Miláček-úvod a I.část

28. červenec 2008 | 18.11 |

Tohle jsem psala někdy v 18 :-P Od tý doby jsem se poněkud změnila, nevím, jestli bych i dnes plodila takový...ehm..porno :-D Btw, ten začátek kurzívou, to jakože neříkám já, samozřejmě žádnou takovou holku neznám a všecko jsem si vymyslela (i když jisté inspirace skutečností tady jsou), to jako říká ta paní, která se s hlavní hrdinkou seznámila a ta jí teď vypráví svůj příběh.

MILÁČEK

Se Světlou mě seznámila jedna známá. Tvrdila, že by se tato mladá sympatická dívka ráda s někým podělila o svůj osudový příběh a pro mě by to byl dobrý motiv k napsání povídky.

Scházely jsme se spolu pravidelně. Vždycky s sebou brávala svého malého synka. Většinou si dítě hrálo na pískovišti a my se Světlou jsme si povídaly. Jindy třeba neměla náladu vyprávět, pokuřovala jednu za druhou a mlčky a zamyšleně hladila svého chlapečka. Nakonec se mi však podařilo její příběh sepsat. Upozorňuji, že je přímý, upřímný a drsný-přesně tak jako Světla a její miláček.

Byla jsem ještě panna, když jsem ho poznala. Ale nikdo by to do mě neřek – mnohem později jsem se dozvěděla, že ani on. Dělala jsem ze sebe velkou drsňačku a koketu, pivo jsem pila po litrech, zdrhala z domova na diskotéky (nakonec mě rodiče – odepsaní sprostí alkoholici už v 17 letech vyhodili a já se ani vracet nechtěla), pohrávala jsem si s kluky. Jejich zájem mi dělal dobře, zvyšovalo mi to sebevědomí sražené agresivními rodiči a nafoukanými spolužačkami ze školy, které se na mě koukaly skrz prsty, protože jsem byla "jiná". Nikdy jsem ale s těmi kluky nespala, nechtěla jsem začít bejt "prodejná". A navíc uvnitř jsem vždycky byla skrytá romantička a citlivka a čekala na prince, který mě vysvobodí z tohohle blbýho života a já bych mu dala vše.

Radim rozhodně nebyl ideál prince. Ale uvědomila jsem si, že na toho bych mohla nakonec čekat věčně. Navíc jsem se do něj zbláznila, protože v něm byl skrytej ďábel, kterej dostával všechny na kolena.

Seznámili jsme se na diskotéce. Byl už docela opilej a jeho vášnivý drzý doteky mě šíleně rozpalovaly. V jednu chvíli, kdy mě položil na záda do boxu a docela prudce kousnul do krku, jsem se rozhodla – tuhle noc o to přijdu. S ním. Samozřejmě mi navrhl, jestli bych nechtěla po diskotéce jet k němu domů. A já souhlasila. Šla jsem to říct svý nejlepší kámošce Suzi, zalezly jsme si na záchody a malovaly se před zdrcadlem.

"Ty s ním chceš jet?" divila se. "Seš si jistá? Myslíš, že si s tebou bude chtít celou noc povídat?"

"Kdo mluvil o povídání? Chci sex stejně jako on."

"Vykašli se na to," přemlouvala mě. "To mi nepřipadá jako dobrej start sexuálního života."

"Jednou o to přijít musím," zavrčela jsem.

"Já tě akorát varuju. Vidělas to jeho žihadlo, co má před diskou? Takoví týpci většinou nebývají svatoušci. Určitě na něm svezl už spoustu ženských."

"Vždycky jsem dojemně čekala na prince na bílým koni. Tak budu mít prince s motorkou," ušklíbla jsem se. "Má tak krásný oči a vypracovaný tělo. Přitahuje mě jen fyzicky, to je jasný. Čekám od něj sex nic víc. Takovou šanci si nenechám jen tak utýct. Tohle se nemusí opakovat."

Byla jsem pevně rozhodnutá. Sama nevím ten hlavní důvod, ale asi to bylo tím jeho fluidem, které vyzařoval. Věděla jsem, že bude zatraceně dobrej. Po diskotéce mě fakticky vysadil na tu svoji nablýskanou motorku.

"Vždycky řídíš, kyž jsi opilej?" zajímalo mě.

"Neboj, tohle ovládám i když mám v sobě kdoví kolik panáků. Mně se nikdy nic nestane. A tomuhle taky ne," poplácal svýho miláčka. Věřila jsem mu, bylo mi to fuk. Všechno mi bylo fuk.

Bydlel v malým činžáku, v ještě menším bytě a očividně sám. Oblečení ze mě trhal už na schodech přede dveřmi. Ruce se mu třásly nedočkavostí, když odemykal. Už nemůžu utýct.

Když jsem byla menší, mý představy o prvním milování byly typu rudý růže na posteli, svíčky, vínečko na uvolnění, dlouhá něžná předehra a samozřejmě kluk, kterýho bych dobře znala, věděla, co od něj čekat a věřila mu.

Místo toho se nade mnou v úplný tmě skláněl cizí kluk, který ze mě netrpělivě strhával oblečení a místo něžných polibků mě kousal do krku a do rtů.

Tak takový to teda bylo. Nebyla jsem vůbec vzrušená, protože ani nedošlo k nějaký předehře. Bolelo to a řezalo jak motorová pila, pohyboval se ve mně rychle a prudce, nemohl vědět, že jsem ještě neposkvrněná panna. Naštěstí to netrvalo dlouho, po chvíli jsem na břichu ucítila něco slizkýho a horkýho – důkaz jeho ukojení. Teprve teď mě dlouze políbil na rty, který jsem si rozkousala do krve bolestí. Rukama mi zajel do vlasů. "Jsi krásná, krásná," šeptal vzrušeně. V očích mu jiskřilo. Měl je tmavé a neproniknutelné. "Líbilo se ti to vůbec?"

Ztuhle jsem přikývla. Zamyšleně se sklonil k mýmu obličeji. "Ty pláčeš?"

Neodpověděla jsem, jen ho políbila na čelo. "Miluju tvý oči," zašeptala jsem zničehonic. Prostě to ze mě vypadlo, v životě jsem klukovi po pár hodinách od seznámení neřekla něco jako vyznání. Vlastně jsem to nikdy neřekla nikomu, nic takovýho. Ale tu noc jsem se zbláznila. Tu noc jsme se oba zbláznili. Došlo mi to v té chvíli, když mi odpověděl: "Zůstaň tady."

"Myslíš do rána?" nechápala jsem.

"Myslím na tak dlouho jak oba budeme chtít."

Rozesmálo mě to. "Jsi cvok?"

"Jo." Znovu mě začal dráždit, vždycky byl v posteli vytrvalej a nezničitelnej. Pět minut po divokým orgasmu byl schopnej znova – tak pořád dokola až do rána. Nechtěla jsem po takový malý chviličce zase zažívat ten děsnej pálivej sex, znamenalo to pro mě jen sperma, krev a kyselej pot. Ale zároveň mě jeho doteky zbavovaly rozumu. A trochu jsem si myslela, že by byl snad schopnej mě znásilnit, kdybych teď nechtěla. Nakonec jsme skončili na zemi. Měla jsem pod sebou studený tvrdý koberec a bolelo to ještě víc, ale pak mě ta bolest začala vzrušovat. Když už tak pořádně. Vypjala jsem nohy a tělo tak, že do mě vklouzl hodně hluboko. V tý svý zvrácený bolestivý extázi jsem v životě svý tělo tak nevnímala a přitom jsem ho vůbec nedokázala ovládat. Cítila jsem bolest, divoký neovladatelný třes, sopečný výbuchy v každičký části těla, návaly horka do hlavy, krev jak jsem si rozhryzala rty, abych nekřičela, proudy slz, který nešly zastavit – tohle a ještě mnohem víc dohromady a taky jsem v tý zbylý malinký a jediný nezastřený části mýho ochromenýho mozku cítila jeho – přizpůsoboval se mým pohybům, ze rtů mu párkrát uniklo zasténání, snažil se zůstat příčetnej aspoň on, ale nešlo mu to, chlapečkovi, slyšela jsem těsně u ucha jeho rychlej přerývanej dech a všimla si, že má na čele hlubokou vrásku z toho jak byl ponořenej do svých pocitů.

