala. Vnímala jen jeho jazyk, který si něžně a nápaditě pohrával s tím jejím, vnímala, jak ji rukama hladí po tváři, po vlasech, zádech i zadečku. Odložila květiny, aby se k sobě mohli přitisknout. Měl zavřené oči když ji líbal a vychutnával si ji nenasytně a hluboce. Náhle se ovládla a jemně ho od sebe odstrčila. "Ne," řekla, ale neznělo to moc pevně. "Nebylo od tebe fér, že ses tak dlouho neozval."

"Já vím. Jsem blbej, ale pochopil jsem to až když mi to dal dost drsně najevo Marty. Byl snad ještě naštvanější než jsi ty, že jsem se neozýval. Ale já bych ti samozřejmě zavolal i tak. Mám pro tebe překvapení. Teda – měl jsem. Tys mě totiž odmítla."

Chvilku na něj zamyšleně hleděla a nakonec si povzdechla: "Měl by ses osušit." Donesla mu ručník a posadili se do obýváku na pohovku. "Chtěl jsem tě vzít k moři, beruško."

"Cože?!"

"Do Itálie...Babička a otec mi něco přispěli, navíc jsem makal na brigádě, končím za týden a musím dělat od rána do večera. Ale nevadilo mi to, protože jsem tě chtěl překvapit tím, že nás vezmu k moři. S žádnou cestovkou, ale pěkně bysme vyrazili autem."

"Luky..." Objala ho a zahrnula polibky. "Tys na mě nezapomněl."

"Jak bych mohl. Chybělas mi." A v těch dvou slovech bylo tolik citu, že Nele málem vhrkly slzy do očí. Tak krásně s ní už dlouho žádný kluk nemluvil, snad jen Marty, jenže to byl kamarád, ne milenec.

"Tak bereš to?" zeptal se naléhavě.

Usmála se. "Fajn. Ale pod dvěma podmínkami."

"Jasně, máš na to právo."

"Zaprvé, zeptáme se, jestli by Vláďa a Marty nechtěli jet s námi. Vláďa proto, že jsem mu už něco slíbila a nechci ho zklamat. Je to kámoš a neuvěřitelně mi pomáhal když Greedy začínali. Bez něho bych to nezvládala. A Marty...je to prostě náš skvělej kámoš."

"Jasně, není problém. A ta druhá podmínka?"

"Že už mě nikdy nenecháš tak dlouho čekat."

"No tak, Nelly," vydechl. "Opravdu mě to mrzí."

Spali spolu v její posteli, ale když se s ní chtěl pomilovat, jemně ho odmítla. Vzpomněla si na Martyho slova – tak mu nedovol aby tě bral jako hračku do postele. Neurazil se a mazlil se s ní dál. Hrála si s jeho mokrem zvlněnými vlasy dokud neusnul. Celou noc poslouchala jeho lehké oddechování a konečky prstů mu přejížděla po rtech, po obličeji a zádech. Občas ho jemně políbila a on se ze spánku usmál a ještě pevněji ji k sobě přitáhl.

Ráno si dlouho tiše povídali o tom, jak to u moře bude skvělý a jak jsou rádi, že jsou konečně zase spolu. Nele se vůbec nechtělo mu říkat, že už musí vstát, ale nevěděla kdy přesně se její rodiče vrátí a hrozila se představy, že by ji tu našli v posteli s klukem.

"Uvidíme se zítra?" zeptal se Luky na odchodu. "Mohli bysme zajít na večeři a tak."

Přikývla. "Dobře. Nechci, abys zas na tak dlouho zmizel než pojedeme."

"Nezmizím. Slibuju."

Až do odjezdu na dovolenou spolu byli často a chovali se jako normální zamilovaný páreček. Žádné divoké noci na hotelu, žádné hysterické scény. Marty a Vláďa se nejprve zdráhali přijmout nabídku aby k moři jeli s nimi ("Akorát vás budem otravovat, vole"), ale nakonec se dali zlákat ("Nemusíte být přece pořád s náma, určitě tam bude spousta žhavých Italek").

Vyrazili na samém konci prázdnin, Vláďa a Luky střídavě řídili auto napěchované dvěma stany a spacáky. Bylo to skvělý, báječný. Přes den se váleli na pláži nebo naopak chodili na dlouhé túry a pozdě v noci se Nela s Lukym milovali na břehu moře a bavili se o různých nesmyslech ("Kde má vlastně tohle moře druhej břeh? Kdo na něm teď asi je?") nebo se škádlili ("Hlavně těm nabouchanejm Italům neříkej, že jsi v Česku slavná nebosi tě už neužiju.")

Pokaždé když se v noci milovali na pláži, přemýšlela, jestli mu to má říct nebo ne. Byl teď tak milej. Už se vůbec nechoval divoce nebo naopak odtažitě. Ale není moc brzy aby mu to řekla? Co když ho tím poleká? Jenže proč by měla mlčet když to tak cítí? Zatím to řekla jen jedinému klukovi, tomu, co ji před pár lety tak ošklivě zřídil. Od té doby ji to nenapadlo ani jednou – až teď. Její rozum říkal – mlč nebo si tebou začne být moc jistý. Ale srdce říkalo – proč bys mu to nepověděla? Bude hezké když to bude vědět. Sám ti přece už řekl, že tě nebere jako krátkodobej úlet. Hlas srdce byl tentokrát silnější. A tak, po několika romantických nocích, mu konečně pevně pohlédla do očí, které se leskly ještě víc než hvězdy nad nimi.

"Miluju tě."

Usmál se a políbil ji na čelo. "Já vím, hvězdičko moje." A pak se pomilovali tak, že jí šílenou rozkoší málem vhrkly slzy do očí. Náhle věděla, že on nic neříká právě proto, že jí to dokáže vyjádřit řečí těla. Ale...

Druhý den se pohádali a skončilo to hloupým bojem o to, kdo se víc opije a vydrží déle trucovat. Nakonec museli Lukyho odvést před stan a když konečně přestal zvracet (vypil toho opravdu hodně) uložit ho. "Já tu s ním nebudu," řekla Nela naštvaně. Marty ji dostihl až když byla po pás ve vodě.

"Neblbni," volal na ni, "taky jsi toho vypila až až!"

"Už jsem nějak vystřízlivěla," provokativně se položila naznak. "Pojď taky, je skvělá!"

"Nemám plavky."

"No a? Jsme oba dva přece jenom lidi."

"No právě," procedil Marty skrz zuby aby ho neslyšela, ale nenechal se přemlouvat. V noci se ještě nekoupal a chtěl to hned napravit. Dlouho blbnuli v moři, závodili nebo se jen tak nechali houpat vlnkami. Teprve když se do nich pustila zima, vyšli na břeh. Nela na sebe hodila tričko. "Pamatuješ, jak jsem tehdy seděla v tom aqua-parku zahalená jak jeptiška? Teď už nemusím, Luky to ví a ty taky."

"Mělas mu to říct rovnou."

"Možná. Včera jsem mu řekla, že ho miluju. A on zareagoval takhle...Radši se opil aby se necítil tak svázanej."

"To je blbost, Nelly. Proč vy ženský všechno tak řešíte? Stejně akorát dojdete k naprosto scestným názorům. Já bych se cítil poctěnej kdyby mi tohle holka řekla a byl bych za to rád."

"Ale on je..."

"Pšššt, nech už toho. Radši se zadívej na ty hvězdy nad námi. Jsme proti nim tak nepatrní a přitom si se vším děláme velké problémy a velké starosti."

"Někdy si říkám, jestli nejsi až moc chytrej," zasmála se tiše.

"Nejsem chytrej, jenom kecám o každý blbosti, co mě napadne."

Zamyšleně mu položila hlavu na hrudník a on ji hladil po vlasech. "Já ho fakt miluju," řekla, ale moc šťastně to neznělo. "Přitom jsem už nechtěla...nikdy."

"Nemluv pitomosti. Každý ví, že to nejde. I já to vím a to mám za sebou rozchod po tříletý známosti."

"Ale nechceš se s žádnou novou seznámit, to mi Luky říkal už několikrát."

"Ještě se na to necejtím, ale vím, že budu. Krom toho už jsem se s jednou seznámil."

Zvedla hlavu a podepřela si ji loktem, aby mu viděla do obličeje. Marty byl o tolik jiný než Luky. Ale zaboha by nedokázala říct, jestli lepší a hezčí nebo ne. "Fakt? To je bezva," řekla.

"Jo...asi jo." Rty se mu zachvěly. Nela ho začala hladit po vlasech tak jako předtím on ji, ale teď si viděli do obličeje.

"Jednou se mi o tobě zdálo," zasmála se.

"Ó ne. Určitě nějaká noční můra."

"Kdepak. Byl jsi stejně milej jako ve skutečnosti. Pořád jsme se objímali...Člověku se někdy zdají neskutečný kraviny."

"To je teda zajímavý. Objímali?"

"Jasně, jenom to. Žádný eroťák to nebyl."
"Tak jsem to ani nemyslel, já jen...Takhle?" A objal ji pevně, ale něžně kolem pasu. Jeho obličej byl horký když k němu nachvíli přitiskla svou tvář. Cítila jak se celý chvěje. Trochu nadzvedla hlavu a políbila ho na rty. Byla to krátká spíš mateřská pusa, ale věděla, že stačí jediný pohyb nebo dotek a oba dva přijdou o rozum. Nepřišli. "Měla bys jít za Lukym."

"Já vím."

"Tak běž, prosím tě, nebo zešílím." Odstrčil ji od sebe.

"Marty?! Myslíš si o mně, že jsem děvka?"

"Jak by děvka mohla někoho milovat? Oba víme, že ho miluješ."

"Jsi úžasnej, Marty," zašeptala. Srdce jí bušilo, ale myšlenkami už byla u Lukyho. Jak by mu to jen mohla udělat? Nechala rozrušeného Martyho na pláži a vklouzla za Lukym do jejich stanu. Spal jako miminko, ale probral se když ho prudce objala a do ucha mu vyhrkla: "Luky, miláčku..."

Zamrkal a trochu se pohnul. Pohladil ji po tváři: "Co je zlato? Tys byla venku?"

"Ano. Ne. Já..."

Usmál se a políbl ji. "Už se na mě nezlobíš?"

"Ne."

"Rád bych se s tebou pomazlil, ale je mi tak zle. Zatracenej chlast."

"To je dobrý, jen spi. Nechtěla jsem tě budit."

"Jako by to vadilo," zamumlal a přitulil se k ní. Až do rána jej hladila po vlasech. Byla tak šťastná, že jsou tady teď spolu. Nechtěla myslet na Martyho a na tu jiskřičku pobláznění, která na okamžik mezi nimi přeskočila. Taková malá chvilka a mohli všechno pokazit. Je možné, že se s ní Luky třeba brzy rozejde až ho omrzí, ale s Martym mohou zůstat přátelé napořád. Kdoví...

Škola. Práce. Deštivý a chladný podzim. Právě toho se oba báli. Vídali se teď čím dál méně. Přes týden býval Luky dlouho v práci a pak až do večera musel pomáhat otci s řemeslnickými pracemi na domě kde bydleli nebo všelijak opravoval a vylepšoval své milované auto. A o víkendech zas Nela většinou někde koncertovala. Začali si vzájemně vyčítat, že se tak málo vídají, ale ani jeden neustoupil. Naštěstí to zatím příliš nevadilo. Přitažlivost mezi nimi byla pořád silná. Po každé rozepři se usmiřovali v posteli. Nezačínal to vždycky jen on, ale i Nela ho často sváděla. Na Martyho radu, aby ze sebe nedělala jen sexuální objekt zapomněla nebo jí už byla fuk. Chtěla Lukyho, šíleně ho chtěla. Chtěla jeho tělo i srdce, ale do toho druhého se jí pořád nedařilo proniknout (alespoň si to myslela) a tak se spokojila jen s tím prvním aby z něj měla aspoň kousek. Věděla, že Marty ani ostatní známí by jí tento přístup neschválili, ale láska je slepá. A Nela si říkala, že narozdíl od bývalého ji Luky přece nepodvádí ani netýrá tak proč by se mu měla vyhýbat a bránit se citu, který k němu chová? To, že zaboha nemohla uhodnout, jestli ji také miluje nebo ne ji sice štvalo, ale zároveň ještě víc přitahovalo. Chtěla tomu hrdému chlapečkovi proniknout do srdce. A podvědomě někde v hloubi duše chtěla ještě něco – ublížit mu, zranit ho. Jaký je to asi pocit když se vám konečně podaří někomu ublížit namísto toho aby si ti ostatní pořád pohrávali s vámi? A pak v něm jednou probudila žárlivost a bylo to tak zvláštní...

"Táta chce abych s ním jel na měsíc pracovat na Slovensko."

"Hm." (To přece nevydržím).

"Vůbec se mi nechce, ale potřebuju si něco přivydělat, chápeš, ne?"

"Řekla jsem snad, že to nechápu?" zavrčela.

Objal ji kolem ramen. "Nebuď taková...pořád lepší než abych zmizel na rok, hm? Víš...o tom se už taky mluvilo, nechci ti dělat starosti, ale ani ti nic zatajovat."

"Jak to myslíš – na rok?"

"Bratránek se zmínil o nějakým skvělým kšeftu v Německu. Ale zatím jsme se na ničem nedomlouvali, padla jenom zmínka."

"A ty bys něco takovýho vzal?"

"To záleží na spoustě okolností. Ale teď mluvíme jen o měsíci, ne? I tak ti budu často volat a psát."

"Jo, to znám."

"Ty jsi ke mně občas tak nespravedlivá, uvědomuješ si to?" Pohladil ji po vlasech a přitáhl její obličej k svému. "Víš přece, že se mi bude strašně stýskat?"

"Po mně nebo po mým těle?"

"Nelly...Mám tě rád. Ty mi to nevěříš, viď? Hlupáčku. Možná tě mám rád víc než ty mě."

"To bych poznala."

"Tak se musíš víc snažit." Smutně se usmál a pak ji zahrnul polibky. Bláznivě se objímali a líbali. Rychle oddechovala, rukama mu vášnivě přejížděla po zádech. "Já se tě snad nikdy nenabažím."

"Slib mi, že to ten měsíc vydržíš."

"Slibuju, ale bude mi bez tebe tak prázdno. Nenávidím odloučení."

"Já taky. Bude se mi stejskat, Nelly. Po tobě, ne jen po tvým těle."

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře