2+1 X.část

10. únor 2008 | 13.40 |
› 

Ona to nedělala ze zoufalství tak jako ty, prostě to měla v genech. Nikdy nedozrála, chtěla se celej život jenom bavit. Jak víš, táta žije už celý roky sám. Ano, odešla od nás, opustila nás kvůli těm svým chlapům. Už když jsem byl úplně malej, často nebyla doma. Někdy se vypařila na pár dnů dokonce i týdnů a pak se zas vrátila. Když jsem byl malej tak jsem ji zbožňoval, protože byla mnohem veselejší než můj otec. Není divu, on se kvůli ní trápil a ona naopak žila ten svůj bezstarostnej život. Taky mě měla svým způsobem ráda, ale neměla žádné mateřské pudy.Snad mě brala jako hračku – když měla náladu tak se o mě starala když chtěla odejít za nějakým svým chlapem tak mě prostě odložila.

Začal jsem chodit do školy a spolužáci na mě pokřikovali: "Hele, tvoje máma se prý tahá s chlapama!" Víš, že tady na vesnici se nic neutají. Moje drahá maminka byla skvělým terčem vesnických drbů a já ani nevěděl co to znamená "tahat se s chlapama". Začalo mě zajímat kam tak často odchází, ale táta i matka mě pokaždé nějak odbyli.

Možná tě zajímá jak to s ní taťka mohl tak dlouho vydržet. Zůstal s ní dokud sama nakonec neodešla. Myslím, že ji hodně miloval. Byla krásná, veselá a navíc pořád cítil potřebu se o ni starat, protože je o mnoho mladší než on. Pokud vím tak ji nikdy nezmlátil jak by to udělala spousta tak veřejně podváděnejch chlapů. Párkrát se ale strašně rafli když se zas vrátila z nějakýho několikadenního tahu, já poslouchal za dveřmi a konečně mi začalo docházet o co jde. Nejhorší bylo když se i ke mně donesly klepy typu: "Chudák kluk, jeho máma je taková kurva!" Tady na vsi si nikdo nebere servítky když jde o takové věci. To už jsem věděl, co to znamená slovo kurva a strašně jsem se styděl. Nevěřila bys kolikrát jsem usínal s pláčem z toho děsnýho ponížení a z toho jakou mám rodinu. Sousedi, kteří nás propírali taky nejsou svatí, ale jenom moje máma se ani neobtěžovala aspoň něco zatajit. Tvrdila, že na ty zaprdlé vesany kašle a byla tady znuděná.

Když mi bylo 13 tak od nás definitivně utekla. Občas zavolá nebo mi pošle přání k narozeninám a na Vánoce. Nepřijela sem za mnou ani jednou a to už je 8 let. Párkrát mě zvala k sobě, bydlí ve velkým městě na druhým konci republiky, ale já tam jet nechci. Nedokážu jí odpustit, že nás s tátou takhle sprostě nechala. Když zmizela dostával jsem se zrovna do puberty a chtěl jsem u sebe oba rodiče, aby mi pomáhali. Jednu dobu jsem byl dokonce přesvědčenej, že odešla, protože jí lezlo na nervy jakej jsem protivnej a tehdy blbej uhrovitej puberťák, ale teď už vím, že za její odchod nemůžu.

Ani táta za to nemůže, vždyť se k ní vždycky choval pěkně a trpělivě. Ale narozdíl ode mě si to pořád dává za vinu, že nás opustila. Podle mě je to kvůli její špatný a nevyzrálý povaze. Každopádně se z toho taťka nikdy nevzpamatoval. Snad by bylo lepší kdybychom taky odtud odešli, ale táta tvrdí, že nebude utíkat. Ačkoli nejprve se styděl jít tady jenom do hospody. Ale chlapi z vesnice a z jeho práce ho vzali mezi sebe, protože zjistili, že je správnej a dříč. Sem tam teda chodí s chlapama na pivko, ale jak víš, hlavně je skoro pořád doma a něco kutí. Od té doby, co matka odešla už žádnou ženskou navážno neměl, úplně na to rezignoval a stáhl se do sebe.

Fajn, a co já? Hluboko ve mně bylo přesvědčení, že jsou všechny holky stejně pitomé. Když jsem byl starší a objevil jsem sex tak jsem si zas říkal, že jsou všechny holky děvky. Přitom jsem děvkařil spíš já, nedal jsem žádné šanci ji víc poznat, protože mě to nezajímalo. Několik mi jich vlezlo do postele samo a to mě utvrdilo ještě víc. V sobě jsem jako každej ješitnej puberťák chybu samozřejmě neviděl. Neměl jsem se s nimi tak tahat, ale to je už jedno.

Jo, nakonec jsem se zamiloval, bylo mi 17. Ona byla strašně milá a chytrá, ne sice přímo krásná, ale bylo mi s ní neuvěřitelně fajn. Byla to první holka se kterou jsem chodil dýl než pár týdnů, nakonec nám to vydrželo 2 roky. Byl jsem tak rád, že s ní můžu bejt, že jsem se na ni upjal až moc. Asi ji to svázalo a samozřejmě nabrala opačnej směr. No, podvedla mě s jedním kámošem. Okamžitě byl konec, nehodlal jsem se zachovat jak táta. To byla poslední kapka. Bylo mi to jasný – opravdu jsou všechny mrchy. Taky jsem se začal zas kurvit. Sehnal jsem si skvělý skejťácký hadry, obarvil si hlavu a lámal jim srdce.

A pak ses objevila ty. Ani ses netajila, že jsi stejná úleťačka jak já, pohrávala sis se mnou. Nevěděl jsem, co od tebe čekat. Říkal jsem si, že si s tebou během turné užiju a pak to ukončím. Jenže...nevím proč, začal jsem k tobě cítit mnohem víc než jsem chtěl. Byla jsi taky smutná a zklamaná, potřebovali jsme se navzájem, ale pořád ještě jsem se nemohl rozhodnout. A pak už bylo pozdě. Váhal jsem moc dlouho a ty ses sblížila s Martym. Když jsi mi řekla, že jsi u něj přespala a že tam zůstaneš neuvěřitelně mě to porazilo. Okamžitě se mi vybavilo to, co se tehdy stalo s mojí bývalou a tím kámošem a bylo to tím horší, že jsem vůbec nečekal, že se ještě někdy dostanu do takové situace."

Konečně se k Nele otočil a pohlédl na ni smutnýma očima. "Ale stejně tě miluju, víš?"

Vzala ho za ruku. "Proboha, Luky, mě to tak šíleně mrzí. Netušila jsem, že je to s tebou takhle."

"Já tě neprosím aby ses ke mně vrátila. Teď už všechno víš a rozhodni se jak chceš. Chtěl bych akorát jednu jedinou věc – abysme si dnes někam vyrazili. Mohli bysme zajít na jeden kopec tady za vsí, často tam chodím přemejšlet o svým podělaným životě a koukám přitom na hvězdy. Vidím jak jsem proti nim nepatrnej a říkám si, že bych neměl bejt tak nafoukanej."

Nepatrný proti hvězdám. Přesně tohle říkal Marty. Nelu píchlo u srdce. Měla by Lukymu co nejdřív říct, že musí zůstat s Martym, protože čeká dítě a on ji požádal o ruku. Teď, když jí Luky všechno pověděl, má právo aby mu taky řekla všechno. Jenže...Teď ne...Zajdou spolu na kopec a Nela si utřídí myšlenky a pochybnosti, které se jí honily hlavou.

Leželi si v náručí, nad nimi se třpytily mlčenlivé hvězdy. Oni taky mlčeli, nebylo už co říct. Před chvílí si všiml krásného prstenu, který dostala od Martyho. Řekla jen, že si ji chce vzít, o svém těhotenství se nezmínila. Luky si setřel slzy, které se mu proti jeho vůli nenápadně objevily v očích.

"To je dobrý," řekl, ale znělo to dost zničeně.

"Mnohem raději bych si vzala tebe," vyhrkla bezmyšlenkovitě. Celá ta situace ji drásala. Když byla s Martym nechtěla ublížit Martymu. Když byla s Lukym nechtěla ublížit jemu.

Kolem pasu ji vedl k autu, které zaparkoval pod kopcem. Pomalu jeli neosvětlenou silnicí zpátky do osady když náhle zaslechli řev nějakého jiného auta a pak Lukyho oslepily reflektory. Snažil se strhnout vůz na kraj, ale protijedoucí auto bylo příliš rychlé. Odmrštilo je pryč z cesty. Lukymu to připadalo jako celé hodiny než konečně s šíleným rachotem jejich auto zastavilo na nějaké louce. Převrátilo se na bok.

Luky otevřel oči. Ještě necítil žádnou bolest, ale jeho mozek byl jako ochrnutý. Myslel jenom na Nelu. Snad se jí nic nestalo. Ale když na ni pohlédl, srdce mu málem přestalo tlouct šokem. Silně krvácela, doufal, že její rána na čele není moc hluboká, věděl, že z povrchových ran často teče víc krve než z těch hlubokých, ale co když v tomto případě ne? "Nelly," zavolal cizím dutým hlasem, "slyšíš mě? Musíme odtud hned vypadnout, slyšíš, zvládneš to?!"

Vyděšeně na něj pohlédla, díkybohu byla při vědomí, ale rychle ztrácela barvu z obličeje. "Bolí to...šíleně...," zamumlala ztěžka.

"Co? Hlava?"

"Ne ne, mám zaklíněnou nohu...Luky, prosím..."

Nohu měla v nepřirozeném úhlu zkroucenou pod sedadlem takže se nemohla dostat pryč. Bylo to všechno na Lukym, jestli se mu podaří ji v té rychlosti a vypětí vyprostit. Měl za ni zodpovědnost. Poprvé si něco takového uvědomil a pot mu stékal v hustých proudech do očí. Chvatně si je otřel a přiblížil se k Nele aby ji měl na dosah. "Miluju tě," zašeptal a roztřesenýma rukama se pokoušel vyprostit jí nohu zpod sedadla.

"Strašně to bolí...necítím nic jinýho než tu bolest," oddechovala přerývaně.

"Ty to zvládneš, Nelly, nesmíš mě zklamat. Mysli na to, že tě miluju a pomůžu ti." Ruce se mu chvěly víc a víc, byl zalitý potem, cítil nevolnost, rty si rozkousal do krve. Konečně ji objal kolem pasu a napůl vynesl, napůl vytáhl z auta. Nesl ji v náručí co nejdál od něj kdyby náhle vybuchlo. Teprve když se oba zhroutili do studené trávy, měl pocit, že se propadne někam do tmy, ale nemohl, v dálce slyšel sirénu sanitky a chtěl s Nelou počkat dokud nebude u nich.

"Já nemám nohu!" vyhrkla najednou, úplně zpitomělá těžkým otřesem. Oči měla divně zakalené, pleť na tváři připomínala bílý potrhaný papír.

"Jistěže máš, uklidni se," prosil ji. Cítil, že i když Nelu tiskne k sobě tak ji ztrácí, přicházela o vědomí a kromě teplé krve, která jí tekla z čela, bylo její tělo chladné jako led. "Nelly, prosím tě, ne!" vykřikl a pak i jeho zahalila milosrdná tma.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře