Od té doby Svámí hodně cestoval. V Indii vyřizoval praktické záležitosti a v Americe zakládal první střediska ISKCONu (v roce 1969 jich bylo už 15) a v Západní Virginii farmu Nový Vrindávan. V té době mu jeho žáci začali říkat Prabhupáda, poněvadž tak se oslovuje duchovní učitel-Gurudéva, Višnupáda nebo Prabhupáda.
Také v Anglii našla HK filozofie první příznivce. Mezi nejslavnější z nich patří skupina Beatles, konkrétně George Harrison, který se stal upřímným oddaným, což se odráží i v jeho sólových písních (My Sweet Lord ve které zpívá o Šrí Kršnovi je velkým hitem dodnes a nahrávky se prodalo milion kusů). Pomohl také oddaným v Anglii najít budovu pro chrám a financoval jej.
Když bylo Prabhupádovi 73 let dokázal otevřít už 21 chrámů, založit správní radu ISKCONu, vydával knihy (založil proto nakladatelství Bhaktivédanta Book Trust, které jeho knihy vydává dodnes a stále se hojně kupují), pokračoval v překladech a komentářích a cestoval. Byl např. v Austrálii, Africe, Rusku, Francii, Nizozemí atd. a všude zasadil semínko HK učení. Roku 1971 začal uskutečňovat svůj další plán-postavit v indickém Majápuru a Vrindávanu chrámy Rádhy a Kršny. Jeho žáci mu jako vždy pomáhali-domlouvali koupi pozemků, ti, kteří byli vystudovaní architekti navrhovali a projektovali vzhled budov a tak podobně. Nejprve měli problémy. Majitel pozemku v Bombaji byl podvodník. Už kdysi s nějakou společností sepsal smlouvu o prodeji a nakonec od ní odstoupil za což byl žalován. Ale oddaným sliboval, že žádné problémy nebudou a navrhl jim zálohu. Ale nakonec je také oklamal. Po dlouhých peripetiích se začalo na pozemku stavit až po jeho smrti, kdy jej, teď už čestně, prodala jeho manželka. Stavby obou chrámů trvaly dlouho a pořád se protahovaly. Prabhupádovi žáci ještě nebyli zkušení a nevěděli si rady, proto za nimi musel často jezdit a vše vyřizovat, což ho zdravotně vyčerpávalo, ale nepodvolil. Věřil v Kršnovu milost a chtěl být u toho, až se chrámy otevřou. Nikdy nic nevzdával. Na přelomu let 1970-71 se konečně začalo dařit distribuci jeho knih. Učil své žáky, že hlavním úkolem pro ně, je šířit knihy o HK učení. ISKCONské chrámy se takřka předháněly, kdo prodá víc knih. Jeden chrám rozprodal během tří dnů skoro 18 000 knih. O tom se Prabhupádovi, po těžkých začátcích, ani nesnilo. Oddaní pořádali programy, festivaly, přednášky a koncerty a všude rozdávali a prodávali. Roku 1976 se mu podařilo vydat sedm dílů ŠB, které získaly velké ohlasy v různých kruzích, včetně akademických a dnes se z nich učí i na univerzitách.
Kromě toho šířil Ratha-yátru do dalších měst, New Yorku, Londýna atd. I když už byl starý, dokázal na těchto festivalech extaticky tančit a svým nadšením vést celé davy.
V roce 1977 bylo HK hnutí napadeno, že do něj vstupují mladí lidé bez svolení rodičů a nechají si "vymývat mozek". Nějací z rodičů to dali až k newyorskému soudu. Prabhupáda byl v té době v Bombaji, ale jeho žáci mu o všem vyprávěli. On svými pádnými argumenty naprosto rozbil všechna ta obvinění a řekl svým žákům, ať k soudu přinesou BG, ŠB a další filozofické knihy jako svou obhajobu. Soud během krátké doby vyhráli. Soudce prohlásil: "Žaloba vznesla obvinění na základě chybných a nepříliš významných předpokladů,které ji dovedly k falešným závěrům. Zpráva neobsahuje ani jedno podložené tvrzení o úmyslném vedení v omyl či jakémkoliv podvodném jednání ze strany obžalovaných. Svoboda náboženského vyznání nesmí být omezována kvůli tomu, že se nějaké náboženství liší od běžně uznávané víry a náb.praktik, nebo proto, zda je či není schváleno většinou společnosti nebo více uznávanými náboženstvími. Bez této různorodosti a svobody řídit se svým vlastním svědomím při hledání cesty k Bohu e svoboda vyznání zaručená ústavou stane bezvýznamným právem. Tento pokus, ať už otevřený, dobře myšlený či nikoliv, představuje zjevné ohrožení nejzákladnějšího a věčně potřebného práva našich občanů-náb.svobody."
Toho roku 1977 byl Šríla Prabhupáda už hodně nemocný, bylo mu 81 let. Rozhodl se, alespoň načas, odjet do svého milovaného Vrindávanu. Dál psal knihy a o všechno se zajímal, ale také začal vést oddané k tomu, aby po jeho odchodu, sami dokázali šířit hnutí. Mnoho z nich jsou teď sami duchovními učiteli a zasvěcují nové žáky. Stále si však nebyl jistý jak bude hnutí bez jeho rad a dohledu fungovat. I když skoro nejedl a nepil, odletěl do Londýna, ale tam se jeho stav zhoršil natolik, že se musel urychleně vrátit. Jeho nejvěrnější žáci o něj velmi pečovali. On však nic speciálního nevyžadoval, kromě toho, aby mu často zpívali Svatá Jména Kršny. Považoval to za nejlepší lék a vždy ho to velmi povzbudilo. Jeho žáci si samozřejmě nedokázali představit, co bude až je opustí a navíc ho milovali. Prabhupáda však ze smrti neměl žádný strach. Tělo považoval za schránku, kterou akorát opustí jeho duše a bude cestovat dál. Učil lidi nejen jak žít, ale i jak umírat-s pokorou, klidem a myšlenkami upřenými ke svému Gurudévovi a Šrí Kršnovi. Z tohoto světa odešel 14.listopadu 1977 v chrámu Kršny a Balaráma, který díky němu a jeho žákům vznikl ve Vrindávanu.
Shrnutí:
HK hnutí má dnes chrámy a centra po celém světě-to dokázal Prabhupáda svým elánem a milostí Kršny. Naprosto tak splnil přání svého duchovního učitele rozšířit učení na Západě a celkově ve světě.
Po Prabhupádově smrti se bohužel ani ISKCON nevyhnul skandálům a problémům. "Mnoho z členů mezinárodní řídící komise, jíž Svámí Prabhupáda ustanovil před svou smrtí, těžce selhalo. V osmdesátých létech se hnutí začalo vracet k původní praxi a zdá se, že reforma byla úspěšná. Dnes se hnutí jeví jako konsolidované." (Ivan O. Štampach). I mezi oddanými panují na ISKCON různé názory, ale je jisté, že Prabhupáda jej založil v dobrém úmyslu a že je pro rozvoj Kršna vědomí důležité.
HK bylo uznáno jako oficiální náboženské hnutí. I když si to spousta lidí myslí, nejedná se o sektu, odnož hinduismu ani o nějaké "hipísácké náboženství". Sám Prabhupáda často velmi zdůrazňoval, že HK učení není ani tak náboženství jako seriózní filozofie.
Chrám Kršna Balarám Mandir ve Vrindávanu
