2+1 VIII.část

7. únor 2008 | 13.23 |
› 

"Marty, já za ním nejdu. To bych se rovnou mohla připlazit po kolenou."

"Já taky neříkám, že se máš vrátit do hospody. Vím, že tě můj návrh asi znechutí ba přímo zděsí, ale můžeš přece zůstat u mě, rozhodně je to lepší než abys tady pochodovala v tom sibiřským mrazu a stopovala auta."

"Hlupáčku...proč by mě to mělo znechutit? Já vím, chovala jsem se k tobě poslední dobou hrozně ani jsem nebrnkla, ale..."

"Já se nezlobím," přerušil ji jemně. "Ale rozhodni se rychle." Začalo totiž hustě sněžit a zvedl se mrazivý velmi nepříjemný vichr. Položila mu ruce kolem krku aby se zahřála. "Proč jsi na mě vždycky tak hodnej?"

"Protože tě miluju. Už od začátku, ale to ty víš, viď?"

"Já tě taky miluju. Ale jinak než Lukyho, já...Vždycky jsem po tobě podvědomě toužila."

"No tak. Je úplně na tobě jak se nakonec rozhodneš. Ale teď bys fakticky měla jít ke mně."

Přitiskla svou tvář k jeho. Celá hořela ačkoli byla krutá zima. Nela ale pokaždé cítila jaké lidské teplo z Martyho vyzařuje a asi proto jí s ním bylo tak fajn. Jemně ji vzal pod paží a pomáhal jí skrz protivnou vánici k bytovce kde momentálně sám bydlel.

Dal jí tričko na spaní, uložil do postele a přinesl horké kakao. Zvědavě se rozhlížela po jeho pokoji. Byl dokonale uklizený a celý jako ze škatulky dokonce i povlečení na posteli bylo andělsky čisté a voňavé. V Lukyho pokoji se vždycky válela spousta krámů a peřiny šly cítit potem a kouřem.

Marty seděl u ní a hladil ji po ruce. "Chová se ke mně hnusně," prohlásila zničehonic.

"To není pravda. Ale na tu oslavu tě měl vážně vzít."

"Hlavně si nemysli, že jsem s tebou jen proto abych mu ublížila. Prostě si myslím, že z toho vztaju musím vycouvat ještě dřív než odjede pryč.

Víš, aby to tak nebolelo."

"Bude to bolet, Nelo. Ale já se o tebe postarám."

"Marty...nevím, co ti mám na to říct. Jsi neuvěřitelně hodnej a přitom bys vůbec nemusel. Nemáš ke mně povinnost."

"Tak neříkej nic. Já jsem spíš blbej než hodnej. A s tou povinností...Všichni jsme zodpovědní za toho koho milujeme."

"Luky ne."

"Luky před zodpovědností prchá, protože mu to ještě nedochází. Jestli mám být já tou příčinou kdy si konečně uvědomí, že tě miluje a dokáže ti to tak budu jedině rád. Nechci vám stát v cestě. Nevzal jsem tě k sobě proto abych vás rozdělil."

"Marty!" vykřikla zděšeně. "Jak to můžeš sakra říct? To ani trochu nemyslíš na sebe?! Obětuješ svoji lásku pro Lukyho a mě? Promiň, ale to je fakt mimo."

"A co mám teda dělat?"

"Proč si tak ubližuješ? Už mi takovýhle věci neříkej. Víš, že tě svým způsobem miluju." Líbali se. Objímali. Hladili. Ale celé to bylo prodchnuté zvláštním smutkem. Nakonec usnuli vedle sebe aniž by se jeden druhého pokusil svést. Nela se k Martymu tiskla jako ke svému zachránci. Jak směšné, pomyslela si. Marty je úplně normální kluk. No, vlastně trochu cvok. Ale je jí s ním dobře. Jeho hlas je sladkej a jeho doteky plné něhy. Věděla, že by jí nikdy nedokázal ublížit. Nehledala snad někoho takového?

S rozbušeným srdcem přešlapovala před brankou domku kde bydlel Luky s otcem. Měla tam pár svých věcí, které si chtěla odnést k Martymu. Chce být teď jenom s Martym. Doma by to nebylo ono. Věděla, že rodiče nebudou protestovat když načas zůstane jinde pokud teda bude pravidelně chodit do školy a nezhorší si prospěch.

Chvilku trvalo než si jí Lukyho táta, který zrovna něco opravoval na dvoře, všiml. "Ale, dobrý den, slečno." Vždycky jí vykal. "Vy jste dnes nespala tady?"

"Ne, nevracela jsem se s Lukym. Je doma?"

"Myslím, že je u sebe v pokoji." Otevřel Nele branku a ona rozechvěle vešla do domku a nahoru po schodech k Lukyho pokoji. Postával u okna a hned se otočil když vešla.

"Jdu si pro věci," oznámila stručně. Měla u něj pár věcí na spaní.

"Tys včera nešla domů," řekl ostře.

"No, těch 8 kiláků asi ne."

"Šla jsi k Martymu," pokračoval útočným tónem. "To je teda pěkně trapná pomsta za to, že jsem si "dovolil" vyrazit s klukama."

"To není pomsta, ale osud. My dva stejně nemáme budoucnost." Mluvila klidně a stejně naoko klidně házela věci do tašky. Ale v Lukym to vřelo. Nejen, že se cítil poníženě, ale něco podobného už jednou prožil. Myslel si, že by to byla pěkně blbá náhoda kdyby se zas dostal do podobné situace. A teď to přišlo. Měl chuť Nelu zabít.

"Ty zatracená mrcho," řekl hlasem zastřeným bolestí. "Takže tys celou dobu jela po Martym."

"Po nikom jsem nejela. Je to moje rozhodnutí."

"Ty jdeš k němu?"

"Jo."

Přiskočil k ní. Na okamžik se Nele zdálo, že ji Luky uhodí. Zřejmě to chtěl v první chvíli udělat, ale nakonec ji jen hrubě hodil na postel. Sklonil se těsně k ní. "Ty děvko." Bylo to jako plivnutí.

"Luky," řekla zmateně, "prosím, uklidni se. Copak se nemůžeme rozejít na úrovni?"

"A tomu říkáš úroveň, hned při prvním problému svést mýho nejlepšího kámoše?"

"Nesváděla jsem ho. Luky, pusť mě."

"Ne, ještě mi dlužíš včerejší noc, tu, co jsi byla s ním." A když se s ní hned na to divoce pomiloval, cítila celou dobu něco mezi ponížením a neovladatelnou rozkoší. Ve vlnách se jí rozlévala po celém těle. Vnímala ho, protože v té chvíli nebyla ona, nebyly žádné myšlenky ani hlas srdce, ale jen tělo. Když skončili, snažila se Lukyho obejmout. Prudce ji odstrčil. Bolelo to. "Luky..."

"Jdi už. Jdi za ním."

Pohlédla mu hluboko do zelenkavých očí. "Proč jsi mi nikdy neřekl to, co jsem chtěla slyšet? Třeba by to pak dopadlo jinak."

"Třeba ne." Otočil se a čekal až se obleče. Nedal jí ani polibek na rozloučenou dokonce ani když sepřed chvilkou milovali.

"Jsi bezcitný zvíře," prohodila na odchodu. "Zamysli se nad sebou."

"Proč bych to dělal. Teď, když jsem tě ztratil."

Když za sebou zabouchla dveře, "bezcitný zvíře" kleslo na postel a rozplakalo se. Všemi póry svého těla do sebe nasával vůni, která po ní ještě ulpívala na peřinách. Mozek i srdce měl ochromené bolestí. Věděl, že s tím, co se teď stalo se prostě nesrovná. Už mu na ničem nezáleželo. Ono většinou už na ničem nezáleží když vám odejde kus srdce. Teprve teď trpce litoval, že si jí byl příliš jistý. Že si jí nevážil. Že je takovej blbec. Nejsi skvělej frajer, Luky, řekl si. Jsi totální nula. A je strašně smutné, že ti to muselo dojít zrovna takovým způsobem.

Nela byla s Martym. Bylo jí s ním hezky. Marty byl fajn. Jeho povaha byla báječná. A miloval ji. A když se spolu milovali i fyzicky bylo to krásné. Jenže přitom necítila vzrušení ani lásku ačkoliv Marty byl skvělý milenec, kterého by si přála snad každá alespoň trochu romantická dívka.

Když se s Nelou miloval rozhodně neměl ve zvyku si co nejrychleji stáhnout kalhoty a hupsnout na to jak to poprvé vyčítala Lukymu. Vlastně jejich spojení co nejdéle oddaloval aby ji mohl co nejvíc hladit a líbat. Jeho ruce jí přejížděly po těle, pomalu a dráždivě. Konečky prstů se jí dotýkal na obličeji. Sklonila hlavu a vyhnula se jeho pohledu. Měla strach vidět tu oddanou lásku v jeho očích a taky nechtěla aby on viděl pevně zakořeněný smutek v těch jejích. Horce ji líbal na krk a ramena. Jazykem se mazlil s jejími bradavkami, ale nikdy by jej nenapadlo kousnout ji nebo něco podobného jak to občas škádlivě dělal Luky a doháněl ji tím k nejvyšší rozkoši. Pro Martyho bylo Nelino tělo téměř něco posvátného, něco s čím se musí zacházet co nejopatrněji. A po nekonečně dlouhém mazlení se spolu mlčky milovali. Soustředil se hlavně na její pocity, ale uhodnout je bylo těžké, protože měla zavřené oči a téměř nedýchala. "Tobě se to nelíbí," mumlal a líbal ji ještě hlouběji.

"Líbí...Šíleně se mi to líbí," odpovídala nezřetelně.

Teprve když se slabým zasténáním došel k vrcholu a jejich těla se rozdělila, Nela se k němu pevně přitiskla. Zamyšleně ji hladil po vlasech a ona ho líbala na hrudník. "Strašně mě mrzí, že i když jsem v tobě tak ty jsi tak daleko..."

"To není pravda, Marty, copak do mě vidíš?"

"Právě, že ne a proto je mi jasný, že jsi celou dobu myšlenkama u něj."

"Marty, miláčku, netrap mě," šeptala a tentokrát ona ho s neuvěřitelnou něhou a trpělivostí hladila a líbala. "Teď jsme přece jenom my dva."

"Slibuješ?"

"Jasně. Slibuju." Sliby chyby.

Nela se nedokázala vyhnout tomu aby vztah s Lukym a vztah s Martym nesrovnávala. Bylo to jako srovnávat dva tématicky odlišné filmy. Život s Lukym byl jako akční snímek plný zápletek, rychlosti a přestřelek. Sice vás to baví, ale po čase máte chuť na něco klidnějšího. A tak život po boku Martyho byl pro změnu jako příjemná a hezká pohádka ve které se nic moc vzrušujícího neděje a tak trochu nudí. Anebo to bylo jako když se feťák vzdá drogy a toho divokého stylu života a začne žít jiný, klidný a v bezpečí, zároveň v něm však zůstává podvědomá touha zase si drogu vzít. A Nela se své "závislosti"pořád ještě nezbavila a jakmile měla první příležitost si svou "drogu" zase vzít tak to udělala.

Byloto na začátku jara. Martyho skolila pořádná chřipka. Nežádal ji o to, ale Nela se o něj s dojemnou citlivostí starala. Stále ho překvapovalo kde se v té drobné dredařce s hromadou piercingů a náušniček bere tolik něhy. Jenže byla to taková smutná něha.

V pátek jí volal Vláďa, jestli by nevyrazili do klubu. Nejprve chtěla odmítnout, ale Marty ji přemluvil ať jde. Nechce aby kvůli němu seděla celý víkend doma a vařila mu čaje. Stejně je unavený z horeček a usne už brzo.

Seděla v klubu s celou svou kapelou. Po chvíli si všimli, že přišel Luky a s ním nějaká holka. Sedli si poblíž jejich stolu. Kluci z Greedy se s ním normálně bavili, proč taky ne, ale Nela ho ani nepozdravila. Chtěla se přes to přenést jenže ji doslova bolelo u srdce když ho viděla s jinou. Do očí se jí nenápadně tlačily slzy smutku i vzteku. A hlavně šíleně žárlila – jak tam může sedět s tou nánou?! Byla to zmalovaná odbarvená blondýnečka atakové Nele odjakživa pily krev. Týralo ji pomyšlení, že si ta holka teď může užívat s Lukym, jasně si představovala jak se s Lukym líbají a milují, nesnesla myšlenku na to, že s ní Luky v noci vleze do postele a bude se s ní celou noc vášnivě milovat a mazlivě si s ní povídat. Z nějakého důvodu Nelu nenapadalo, že Luky možná cítí to samé když myslí na ni a na Martyho.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře