První šance II.část

10. duben 2009 | 14.33 |

(Nevím proč, ale když to říkal, tak mě napadly dvě pitomosti naráz – totiž, že ještě nikdo nevyslovil mé jméno s takovým zvláštním nábojem v hlase a že Teri a Harry se rýmuje).

"Už dlouho se chci přidat k nějakýmu ekologickýmu hnutí, ale zatím jsem nic nenašel. Až teď se mi Nina zmínila, že ty něco takového navštěvuješ. Mohla bys mi k tomu něco říct."

"Ano," řekla jsem nadšeně, "jsem členem jednoho místního hnutí. Máme radost z každého nového zájemce, takže kdybys opravdu chtěl, dala bych ti spoustu informací a řekla o tobě ostatním."

Harry řekl, že bych byla fakt hodná, ale že už nemá moc kreditu na povídání, tak bychom se mohli nachvíli sejít a probrat to. Domluvili jsme se za půl hodiny v jedné malé restauračce, předpokládala jsem, že tam přijde i s Ninou. Jenže když jsem dorazila, Harry mě čekal sám.

"Nina tu není?" podivila jsem se.

"Kdepak, je u babičky," odvětil úplně klidně, což mě udivilo ještě víc, ale koneckonců byla to "pracovní" schůzka. Dala jsem Harrymu nějaké materiály a vyprávěla mu o našich aktivitách.

"Scházíme se většinou ve čtvrtek."

"Mohl bych tedy ve čtvrtek přijít?"

"To by bylo fajn. Jak už jsem říkala - čím víc zájemců, tím líp."

Harry mě chtěl potom doprovodit domů, ale já jsem ještě musela za mamkou, tak jsme se domluvili na čtvrtek u naší klubovny. Nině jsem o naší schůzce neříkala, ale Harry se jí prý zmínil, že se k nám přidá. Ninu mrzelo, že tam taky nemůže docházet, ale měla početnou rodinu a spousty povinnsotí a neměla by dostatek času.

Máme jen takový malinký ekologicky zaměřený spolek, určený místním zájemcům. Má to spíš rodinný charakter. Vyrábíme letáky, sháníme informace na internetu, občas děláme sbírky a různé exkurze a výlety. Harry mezi nás zapadl hned na prvním setkání. Bylo poznat, že ho tato problematika velmi zajímá a navrhl, že se pokusí sehnat další nové členy z gymplu, kam chodil. Když jsme se navečer rozcházeli, šel mě doprovodit domů. Nevím proč, ale připadalo mi to úplně přirozené. Povídali jsme si o dnešní schůzi. Před našimi dveřmi mi galantně podal ruku: "Byl to skvělý den se skvělými človíčky. Zvlášť s jedním."

Pak jsme se odmlčeli a koukali na sebe. "Tak tedy dobrou noc," řekl nakonec Harry a polkl.

"Dobrou," usmála jsem se opatrně a vklouzla do dveří.

Uf.

Nině naštěstí nevadilo, že se jednou týdně "scházím" s jejím klukem. Nakonec, proč by jí to mělo vadit? Byli jsme kamarádi, pokud nepočítám naše nenápadné pohledy, sem tam ještě nenápadnější dotyky a rozpačitá loučení před naším vchodem, kdy něco viselo ve vzduchu. Nad tím jsem ale nepřemýšlela. Nechtěla jsem. Samozřejmě jsem občas byla s Harrym a Ninkou dohromady, ale to bývalo poněkud rozpačité. Nedokázala jsem se s Harrym tak upřímně a skvěle bavit jako když jsme byli sami. A myslím, že on to měl stejně. Nina to samozřejmě netušila. Vždycky, když o Harrym básnila, tak jsem byla potichu, leda jsem nedbale prohodila máš pravdu, je fajn. Měla jsem při tom smíšené pocity, protože jsem nejasně tušila, že se tady k něčemu schyluje. Došlo mi to o něco později na výletě s naší eko-partou. Ovšemže jsme zvali Ninu taky, na výlet se klidně mohla přidat, ale zrovna neměla čas.

V lese jsme se s Harrym od ostatních "trhli" a šli se projít na louku. Lehli jsme si do trávy vedle sebe. Nejprve jsme kecali o blbostech, ale pak začalo být víc a víc ticho. Harry si lehl na bok, naklonil se nade mě a šimral mě stéblem trávy po tváři. V očích měl něco tak krásného, že jsem to nedokázala popsat. A pak se sklonil ještě víc a políbil mě a bylo to krásné a přirozené. Ale oddychla jsem si, když na nás volali ostatní. Pospíchala jsem k nim a nechala ho daleko za sebou. Až do té doby, co se potom ke mně úplně samozřejmě přidal, aby mě doprovodil domů, jsem se mu vyhýbala. Teď jsem řekla: "To bylo pěkně hnusné, co jsme Nince udělali."

"Tobě se to nelíbilo?"

"Hm," zavrčela jsem. "Jenže si připadám jak zrádce a doufám, že ty taky."

"No, ale já tě mám rád," namítl.

Byla jsem tím jeho bohorovným klidem docela naštvaná. "Tak na to rychle zapomeň. To nemůžeme Nince udělat."

"Myslím, že už se stalo. Ale když nechceš..."

"Samozřejmě, že nechci!" vyhrkla jsem. "Necháme si to pro sebe a už to nikdy nebudeme opakovat, oukej?"

Neřekl na to nic, otočil se a šel pryč.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: První šance II.část koktejlka 10. 04. 2009 - 19:13
RE: První šance II.část ugisha 11. 04. 2009 - 13:34
RE: První šance II.část vanity* 11. 04. 2009 - 17:37
RE: První šance II.část marieke 11. 04. 2009 - 18:55