Kiran Desai: Dědictví ztráty

2. leden 2009 | 20.12 |
› 

desaiTento velmi zajímavý, místy lehce humorný, místy smutný, ale hlavně silný přběh se odehrává pod majestátními Himalájemi poblíž indicko-nepálských hranic. Hlavní hrdinkou je dívka Sai, jejíž rodiče zamlada utekli z politicky neklidné oblasti do Ruska, kde ale zemřeli při nehodě a malou Sai vychovávaly anglické řádové sestry. Když je dívce 13 let odstěhuje se ke svému jedinému blízkému příbuznému-dědečkovi Džemúbháímu, náladovém a popudlivém soudci ve výslužbě, který nejvíc na světě miluje svého psa Ťunťu. S ním ještě žije kuchař, jehož syn Bidžu odešel do Ameriky a sní o tom, že si vydělá spoustu peněz a splní si svůj "americký sen". Štěstí ale nenajde, protože se v cizí zemi cítí osamělý a zmatený a nedokáže se přizpůsobit.
Pochopitelně nechybí ani láska, Sai se zamiluje do svého domácího učitele, stydlivého mladíka Gyana. Gyanovo chování se ale radikálně změní když se přidá k bojovné frontě Gurkhů, nepálského kmene, který chce zpět svá území.
Je zde ovšem i mnoho dalších hezky vykreslených postav-dvě postarší rázné tety Noni a Lola, po celém okolí známé svým ostrým jazykem, ale v jádru dobré, věčně opilý strýček Cvoček, Súdanec Saíd, který se s Bidžuem v Americe kamarádí, ale daří se mu mnohem lépe, protože má ostřejší lokty a věčně dobrou náladu a několik dalších.
V knize se také dozvíme o pozůstatcích koloniální tradice v Indii (Indie byla dlouhá léta pod britskou nadvládou), tradičním způsobu života na vesnici v kontrastu s moderní dobou a mladými lidmi nebo životě ilegálních pracovníků, kteří odešli z Indie (ale i jiných zemí) do Ameriky, kde pracují od nevidím do nevidím za pár šupů a zoufale touží po splnění svých snů.
Kiran Desai je mladá autorka, která se narodila v Novém Dillí roku 1971. Její matkou je uznávaná spisovatelka Anita Desai. Ve 14 letech se Kiran odstěhovala do USA, kde navštěvovala kurzy tvůrčího psaní a studovala na newyorské Columbia University. Píše anglicky a za Dědictví ztráty získala roku 2006 prestižní britskou The Man Booker Prize.

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře