Geoffrey Chaucer: Canterburské povídky

13. duben 2008 | 17.47 |

GEOFFREY CHAUCER: CANTERBURSKÉ POVÍDKY

Překlad: František Vrba

Ilustrace: Karel Svolinský

Vydalo: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953


Slavné a významné dílo anglického středověku obsahuje 24 kompletních povídek, 3 byly nedokončeny nebo jsou z nich torza a původně jich mělo být 120. Vyprávějí si je pilgrimští poutníci (Pilgrimové jsou anglické náboženské hnutí) při své svaté pouti do Canterbury, kde chtějí navštívit hrobku zavražděného arcibiskupa Thomase Becketta. Aby jim cesta rychleji a zábavněji ubíhala, hostinský, který je provází, rozhodne, aby každý vyprávěl nějaký příběh (inspirace Boccaciovým Decameronem). Hostinský je též hlavním komentátorem.

Složení poutníků odráží skladbu středověké společnosti. Šlechtu reprezentuje rytíř s doprovodem, duchovenstvo kněz, mnich, abatyše a další, intelektuální svět lékař s právníkem, městský stav řemeslníci a nejnižší sociální stav, venkovské poddané, sluha nebo kuchař.

Každá povídka je jiná. Některé jsou romantické, jiné poučné, další zábavné až trochu vulgární. Jsou zde odhaleny slabosti lidské povahy a společenské konflikty.


Povídka rytířova: Romantický příběh o dvou mladících-přátelích, kteří se zamilují do stejné ženy a po mnoha útrapách se rozhodnou bojovat o ni na život a na smrt. Odehrává se v antickém Řecku.

Povídka mlynářova: Vypráví o nevěrné ženušce, která se zamiluje do studenta, který bydlí v domě jejím a jejího manžela v podnájmu. Rozhodnou se z manžela udělat blázna, aby si spolu mohli nerušeně užívat.

Povídka šafářova: Rozverné vyprávění o dvou studentech, kteří navštíví zlodějského mlynáře, ale nakonec se jim podaří ho obelstít a zašpásovat si i s jeho manželkou a dcerou.

Povídka kuchařova: Nedokončena.

Povídka juristova (v dnešní řeči jde o právníka): O krásné křesťance Konstanci, která díky své víře a odvaze překoná mnohé nástrahy.

Povídka lodníkova: O proradném mnichovi, který svede manželku svého blízkého přítele. Ta se ale nakonec ze všeho hbitě vymluví.

Povídka abatyše: Smutné vyprávění o malém chlapci-katolíkovi, který je pro svou víru zabit v židovském ghettu. I po smrti ale zpívá píseň o Panně Marii a odchází do nebe do její náruče.

(V Chaucerově době kolovala celá řada podobných vyprávění, vymyšlených k ospravedlnění nebo dokonce k podnícení barbarských protižidovských výtržností).

Skládání o panu Thopasovi (povídka Chaucera samotného): Parodie na feudální rýmovačky o statečných rytířích. Ostatním se povídka nelíbí a tak jim autor poví příběh v próze o muži, kterému se v jeho nepřítomnosti vloupají do domu jeho nepřátelé a napdnou jeho ženu a dcerku. Muž se jim chce krutě pomstít, ale jeho moudrá a jemná manželka ho přesvědčí, aby jim ve jménu křesťanské mírnosti odpustil.

Vyprávění mnichovo: Vypráví o skutcích zlých lidí, kteří si dlouho žili v klidu a přepychu, ale nakonec na své činy doplatí nebo o lidech, kteří se nechali oklamat zlem. Hovoří např. o Luciferovi, Adamově vyhnání z ráje, Herkulovi, Neronovi, Krésovi a dalších slavných mytologických osobách.

Povídka kněze jeptišek: Poučná bajka o kohoutovi, jeho družce a prohnaném lišákovi.

Povídka doktora medicíny: Odehrává se ve starém Římě a je to tragický příběh o muži, který raději zabil svou dceru než aby ji musel vydat do rukou jejího proradného krutého nápadníka.

Povídka odpustkáře: Zobrazuje odpustkáře jako pokrytce, kteří kážou proti hříchům, ale sami si vesele užívají a klamou lidi tím, že čím větší odpustek jim darují tím lépe se smažou jejich hříchy. Druhá část vypráví o třech kumpánech, kteří najdou poklad a ačkoli si nejprve slibují, že se o něj spravedlivě podělí, místo toho se úskočně navzájem povraždí.

Povídka ženy z Bath: Další rozverné vyprávění, tentokrát jej vypráví postarší žena, která měla 5 manželů a na každého z nich vzpomíná. Je prostá, ale není uťáplá a nesouhlasí s tehdejším názorem, že ženy by měly být tiché, mírné a hlavně cudné a neměly by si užívat života.

Povídka fráterova (v dnešní řeči kazatel, farář): Bere si na mušku středověké biřice, tzn.zbrojnoše, kteří cestovali zemí a vybírali od lidí, kteří byli prohlášeni za hříšníky, tučné odpustky. Neštítili se ani obrat chudé vdovy. Biřic v povídce na své cestě potká ďábla a ten si ho za trest vezme do pekla.

Povídka půhončího (biřic): Fráterova povídka ho rozčílí a na oplátku vypráví o pokryteckých žebravých farářích, kteří navštěvovali své farníky a nenápadně po nich loudili peníze i dobré jídlo.

Povídka studentova: Další romantický příběh. Odehrává se v Itálii (inspirace romantickým italským básníkem Petrarcou, kterého znal Chaucer snad osobně). Hlavním hrdinou je mladý panovník, který si za manželku vybere chudičkou, ale krásnou a hlavně věrnou dívku, která ho hluboce miluje a je mu zcela oddána. Udělá, co mu na očích vidí, ale on stále o její lásce pochybuje a všelijak ji zkouší. Dívka však ve všech jeho zkouškách (i trpkých) čestně obstojí. Tato povídka se mi líbila nejvíc.

Povídka kupcova: Opět o nevěrné ženušce. Tentokrát je paroháčem stárnoucí rytíř, který si vezme za ženu mladé děvče a to se zamiluje do rytířova sluhy. Stejně jako v Povídce mlynáře, společně vymyslí, jak jejího manžela obelstít, aby si mohli užívat.

Povídka panošova: Odehrává se v tatarském bohatém království, ale nedokončena.

Povídka statkářova: Romantický příběh o mladé manželce rytíře, která trpí tím, že její muž často jezdívá dobývat vzdálené země. Mohla by si sice mezitím užívat s mladým panošem, který je do ní bláznivě zamilován, ale ona jej odmítá a touží jen po svém rytíři.

Povídka jeptiščina: Vypráví o statečné křesťance Cecilii v dobách, kdy v Římě byli křesťané pronásledováni. Ona však dokáže ke své víře přivést další lidi. Nakonec ji k sobě povolá římský prefekt, který chce, aby se obrátila k pohanským bohům. Ona odmítá, je mučena, ale mučením netrpí. Ani katovi se nepodaří stít jí hlavu. Zraní ji však a ona po třech dnech umírá a v místě jejího domu tehdejší papež vysvětí chrám boží.

Povídka sluhy kanovníka: Bere si na mušku tehdejší módu alchymistů. Alchymie (které se tehdy říkalo zlatodějství) byla v Anglii tak rozšířena, že král Henry IV proti ní vydal na začátku 15.stol. parlamentní zákaz.

Povídka kolejního správce: Moralistický příběh o mluvící bílé vráně, která svému majiteli (slunečnímu bohu Phoebovi) poví, že ho jeho žena podvedla. Zhrzený muž manželku zabije, ale je rozzlobený i na vránu, že mu to řekla. Za trest ji zbaví daru zpěvu a řeči a její bílé peří promění navždy v černé, od té doby jsou vrány černé a umí jen krákat.

Povídka venkovského faráře: Prozaický text ve formě náboženského traktátu. S velkou podrobností rozebírá sedm smrtelných hříchů (pýchu, závist, hněv, lenost, lakomství, obžerství a smilstvo).


O autorovi: G.C. se narodil pravděpodobně roku 1340 a zemřel o 60 let později. Pocházel z bohaté obchodnické rodiny, jeho otec byl dovozcem vína. V době kdy žil zuřila dlouhá válka Anglie s Francií. Když bylo Chaucerovi 19 let zúčastnil se tažení do Francie, byl zajat, ale naštěstí propuštěn za výkupné. Poté strávil celý život u dvora, nejprve jako páže a pak jako úředník a diplomat. Měl blízké vysoce postavené přátele, např. Jana z Ghentu nebo královnu Annu Českou. Nikdy nebyl profesionálním spisovatelem, i kyž napsal více děl než CP. Ti se v Anglii objevili až v 18.stol.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Geoffrey Chaucer: Canterburské povídky katc-henka 09. 11. 2008 - 15:09