Betty MacDonald: Co život dal a vzal

12. leden 2011 | 12.31 |

Sebrané paměti oblíbené americké humoristické spisovatelky vyprávějí o jejím životě poté, co se vrátila ke své rodině po rozvodu s prvním manželem s nímž žila na odřízlé slepičí farmě v horách a napsala o tom také velmi oblíbenou knihu Vejce a já. Tato sbírka memoárů se skládá ze tří části-Kdokoli může dělat cokoli, Morová rána a Dusím se ve vlastní šťávě. V první části Betty vzpomíná na dobu hospodářské krize v USA na začátku 30.let 20.stol., kdy se vrátila k rodině do Seattlu. Díky své akční sestře Mary měla spoustu zaměstnání, nejčastěji administrativních v kanceláři. Sebeironicky popisuje, jak si často připadala neschopná a nechápala smysl své práce a krušné začátky s těsnopisem a psaním na stroji. Vzpomíná na své šéfy a příjemné i podivínské kolegy. Ačkoli byla rodina chudá a "34krát za sebou mívali sekanou" všichni si udržovali optimismus a pospolitost. V necelých 30 letech Betty onemocněla tuberkulózou, tehdy rozšířenou a smrtelnou nemocí. Když to lékař zjistil, byla okamžitě poslána do dobročinného sanatoria (nemuselo se tam platit) v Borovicích. O této dramatické části jejího života vypráví v druhé části-Morová rána, která je asi nejdojemnější. Pacienti po nástupu do sanatoria museli dodržovat absolutní klid. Nesměli nikam chodit a dokonce si v posteli ani číst a psát. Dostávali však vydatná jídla, protože jedním z příznaků TBC je rychlý úbytek váhy. Každý pokrok-jako smět si denně 15 minut číst nebo psát dopisy byl důvodem k velké radosti. Betty se zde nejvíce sblížila s mladičkou Japonkou Kimi (ve skutečnosti se jmenovala Monica Sone), která se také vyléčila a později stala spisovatelkou. Betty a Kimi dodržovaly kázeň a zachovávaly si dobrou náladu humorem (byť mnohdy černým), ale byly zde i pacientky, které nedodržovaly řád, čímž se jim přitížilo nebo se jen litovaly. A bohužel tu občas umíraly i děti...Po několika měsících se mohla Betty odstěhovat na ambulantní oddělení, kde mohla sama chodit do jídelny, do místního kina a na občasné procházky. Mezi terapii patřily také ruční práce. Morová rána je místy smutné, silné, ale i hořce vtipné vyprávění. 
Poté, co se Betty po 8 měsících vrátila domů a mohla zase pracovat, potkala v zaměstnání svého druhého manžela Dona. O životě s ním a jejími dvěma dospívajícími dcerami z prvního manželství vypráví v poslední části-Dusím se ve vlastní šťávě. Rodina se přestěhovala na ostrov Vashon, který byl sice jen krátkou cestou pramicí od Seattlu, ale svébytný a divoký, často zde byly zuřivé bouře a kruté zimy. Betty však s láskou vzpomíná na procházky po pláži, sbírání mušlí, večírky s místními, adaptaci na dům, kde zprvu nic nefungovalo, zvířata, která s nimi žila, včetně mývalů a kachen, vlastní zahrádku a další příjemné i méně příjemné aspekty života na ostrově. Na konci knihy se zamýšlí a vzpomíná na dospívání svých dcer Anne a Joan.
Její memoáry opravdu stojí za to si přečíst. Jsou plné laskavého humoru a optimismu a v ČR je tato autorka velice oblíbená. Sbírka Co život dal a vzal se v anketě Kniha mého srdce umístila na 8.

místě, Vejce a já na 13.

Více o autorce:
Narodila se jako Anne Elizabeth Campbell Bard 26.března 1908 ve městě Boulder, stát Colorado. Měla 4 sourozence (pátá sestra zemřela v dětství) a jednu dívku adoptovali, když byli starší. Otec Darsie byl důlní inženýr a rodina se kvůli jeho práci často stěhovala. Nakonec se usídlili v Seattlu, stát Washington. Když bylo Betty 12, tatínek zemřel, ale často zmiňuje, že rodina si udržovala optimismus a pohodu, i když nikdy neměli moc peněz. V domě byli neustále různí příbuzní, přátelé a zvířata. Nejbližší vztah měla se svou o 4 roky starší sestrou Mary Bard Jensen (1904-1970), která se také stala spisovatelkou a mj.napsala oblíbenou knihu Slasti a strasti života s doktorem, jenž byla i zfilmována. 
V 18 letech se Mary provdala za prvního manžela Boba se kterým měla 2 dcery a žili na slepičí farmě. O 4 roky později se i s dětmi vrátila do Seattlu k rodině. Po propuštění z plicního sanatoria se seznámila se svým druhým manželem Donem a žili i s dívkami na ostrově Vashon kousek od Seattlu. 
Zemřela 7.února 1958 na rakovinu.
Kromě svých pamětí napsala i několik knížek pro děti ve kterých vystupuje kouzelná paní Láryfáry.

bmd
 

Obrázek je z fanouškovské stránky Betty MacDonald na FB.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Betty MacDonald: Co život dal a vzal blizenec®blbne.cz 12. 01. 2011 - 15:36