Petra Hůlová: Paměť mojí babičce

9. září 2008 | 15.31 |

Tato kniha je výjimečná hlavně dvěma věcmi. Zaprvé, její autorka, Petra Hůlová, ji napsala když jí bylo teprve 22 let a kniha se hned stala Objevem roku (Magnesia Litera) a Knihou roku (Lidové noviny), což je velký úspěch na tak mladou autorku a prvotinu. A za druhé velmi poutavě vypráví o životě v Mongolsku, což je zajímavé pro každého, kdo se zajímá o vzdálené země.
Svůj příběh zde vypráví pět mongloských žen-sestry Dzaja, Nara a Ojuna, jejich matka Alta a Dzajina dcera Dolgorma, která své jméno dostala po prababičce o které se tvrdilo, že je čarodějnice a má zázračné schopnosti. Všechny sestry vyrůstaly v ohromné mongolské stepi, ženy se staraly o domácnost a otec o dobytek a koně. Jediné spojení s civilizací byly občasné výlety do tzv.somonního centra, kde byla škola, kulturní dům a trhy. Jen Ojuna zůstala v jejich ajmaku (název administrativní jednotky podle kterých se Mongolsko rozděluje) a vdala se. Dzaja a Nara odešly do hlavního města Ulánbátaru doufajíc, že zde najdou štěstí a dobrou práci. Místo toho skončily jako prostitutky v nevěstinci, který vedla jejich teta Šarceceg. V jejich domovině to ale nikdo nevěděl, Šarceceg o sobě vždy tvrdila, že je vedoucí v masokombinátě. Když se Dzajina dcera Dolgorma v pubertě dozvěděla, že její matka dělá prostitutku a ona sama je dcerou nějakého zákazníka na dlouhou dobu utekla z domu. Dzaja se pak už nikdy k prostituci nevrátila, ale štěstí už nenašla.
Také matka všech sester, Alta, měla pohnutý život. Její otec byl alkoholik a násilník a tak radši odešla za svým manželem, Túlegem, aby mohla být jinde. Vždy ale v hloubi srdce milovala svého milence. Túleg o tom věděl, ale zůstali s Altou až do konce života v celkem poklidném manželství, jehož černým mrakem však byla smrt jejich nejstarší dcery Magi, která tragicky zahynula když se účastnila koňských dostihů.
Prostí venkované a lidé ze stepí v Mongolsku se hodně drží svých starých tradic. Ženy, které se nikdy nevdaly, nemohou mít děti nebo neporodily syna jsou v nižším postavení. Věří na kouzla, uctívají své předky a mají i jiné zvláštní tradice-např.mrtvé klasicky nepohřbívají, ale nechají je ve stepi napospas dravým šelmám a ptákům. Odolně snášejí ohromná vedra i kruté zimy, ptž počasí zde je extrémní. Jejich nejdůležitějším majetkem je dobytek, koně a velbloudi-na dopravu, mléko, kůži i maso. Mongolsko je rovněž vyhlášené svým kumysem-nápojem z kvašeného mléka klisen.
Takže, tato kniha je velmi zajímavá a jak už jsem zmínila na začátku, mohla by zaujmout každého, kdo se zajímá o život ve vzdálených zemích, jejich tradice, zvyky, ale hlavně o lidské osudy.

O autorce:
P.H. se narodila 12.července 1979 v Praze. Po gymnáziu studovala kulturologii a mongolistiku na FF UK. Strávila nějaký čas v Mongolsku a USA. Napsala už další 4 knihy-Přes matný sklo, Cirkus Les Mémoires, Umělohmotný třípokoj (za ni získala Cenu Jiřího Ortena) a Stanice Tajga. Kromě toho pravidelně píše sloupky do týdeníku Respekt. Je vdaná, letos se jí narodil syn Josef.

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře