lúmenn: Tak já si zase nemůžu pomoct, ale než adopce, to ať maličké radši umře. K adopci se dostane jen 30% možná i míň odložených dětí, zbytek vyrůstá v děcáku (což je dle mého horší osud než smrt). Na potrat po znásilnění bych šla určitě. Znásilnění se strašně bojím a považuju ho za nejodpornější čin, který někdo může spáchat, horší než vražda, než cokoli. Ale kdyby mi to někdo udělal, stejně bych se zabila sama takže bych to s případným dítětem vzala jedním vrzem A postižení - to si nejsem jistá, záleží na míře postižení a mé situaci. Nedá se to posoudit. Dnes už jsem naštěstí dost stará a mám podporu rodičů i přítele, takže i nechtěné bábetko bych samozřejmě donosila a vychovala, holt příroda si nevybírá a antikoncepce může selhat
Ale být mladší a v jiné situaci...nevím, adopce mě děsí. A protože sama věřím v karmu, nechala bych plynout osud a plně si odsloužila svůj trest