Adina Mandlová: Dneska už se tomu směju

11. srpen 2008 | 20.11 |

adina-473975574b98e_275x409Autobiografické paměti jedné z nejpopulárnějších českých hereček všech dob vyšly poprvé už roku 1977 v exilovém nakladatelství Sixty Eight Publishers spisovatele Josefa Škvoreckého a jeho manželky Zdeny Salivarové. Nejnovější vydání z roku 2004 od nakladatelství XYZ je doplněno spoustou archivních fotografií včetně fotopřílohy na křídovém papíře a několika rozhovory, které herečka poskytla po svém návratu do Československa v roce 1991.

Adina Mandlová se narodila 28.ledna 1910 v Mladé Boleslavi. Její tatínek, Jan Mandl, inspektor na dráze si po dvou synech šíleně přál dceru a proto vymodlené dívence vybral neobvyklé jméno-Adina se jmenovala postava z jeho oblíbené opery Elixír lásky, všichni jí museli vykat, vedl ji ke hře na piáno, klasické hudbě, literatuře, jazykům. Jenže když jí bylo 7 a půl onemocněl a záhy zemřel. Adinina matka, nevzdělaná dcera hospodského, okamžitě zbavila dceru privilegovaného postavení. Jeden čas třeli natolik bídu s nouzí, že celá rodina musela krást na cizích zahradách a polích.
Adina už od samého mládí přitahovala opačné pohlaví. V 16 si našla prvního milence se kterým vymetali bary a flámovali. Její otčím si o ni začal dělat starosti a navrhl, jestli by nechtěla někam do ciziny studovat. Tak ji poslali do Paříže. Tam prožila krásné období, nejenže se na prestižní škole naučila mnoho užitečných věcí, ale seznámila se i s pařížskou elitou a užívala si života. Zažila tam ale i nepříjemnou zkušenost-otěhotněla s jedním z milenců a šla potají na potrat. To se nikdo nedozvěděl, ale jednou ji přistihli se synem nějakého vysoce postaveného člena správní rady a z penzionátu vyloučili.
Po návratu do ČSR zkusila na radu a přímluvu známé hledat štěstí u filmu. Seznámila se se slavným Hugo Haasem a začala s ním žít. Haas ji vodil do elitní pražské společnosti, Společenského klubu na Příkopech tzv.Tafelrundy, kde docházeli např.Voskovec a Werich, Karel Čapek, Karel Poláček, Ferdinand Peroutka, Eduard Bass nebo Jan Masaryk. Bohužel, Haas jí ze začátku do kariéry mluvil a ptž Adina ještě byla nezkušená ve všem ho poslouchala. Mj. kvůli němu přišla o možnost hrát v kultovním filmu Extase, kde jí roli nabídl režisér Gustav Machatý. Haasovi se nelíbilo, že by začínala kariéru ve filmu, kde jsou choulostivé a nahé scény. Nakonec roli dostala Heda Kieslerová, která pak prorazila v Hollywoodu jako Hedy Lamarr.
Ve volném čase si proto Adina přivydělávala jako modelka v salóně u Rosenbauma, který měl bohatou pražskou židovskou klientelu, chodila do kaváren a účastnila se i kokainových jízd, což byla droga mezi hvězdami tehdy populární. Nikdy jí ale nesedla natož aby se stala závislou, narozdíl od Haase.
První úspěch se dostavil ve veselohře Život je pes (1933), kde s Haasem společně hráli. Následovaly filmy Mazlíček, Ať žije nebožtík, Pražské švadlenky nebo Velbloud uchem jehly. Zatím nedostávala hlavní role, ale začínala být známá. Ve filmu Mravnost nade vše konečně výrazně uplatnila svůj komický talent. Osamostatnila se a odstěhovala od Haase, našla si nového milence-velmi bohatého, ale zároveň i vzdělaného německého Žida Maxe se kterým mohla žít na vysoké noze, ale ten po čase emigroval. Poslední film, který natočila s Haasem byla další komedie Děvčata, nedejte se, kde se Haas seznámil s budoucí manželkou a krátce poté emigroval do USA.
Ke konci 30.let se začala atmosféra v ČSR vyostřovat. Začali emigrovat první Židé, i ti populární. Adina sice žádné židovské předky neměla, ale vždy s nimi vycházela dobře a měla mezi nimi i milence. Přesto si hrozící riziko ze strany fašistického Německa nepřipouštěla. Zrovna totiž žila s dalším bohatým milencem, ve filmu se jí stále dařilo a nic jí nechybělo. Natočila další slavné filmy-Cech panen kutnohorských a hlavně Kristiána (1939), ale i mnoho fimů jen pro peníze, ptž si zrovna zařizovala nový byt a potřebovala hodně peněz. S jejím milencem, Fredem Svítilem to už tehdy neklapalo, ale snažila se ho ochránit když se při fašistických prověrkách zjistilo, že jeho otec byl Žid. Vyspala se s jedním nacistou za to, aby Fredovi pomohl. To byl její první a poslední poměr s někým takovým, ale později i to přispělo k pomluvám, které o ní za války a po ní kolovaly. Později se dozvěděla, že Fred si stejně zajistil ochranu i nové křestní listy za pomoci úplatků a našel si novou milenku. I přesto, jak rizikově se Adina zachovala, aby mu pomohla se na ni vykašlal a nikdy jí nepodpořil, když pak potřebovala ona.
V té době zkoušela Adina hrát i v divadle, ale nikdy se na prknech neuchytila a kritiky ji spíš strhaly. Zato dostala nabídku dělat německý film v Berlíně. Nejpve hned odmítla, ale jeho režisér ji přesvědčoval, že jde jen o neškodnou veselohru, která její kariéru nijak nepoškodí. Ptž zrovna neměla stálé angažmá, nakonec souhlasila. Film byl skutečně nevinný, ale na německých večírcích se musela stýkat i s nacisty. V té době se už dávno roztrubovalo, že Adina chodí s nacistickým pohlaváren K.H.Frankem, kterého viděla jednou v životě. Ve 40.letech mj. natočila ještě úspěšné filmy Hotel Modrá hvězda a Noční motýl, stála za znovuotevřením Vinohradského divadla, ptž chtěla pomoci svým přátelům a hereckým kolegům (později jí i toto vyčetli, že to udělala jen proto, aby tam mohla hrát hlavní role) a provdala se za malíře Zdeňka Tůmu, který ale dlouhodobě trpěl depresemi a nakonec spáchal sbevraždu. V té době to měla Adina těžké, i její herečtí kolegové se proti ní spikli a vinili ji ze všeho možného, ačkoliv nikdy s Frankem ani žádným jiným nacistou nechodila a nikdy nebyla antisemitka. Zamilovala se do ženatého herce Vladimíra Šmerala se kterým otěhotněla, ale poté co zjistila, že stále miluje svou ženu a žádnou budoucnost s Adinou neplánuje, zkolabovala a porodila mrtvou holčičku.
Těsně po válce jela s přáteli navštívit nemocného známého do Berouna. Zničehonic jejich kočár zastavili gardisté a žádali po nich legitimaci. Když poznali Adinu, byli přesvědčení, že jede za K.H. Frankem, který byl v té době internován v táboře poblíž Berouna. Když ji vedli přes náměstí na stanici, kolemjdoucí po ní házeli kameny a nadávali. Tak začlo nejhorší období jejího života-několik měsíců seděla v pankrácké věznici (v té době tam byl např.i Vlasta Burian), ptž ji vinili z kolaborace s Němci. Také v novinách proti ní vedli štvavou kampaň. Čekala na Lidový soud, ale nakonec nikdo proti ní nesvědčil, i když jí lidé předtím vyhrožovali. Propustili ji, ale pořádně její jméno nikdo neočistil. Ani Šmeral se jí nikdy nezastal.
Po návratu z vězení se seznámila s válečným letcem z RAF Josefem Kočvárkem, který ve 30.letech utekl do Anglie, získal tam občanství a začal si říkat Joe Knight. Rozhodli se, že se vezmou, aby Adina mohla získat britské občanství, pas a emigrovat. Tam se brzy poté přátelsky rozešli a Adina se roku 1949 provdala za dalšího boháče-Geoffreyho. Dostala v Anglii pár menších rolí, ale nikdy se pořádně neuchytila-za prvé kvůli cizímu přízvuku a za druhé proto, že pomluvy z Československa ji dohonily i zde. Mnoho lidí v anglickém filmovém průmyslu byli Židé a nechtěli spolupracovat s někým, kdo údajně chodil s nacistou a byl ve vězení kvůli podezření z kolaborace s Němci. Manželství s Geoffreym nebylo moc štastné, byli příliš jiní a nerozuměli si. Ale když Adina onemocněla tuberkulózou zaplatil jí sanatorium ve Švýcarsku. Dopisy, které odtud psala svým přátelům, v knize také uveřejňuje.
Na začátku 50.let konečně Adinu potkalo štěstí, po rozvodu se seznámila s módním návrhářem Benem Peersonem a roku 1954 se vzali. Ben byl homosexuál a tak spolu intimně žili jen za začátku, ale do konce života zůstali blízkými partnery, přáteli a důvěrníky. I přesto byla Adina v Anglii stále nešťastnější, nikdy jí to tam k srdci nepřirostlo. Načas našla zálibu v sochařině ve které byla opravdu talentovaná, ale kvůli zdravotním problémům toho musela nechat. Vrátila se načas i do Československa, kde jí nabídli roli v muzikálu Hello, Dolly. Bohužel i to dopadlo špatně-v Česku po ní komunisté chtěli, aby jim naoplátku poskytovala informace o emigrantech, kteří utekli do Anglie. Samozřejmě odmítla a zklamaná se vrátila. Poté pomáhala manželovi s jeho obchodem, ale na stáří ho prodali a odstěhovali se na Maltu. Zde by mohli žít spokojeně ve svém domečku až do konce života, ale po několika letech se na Maltě dostali k moci komunisté a začali Angličany vyhánět. Odešli do Kanady, kde měla Adina několik známých emigrantů. Tam Ben nakonec zemřel a ona se toho roku (1991) vrátila zpět do Česka. Tam bydlela v zámku Dobříš u Příbrami a zemřela o pár měsíců později než Ben-16.června 1991 v 81 letech. Nechala se pohřbít v nejprostším rubáši s polorozvitou růží.

Paměti Adiny Mandlové jsou napsány velmi chytlavě, čtivě a vtipně. Je to i fascinující vyprávění o neobyčejném lidském osudu, o tom, že sláva je pomíjivá a že ti, kteří vás dřív obdivovali jsou schopní vás nenávidět kvůli pomluvám. Podává také obraz o dramatických změnách v naší zemi-narodila se Rakouska-Uherska, největší slávu zažila za rozmachu první republiky, žila v napětí druhé světové války a nakonec ji odsoudili komunisté. Přesto vždy zůstala silnou a statečnou, neobyčejnou ženou.

ad

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře

RE: Adina Mandlová: Dneska už se tomu směju vanity* 12. 08. 2008 - 12:07
RE: Adina Mandlová: Dneska už se tomu směju věra bosáková 17. 03. 2011 - 22:00