Umřu, napadlo mě. Jestli ještě chvíli poletíme vesmírem tímhle zběsilým vražedným tempem, tak umřu. Srdce ten nápor nevydrží a pukne a vršek lebky se mi rozskočí a uletí. Umřu nebo zešílím. A když už jsem byla na samý hraně šílenství a přišla o poslední zbytky lidskýho uvažování, když už ze mě bylo nespoutaný zaslepený zvíře, tak byl konečně hotový. Našla jsem jeho ruce a naše prsty se něžně propletly. Začal se mi vracet rozum a trochu něhy bych přivítala.

Opřel se o mě, byl úplně zalitej potem, i vlasy měl totálně mokrý a slepený. Kolem nás se vznášela nakyslý dusný pach potu a my tam leželi jak mrtví ve spermatu a krvi. Jedinou známkou života byl tlukot jeho srdce, jak třepetavý ptáček v kleci.

"Co to bylo?" zachraptěl nakonec nezřetelně. "Co ty jsi vůbec zač? Působíš na mě jak bytost z kosmu a ne jak normální holka..."

Rozbrečela jsem se a nešlo to zastavit. Pár vzlyků a pak už se konečně ovládnu, říkala jsem si, ale zároveň jsem se už ovládat nechtěla. Tenhle stav – napůl v bezvědomí a napůl tak citlivá na všechny částečky atomů, které se kolem nás vznášely ve vzduchu, napůl šílená bolestí a zároveň v extázi, napůl jak zvíře a napůl toužící po něze alaskání – tenhle stav byl to nejkrásnější, co jsem kdy zažila.

"Nebreč," hladil mě Radim. "Já to nemyslel špatně."

"Já vím. Ale už nemluv, nech mě, ať se uklidním. Jenom mě obejmi a už nikdy nepouštěj."

Vzal mě do náruče a pomohl mi zpátky do postele. Oba jsme se ještě pořád třásli. Objímal mě.

"Zůstaň tady. Tebe už nikdy nenechám odejít." Hladili jsme se a líbali. "Světluško," šeptal. "Úplně jsi mi rozškrábala záda a ramena, ty šelmičko."

"Nevím o tom," odvětila jsem popravdě. "Byla jsem mimo."

"Chci být ještě mimo," řekl. "A už se nikdy nechci vracet zpátky na zem. Tak zůstaneš tady?"

Zrovna nedávno mě rodiče vykopli z domu a já přespávala všude možně – u kamarádek, na nádraží, v autech, který mi na noc půjčili starší kámoši. Bylo mi celkem fuk, jestli zůstanu u něho. Akorát věci jsem zrovna měla u Suzi, své nejlepší kámošky, která mi na diskotéce Radima rozmlouvala.

"Ráno uvidíme," špitla jsem. "Třeba si to rozmyslíš."

"Ne, princezno, já už jsem v tom." Zlíbal konečky mých prstů a pak si mou hlavu přitáhl na hrudník a majetnicky mi na ni položil ruku. Usnul, ale já z něj až do rána nespustila oči a snažila se vtisknout si do paměti každičkej rys jeho obličeje – bronzovou pleť, hladký čelo do kterýho mu padaly neposlušný zvlněný pramínky vlasů, oči s dlouhejma řasama a hustý černý obočí, výraznější nos, rozhodně ne chobot, působil spíš aristokraticky, plný hezky tvarovaný rty. Za tu chvíli jsem stačila objevit už i dávno vybledlou kulatou jizvičku, kterou měl těsně vedle ucha a další drobnosti. Nikdy na jeho tvář a tělo nezapomenu, nikdy. Vím, že až budu jako stará babka umírat, ještě si je vybavím jako nejkrásnější vzpomínku.

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře

RE: Miláček-úvod a I.část :-) 28. 07. 2008 - 20:40
RE(2x): Miláček-úvod a I.část marieke 29. 07. 2008 - 13:01
RE: Miláček-úvod a I.část psycho-masarka 29. 07. 2008 - 18:43
RE: Miláček-úvod a I.část vanity* 30. 07. 2008 - 15:07