Béowulf

21. březen 2008 | 15.54 |

Překlad a komentáře: Jan Čermák
Vydal: Torst, 2003

Béowulf je nejstarší dochovaný starověký epos anglosaské Anglie. I přes mnohá bádání však zůstal jeho autor neznámý (patrně však vzdělaný klerik). Příběh však napsal později než se odehrává, v dobách kdy do anglosaské Anglie už dorazilo křesťanství. Společnost o které vypráví ale ještě uznávala polyteismus (uctívali více bohů). Autor je neodsuzoval a většinou se vyhýbal slovu "pohané". Přesto v příběhu o Bohu mluví jako o Hospodinovi nebo Všemohoucím. V básni se mísí severské a křesťanské tradice. Postavy prokazují všechny charakterové vlastnosti ceněné v germánské a severské tradici. Morální soudy jsou však často vynášeny z křesťanského hlediska. I Grendel je jako potomek bratrovraha Kaina zařazen do křesťanského žebříčku hodnot (Wikipedia).
Ačkoli autor je Angličan a epos je sepsán ve starověkém anglosaském jazyce, odehrává se na území Švédska a Dánska. Béowulf pochází z kmene Géatů, kteří žili na území dnešního Švédska a pomáhá Dánům. Jsou zde i zmínky o skutečných historických osobnostech, např. o géatském králi Hygelákovi nebo mercijském králi Offovi.
Co se týče jazykového stylu, epos ve velké míře využívá aliterace (na začátku verše-nebo několika slov-tento verš nemusí vždy používat rým-se opakuje stejná hláska nebo skupina hlásek) a kenningů (ustálené dvou i víceslovné spojení podst.jmen metaforického významu). Jméno Béowulf je spojením slov bear a wolf, tedy medvěd a vlk, znamená to, že hrdina měl kvality těchto silných odvážných zvířat.
Příběh začíná když jsou družiníci dánského krále Hródgára napadáni v královské hodovní síni netvorem Grendelem (původ jména dodnes nebyl objasněn), který je zabíjí a mrtvoly si pak odnáší do svého příbytku v bažinách. Géatský bojovník Béowulf se o nesnázích Dánů doslechne a se 14 družiníky jim připluje na pomoc. V boji Grendela porazí, ten je smrtelně zraněn a odplazí se zemřít do bažin. Celé království se raduje, ale bohužel předčasně-další noc se v hodovní síni objeví Grendelova matka, aby syna pomstila. Béowulf se s ní vydá do hlubin, kde svádí další boj. Pod vodou najde zázračný meč a tím nestvůru zabije. Pak od Hródgára dostane mnoho cenných darů a vrací se domů jako hrdina. Po smrti géatského krále získá trůn a vládne svému lidu moudře a statečně 50 let. Jeho lid je však ohrožen drakem, kterému nějaký otrok ukradl část pokladu, který drak střežil ve své slůji. Béowulf, již starý, ale stále hrdý a statečný se vydá s drakem bojovat. Jeho družiníci ale v rozhodující chvíli dostanou strach a z boje utečou. Zůstane jen Béowulfův synovec Wígláf. Po těžkém boji zemře drak i Béowulf, ten však umírá jako hrdina a jeho skutky budou ještě dlouho mezi lidem opěvovány.
Kromě této hlavní dějové linie je do eposu zahrnuto i několik příběhů o různých panovnících a jejich dobrodružstvích-ať už to byli tyrani (x Béowulfova moudrá a dobrá vláda) nebo lidé odvážní a čestní jako on. Celé vyprávění se pak opírá o vztah mezi tehdejšími panovníky a jejich družiníky, který byl tehdy typický-králové chránili své poddané a dobře je hostili, aby netrpěli nouzí, ale na oplátku družiníci museli za svého krále statečně bojovat a být mu věrni. Kdo z boje utekl nebo spřádal intriky vůči svému panovníkovi byl pokládán za slabocha a zrádce.
Jediný rukopis je nyní uložen v Britské knihovně a pochází ze sbírky sira Roberta Cottona. B. v češtině vyšel teprve ped 5 lety a překladatel Jan Čermák získal za překlad Cenu Josefa Jungmanna. Vydání doplnil studií a výkladovými poznámkami.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře