Kentauři a další hybridní bytosti z řec.mytologie

21. listopad 2008 | 20.30 |

KENTAUŘI-Napůl kůň napůl člověk. Byli to nezkrotní a divocí tvorové, které se nikdo neodvážil osedlat a byla čest se na ně posadit. Mnozí pod vlivem vína páchali násilné činy, ale kentaur Cheirón byl velmi moudrý a proto se stali i symbolem mužnosti, statečnosti a síly. Cheirón se díky své moudrosti stal učitelem mnoha řeckých hrdinů, učil je zejména tělesné zdatnosti-lukostřelbě, hodu oštěpem, zápasu, běhu, jízdě na koni. Vychovával také slavného hrdinu Iásona a když ten odjížděl na lodi Argo hledat zlaté ráno, šel mu Cheirón zamávat na rozloučenou. Také byl vychovatelem Achillea, kterého učil lovu, odvaze, skromnosti, vyznat se v léčivých bylinách, připravovat léky, ale i zpěvu a hudbě. Achilleův odjezd do trojské války Cheirón oplakal. Dále byl jeho žákem např.Héraklés, který ho pak nešťastnou náhodou poranil otráveným šípem. Rána nešla vyléčit a Cheirón se zřekl své nesmrtelnosti. Cheirónův příběh zpracoval ve své knize Kentaur spisovatel John Updike jako paralelu k příběhu z americké současnosti.
Zajímavostí o kentaurech je, že musí jak běžnými potravinami naplnit svůj lidský žaludek tak trávou koňský žaludek, proto dlouho trvá než se najedí.
Kentaur se objevoval na erbu Matěje z Vykrantic.

kentaur

HARPYJE-Ve starém Řecku byly personifikací bouře a mračen. Ve středověku se začaly popisovat jako zlé bytosti, které škodí lidem. Také se změnila jejich podoba-nejprve byly vyobrazovány jako ženy s křídly, pak jako bytosti s ptačím tělem a hlavou mladé ženy nebo dívky a nakonec s hlavou staré ošklivé ženy.
Jejich rodiče byli Élektra a Thaumás. Ve starověké mytologii se uváděly 4, ale např.Dante ve své Božské komedii jejich počet nijak neomezoval.
V heraldice byly zobrazovány jako nestvůry – orel s dívčím obličejem, poprsím a orlím krkem, tělem a pařáty. Ve znaku ji má např.obec Čejov na Pelhřimovsku.

harpyje

SATYROVÉ-Patří mezi polobohy, ale zároveň i lesní a horské démony. Byli průvodci boha vína Dionýsia a boha Pana, který měl také napůl lidskou a napůl zvířecí podobu.
Satyrové byli zobrazováni jako napůl člověk napůl kozel, s rohy, oháňkou a kozlíma nohama, kučeravými vlasy, tupým nosem a špičatýma ušima.
Byli veselí, prostopášní, milovali víno, tanec a hudbu-hráli na flétnu, sýrinx i dudy. V mytologii jsou často ztotožňováni s mužskou sexuální silou, občas vyobrazení s erekcí. V podstatě však byli zbabělí.
U nás je jejich vzhled možná podkladem k pověstem o čertech, naše představy o vzhledu čertů jsou podobné vzhledu satyrů.

Satyr

SFINX (SFINGA)-Má původ v egyptské mytologii, ale dostala se i do mytologie řecké. V Egyptě zobrazovala sochu krále nebo boha se lvím tělem, které je symbolem síly. Hlava byla buď lidská (zobrazení panovníka), beraní (boha) a sokolí nebo jestřábí. V Egyptě byly sfingy mužského rodu, teprve později se staly symbolem záhadnosti ženy.
V Řecku existovala jediná sfinx-obrovské monstrum s ženskou hlavou a hrudí, lvím tělem, hadím ocasem a orlími křídly. Usídlila se na hoře Sfingo a kolemjdoucím poutníkům dávala pro zábavu hádanky, aby mohli projít dál. Kdo neuhodl, toho rozsápala nebo uškrtila. Její hádanku však uhodl Oidipus a zklamaná sfinx se vrhla do moře, kde utonula. Jejími sourozenci byla také hybridní monstra-Orthos a Kerberos (psi se dvěma a třemi hlavami), Hydra (obluda s hadím tělem a devíti dračími hlavami) a Chiméra (tělo lva, kozy a draka).
Nejznámějším vyobrazením je Velká sfinga v Gíze, která je zároveň největší sochou na světě. Kromě ní jsou v Egyptě také sochy mramorové Růřové sfingy a sfingy, které lemují cestu k chrámům Karnak a Luxor. V Řecku se objevuje na mnoha vlysech, v empíru byla velmi oblíbená jako ozdoba nábytku či schodišť.

sfinga

Zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Kentaur (na této stránce odkazy na další články ze kterých jsem čerpala)

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře