Paracelsus

14. prosinec 2010 | 18.22 |

Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim (1493-1541), bouřlivák a bohém, chvastoun a pijan, geniální léčitel a hlavní osobnost alchymie 16.stol., který si říkal Paracelsus, protože se pokládal za lepšího lékaře než byl slavný římský Celsus, pocházel z Einsiedelnu v německém Švýcarsku. Podle jednoho z jeho jmen se dodnes používá označení "bombastický". Do tajů alchymie a léčitelství jej prý zasvětil jeho otec, cestoval po Německu, Francii, Nizozemí, Anglii, Skandinávii, Itálii a Čechách, získal magistersý titul ve Vídni a doktorský snad na univerzitě ve Ferraře. Poté přednášel o svých neortodoxních léčebných metodách jásajícím studentům, stal se nesmírně populární mezi významnými lidmi své doby pro své úspěchy, ale měl i mnoho nepřátel mezi lékařskými autoritami, které urážel za jejich zastaralé postupy.
Magickým a alchymistickým tajemstvím se prý naučil v Konstantinopoli a od indických bráhmanů prý pochytil učení o neviditelných astrálních bytostech. Paracelsus věřil v přírodní magii, a tvrdil, že mysl a tělo se vzájemně ovlivňují; sebepoznání propagoval jako předpoklad zdravého života. Věřil, že aura-záření vyzařující z lidského těla-je odrazem zdraví a má na něj vliv. Ačkoli vystudoval a učil na univerzitách, tvrdil, že doktor musí být poutník a učit se i od zkušených stařen, Cikánů, čarodějů a vyděděnců společnosti. Zdá se, že se řídil zdravým úsudkem a zásadami, které se uplatnily až dlouho po jeho době. Rány léčil tak, že je doporučoval držet v čistotě a suchu, na rozdíl od praxe tehdejší doby, kdy lékaři rány zalévali vroucím olejem nebo je ořezávali. Jako první začal psát vědecké knihy pro veřejnost.
Pro nás je zajímavé, že roku 1537 pobýval několik měsíců v Moravském Krumlově jako lékař nejvyššího maršálka Království českého Jana z Lipé. Ten prý žil vemi nezdravým způsobem života, byl částečně ochrnut a churavěl na některé vnitřní orgány. Paracelsus ho vyléčil a podle svého zvyku maršálkovi dporučil, aby chodil brzy spát a brzy vstával, chodil na procházky a jezdil na koni, pravidelně a zdravě jedl a jeden rok se vyhýbal pohlavnímu styku. Jenže menší úspěch měl s léčením maršálkova syna Petrolda, který trpěl očním neduhem a po Paracelsově zákroku oslepl na jedno oko a při léčení choti pana Jana ze Žerotína, která si stěžovala na bolesti břicha a po požití jeho léku zemřela v křečích. Po těchto neúspěších se slavný doktor z Českého království co nejrychleji pakoval.
Přesto byl na svou dobu nedostižným lékařským talentem a tvrdilo se o něm, že dokáže léčit i mor, syfilidu a lepru. Podle něj fungovalo dobíjení lidské aury, což je princip, na kterém pracuje dnesnší psychotronika, snažící se o uzdravení předáváním vesmírné životní energie. Podle Paracelsa je každý člověk-mikrokosmos-spojen s vesmírem-makrokosmem-přičemž jsou oba dva vystaveni působení těchže vlivů. Nemoc je pouhé vychýlení z rovnováhy v nebeské harmonii, existující mezi člověkem a přírodou, mezi mikro a makrokosmem. Aby byla nemoc vyléčena, musí lékař obnovit onu rovnováhu, a to buď za pomoci energie nebo prostřednictvím chemických látek, arkán (tajemství). K tomu účelu využíval svou znalost alchymie, v níž spoléhal na vlivy kosmických-hvězdných-paprsků, které nazýval Božím dechem. Zajímaly ho vztahy mezi planetami a umístěním nemoci v lidském těle: hvězdy mohly podle něj napomoci proudy léčivé energie nasměrovat k nemocnému orgánu (v astrologii je ke každému orgánu a částli lidského těla přisouzená některá z planet). Lékař by měl také vědět jak s planetami zkoordinovat působení léčivých bylin. Nevěřil však v působení hvězd a planet na povahu a chování člověka a délku jeho života.
Z jeho četných lékařských spisů a traktátů o alchymii a magii má syntetický význam jeho dílo Astronomia magna oder die ganze Philosophie sagax der grossen und kleinen Welt (1536), kde se zabývá právě svou hermetickou tezí o souvztažnosti člověka a vesmíru. Na sklonku jeho života jej pozval salcburský arcibiskup Ernest Bavorský ke svému dvoru, kde roku 1541 zemřel (údajně na mrtvici, podle jiné verze rukou najatých vrahů) na lavici v hospodě U Bílého koně. Na jeho náhrobku jsou vytesána slova, která si jako epitaf sám napsal:
Zde leží pohřben Philippus Theophrastus, slavný doktor lékařství, který léčil rány, malomocenství, pakostnici, vodnatelnost a jiné nevyléčitelné nemoci s podivuhodným uměním a svou pozůstalost nechal rozdělit mezi chudé. V roce 1541 dne 24.září zaměnil život za smrt. Mír živým, a těm, co odpočívají v hrobkách, věčný klid.  

Zdroj
Ervín Hrych: Velká kniha magie a čarování (Regia, 2000)

 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře