Virginia Woolf

20. prosinec 2008 | 21.37 |

woolfV.W. se narodila roku 1882 jako Adelina Virginia Stephen a byla nejvlivnější britskou modernistickou autorkou. Pochází z rodiny filozofa a kritika sira Leslieho Stephena a kmotrem jí byl Charles Darwin. Ničena viktoriánským pokrytectvím se však pohodlného postavení záhy vzdala a v londýnské čtvrti Bloomsbury (podle té se pak jmenovala skupina tehdejších modernistů a intelektuálů) kolem sebe soustředila družinu intelektuálů, jejichž názory zásadně ovlivnily meziválečnou evropskou literaturu, estetiku i ekonomii. Zde se také seznámila se svým manželem Leonardem, který všemožně podporoval její spisovatelskou dráhu i revoltu vůči patriarchálnímu pojetí rodinných vztahů a podřízeného postavení ženy. Stál jí nablízku i v letech dlouhotrvajících depresí, kterými trpěla od mládí a která ji nakonec v roce 1941 přivedla k sebevraždě.
Mezi její díla patří např.romány Jacob´s Room (Jákobův pokoj), Mrs.Dalloway (Paní Dallowayová), To the Lighthouse (K majáku), Orlando nebo The Waves (Vlny) a mnoho povídek a feministických esejí, např.Vlastní pokoj (A Room of One´s Own),Tři guineje (Three Guineas) nebo dva díly esejí Jak to vidí současník (The Common Reader).

Od této autorky jsem asi před 2 roky zkoušela číst Paní Dallowayovou, ale vzdala jsem to (i když jsem to četla česky...ehm), protože jsem vůbec nechápala o co tam vlastně jde a vůbec mě to nebavilo. Asi jsem kulturní barbar Možná je to tím, že modernisté (T.S. Eliot, James Joyce, V.W. i někteří další) v některých svých dílech používají tzv.proud vědomí, což je hodně zvláštní a pro mě asi náročný styl, hodně odlišný od "klasicky" psaných knih. Neříkám, že je horší, ale prostě jiný. Ale jelikož aspoň jedno dílo od V.W. bych chtěla v seznamu přečtené povinné literatury mít tak jsem teď zkusila Jákobův pokoj a malou knížečku Flush, která vypráví o slavné anglické básnířce Elizabeth Barrett-Browning a jejím milovaném kokršpanělovi. Ta byla moc hezká a Jákobův pokoj jsem sice přelouskala, ale vlastně bych o něm u zkoušky nedokázala mluvit.

Jákobův pokoj
Tento román byl vydán roku 1922 a je inspirován životem a smrtí autorčina bratra Thobyho, který byl také členem Bloomsbury Group a zemřel ve 26 letech na pneumonii.
Příběh vypráví o životě univerzitního studenta Jákoba, který je ještě se 2 bratry synem zchudlé vdovy Betty Flanders a v 19 letech začne studovat v Cambridgi. Spolu s kamarádem Timmy Durrantem žijí intelektuálním životem, hodně čtou, diskutují a filozofují. Pochopitelně nechybí ani láska, Jákobovým mladým životem projde několik děvčat, třeba hodná a milá Timmyho sestra Clara nebo smyslnější a volnější studentka umění Florinda.
V knize se však objevuje spousta dalších postav, jakoby nahodile, některé jsou zmíněny třeba jen jednou a zase zmizí, ale přesto všechny mají svou úlohu, stejně jako útržkovité hovory a myšlenky-to vše však dokresluje mozaiku Jákobova života i jeho okolí. V předsádce knihy se píše, že román na svou dobu otevřeně líčí vztahy mezi mužem a ženou, nečekejte však nic sexuálního jako třeba v Milenci lady Chatterleyové od D.H.Lawrence (o této knize jsem v téhle rubrice už psala). Také je zde mnoho odkazů na dobovou britskou a evropskou literaturu, filozofii a postoje umělců.
Moje pocity z této knihy jsou ale jiné-prostě jsem ji moc nepochopila. Jestli máte zájem přečíst si lepší hodnocení a popis tohoto díla tak mrkněte sem:
www.nekultura.cz/literatura-recenze/jakobuv-pokoj-virginia-woolfova.html

Flush
Tento příběh se mi naopak líbil moc, zaprvé není napsaný mně těžko pochopitelným stylem proudu vědomí a zadruhé miluju psy a příběh kokršpaněla Flushe je moc krásný a dojímavý. Autorka ve stejné době (už 30.léta) napsala román Vlny (The Waves) a podle svých slov si chtěla odpočinout něčím jednodušším a oddechovějším-to však neberte v negativním slova smyslu, naopak příběh je poetický, něžný a místy i dobrodružný a napínavý-třeba když Flushe ukradne nebezpečný londýnský lupič a požaduje za něj výkupné.
Novela však vypráví i o životě významné britské básnířky Elizabeth Barrett-Browning (1806-1861) a jejím nápadníkovi a pozdějším manželovi Robertu Browningovi-básník a dramatik, který se kvůli nepochopení svého díla ve vlasti usídlil i s Elizabeth a jejich synem Penem v Itálii.
Elizabeth byla dlouhé roky nemocná (aspoň jsem to tak pochopila) a mohla jen odpočívat doma a výjimečně se projít nebo projet na krátkou procházku. Její známé, slečně Mitfordové, jí bylo líto a darovala jí štěně kokršpaněla. Mezi básnířkou a psem vzniklo brzy silné pouto, i když ho oba vnímali jinak (btw, lidé, kteří nevlastní nebo nemají rádi psy asi popis vnitřního Flushova života nepochopí a smáli by se tomu, ale mně to přišlo moc hezké-co my víme jak psi uvažují :-). Když se seznámila s Browningem, který ji začal skoro každý den navštěvovat, Flush velmi žárlil, ale nakonec se spřátelil i s ním.
Je to moc pěkná knížka, kterou doporučuju všem milovníkům psů a nejen jim.

2b_flush

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře