Moji hrdinové I.část

2. březen 2011 | 11.57 |

Smurfs_Color_Pictures_Hero_SmuTak, a teď už přímo k tématu (libere.blog.cz/1102/devaty-tyden-osudovy-hrdina). Přemýšlím, jestli na to časem nezaložím speciální rubriku Téma týdne, ale myslím, že se tyhle úvahy hodí i sem.
Nejprve bych chtěla zmínit něco o čem jsem určitě už někdy psala-a to, jak mě mrzí, že v dnešní době, abyste pohledali článek na internetu nebo reportáž v televizi o někom, kdo fakt něco dokázal. Ne, že by takoví lidé zmizeli ze scény a zájmu médií úplně, to díky Bohu ještě ne, ale uznejte, že když zapnete internet, televizi nebo si prolistujete časopis narážíte každodenně na nejnovější drby a zajímavosti ze života "selebrit". Nemám samozřejmě nic proti talentovaným zpěvákům nebo hercům, jenže dnes se dostávájí do módy i lidé, kteří (aspoň podle toho, jak to tak sleduju) zatím nedokázali nic (kromě toho, že se umějí "prodat") ani u nich nevidím nějaký speciální talent, který by uplatňovali aspoň v tom showbusinessu-konkrétně myslím např.Natalii Sadness, Agátu Hanychovou, Paris Hilton a další hvězdičky. Holt osudy válečných hrdinů, vědců, lékařů a spol. asi nejsou pro společnost tak zajímavé jako si přečíst, kde se zas která modelka opila a s kým teď spí ;-)
A už jsem to naznačila-hrdinové jsou pro mě lidi, kteří pracují na něčem nebo dokázali něco, co nepomine za pár sezón (tak jako sláva 15letých hvězdiček)-ať už to jsou (nebo byli) váleční piloti, lidé, kteří za války nebo v jiných krutých dobách zachraňovali ostatní, lidé, kteří se podílejí na výzkumech léčby rakoviny, AIDS a dalších nemocí, kteří zvládají složité operace, které jsme si před 50 lety ani neuměli představit. To je pro mě "umění"! 
Dále můj obdiv mají humanitární pracovníci, sociální pracovníci, zdravotní sestry, ošetřovatelé a pečovatelé, hasiči, prostě všechna povolání, která nějak souvisí s pomocí nemocným, postiženým, zdecimovaným válkou nebo jinak ohroženým apod. Vážím si lidí i z jiných sfér, těch, které nezlomila válka nebo totalita a vždy zůstali věrni svému přesvědčení, přežili lágry a vězení a potom o svých prožitcích psali, aby ostatní nezapomněli. Vážím si lidí, kteří vyhráli nad vážnou nemocí a dál žijí naplno jako by se jich nikdy nedotkla nebo kteří žijí aktivní život i když jsou třeba na vozíčku. Ale člověk za sebou nemusí mít ani tak drastické zkušenosti nebo výjimečné vědecké nadání, aby dělal něco, co mi přijde obdivuhodné-já obdivuju i lidi, kteří vedou útulek pro zvířata, zachraňují je, účastní se projektů jako "adopce na dálku" (až si budu saa vydělávat, chci jít MINIMÁLNĚ do tohohle) nebo přispívají na jinou charitu. A když budu trochu patetická, tak on fakt stačí i úsměv nebo milé slovo, aby byl svět oněco lepší a k tomu nepotřebujete peníze ani nějaký úžasný talent ;-)
Chovejte se jako hrdinové sami před sebou a zkuste (i když to bude jen maličkost-třeba donést balík granulí do útulku) dělat věci díky kterým ve svých vlastních očích stoupnete a budete z nich mít radost. Hrdinou může být každý, dokonce i zvíře-určitě jste už slyšeli o psech, papoušcích i jiných domácích mazlíčcích, kteří nějakým způsobem zavolali pomoc svým páníčkům, kteří doma zkolabovali a zrovna s nimi nikdo jiný nebyl, vycítili a včas varovali své pány před požárem nebo zloději a velcí hrdinové jsou psi, kteří zachraňují lidi z trosek nebo lavin.

Pokračování článku: marieke.pise.cz/62615-moji-hrdinove-iicast.html

Obrázek je z bluebuddies.com/Smurfs_Color_Smurfs_Pictures-7.htm
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře