Jonathan Swift: Gulliverovy cesty

15. leden 2009 | 22.10 |

Slavné dílo předního představitele britského neoklasicismu (18.stol.) Jonathana Swifta je dobrodružným vyprávěním pro mladší i dospělé čtenáře o fantastických cestách námořníka a lodního lékaře Lemuela Gullivera. Gulliver se několikrát ocitne v neznámých a přímo až groteskních zemích na jejichž příkladu autor satirizuje anglickou, potažmo celou evropskou společnost. Kniha byla původně určena dospělým jako kritika anglické vlády, politických sporů a dalších nešvarů, ale časem se stala oblíbenou i u dětí, zejména díky Gulliverovým veselým dobrodružným příhodám. Vydání, které jsem četla já bylo doprovázeno půvabnými obrázky slavného českého malíře Cyrila Boudy.
První z podivuhodných zemí, které Gulliver navštíví (nikdy ne schválně, vždy v takových oblastech z nějakého důvodu ztroskotá) je Liliput, jehož obyvatelstvo je neuvěřitelně maličké (pojem Liliputáni se vžil natolik, že dnes tak běžně označujeme lidi malého vzrůstu), ale odvážné a bojovné. Gullivera považují za obra (říkají mu Člověk Hora), ale nemají z něj strach. Stane se také oblíbencem jejich panovníka a pomůže jim zvítězit nad obyvateli vedlejšího ostrova Belfusk ve kterém jsou dlouhá léta ve sporu ohledně toho, zda se vajíčka mají rozbíjet z tlustého nebo tenkého konce (narážka na dlouholeté spory mezi Angličany a Francouzi). Bohužel strava a odění v jejich světě obrovitého námořníka je stojí spousty peněz a nakonec je obviněn ze zrady a urážky (uhasil hořící císařských palác proudem své moči)-narážka na politicé intriky u dvora a teprve za pomoci Belfusků uprchne.
Další jeho dobrodružství se odehrává v zemi, kde je to opačné-Brobdingnagové jsou obři. Nejsou však zlí a také si Gullivera oblíbí. Zejména dcerka místního sedláka s půvabným jménem Glumdalklič :-D bere Gullivera jako svou oblíbenou hračku a na královském dvoře se panstvo rádo baví jeho maličkostí i neustálými problémy, které mu život v místě, kde i mouchy jsou skoro větší než on, přináší.
O několik let později Gulliver pozná další neobvyklé země, např.Laputu, kde jsou všichni fascinováni matematikou, fyzikou a hudbou natolik, že nedokážou žít praktický život a neplatí zde žádné známé fyzikální zákony. Laputa se vznáší ve vzduchu nad jiným ostrovem (Balnibarbi), čímž ho udržuje v poddanství (narážka na povýšenost Británie nad Irskem). Na ostrově čarodějů Glubbdubbdrib si zas Gulliver nechá vyvolat již dávno zemřelé velké myslitele a vojevůdce (Aristoteles, Homér, Cézar, Brutus, Thomas More, Agrippa a další) na jejichž příkladě autor ilustruje jejich vznešené myšlení a činy tak rozdílné od současné (resp.v jeho době současné) zkažené společnosti. Na dalším ostrově se námořník setkává s několika lidmi, kteří jsou nesmrtelní. Zjišťuje však, že být nesmrtelný není tak skvělé jak si představujeme. Těchto "vyvolených" se rodí jen málo, většinou jeden za mnoho let a tak si nenajdou přátele. Navíc také stárnou, trpí a senilní.
Poslední, svým zřízením zřejmě nejideálnější zemí, kterou Gulliver (opět spíše nešťastnou náhodou) navštíví je země Hvajninimů, vznešených koní, kteří neznají pojmy jako lež, faleš nebo zrada. Žijí v mírumilovném společenství a spoléhají na svou moudrost a rozum. Jako dobytek a pomocníky chovají tzv.Jahuy, kteří jsou naopak zákeřní, vzteklí a zlí. Gulliver jim Jahua velmi fyzicky připomíná a nechápou jak může mít nějaký rozum a dokonce se naučit jejich řeči. Když se po třech letech vrací Gulliver od ušlechtilých Hvajninimů do vlasti, nemůže si zvyknout na zkaženou lidskou společnost a prvních pár let po návratu i svou rodinu považuje jen za ošklivé Jahuy.
Jedno však mají všechna místa, která navštívil, společné-všude se podivovali nad podivným státním zřízením i způsobem života, který se vede v Evropě a Británii.

Bála jsem se, že mě tato kniha bude nudit, ale naopak mě příjemně překvapila. Je to opravdu milé, dobrodružné a vtipné vyprávění a jsem ráda, že jsem si tuto klasiku přečetla.

gulliver

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře